Do boje s plastovým zamořením oceánů se pouštějí lidé po celém světě. Talentované děti i univerzitní profesoři
Přírodní zdroje nám dříve nebo později dojdou – ať už jde o zásoby ropy, nebo o zemědělskou půdu. Čím dál častěji se proto mluví o takzvané cirkulární ekonomice. Vědci, vývojáři, ale třeba i velké společnosti se snaží přijít na způsob, jak co nejlépe využít zdroje, které ještě máme k dispozici. A zaměřuje se na to i Týden inovací, který představuje novinky a inovace od zemědělství až po virtuální realitu.
Čtrnáctiletá Anna Du pochází z amerického Bostonu. Před dvěma lety se tam procházela po pláži a mezi vyplavenými kamínky narazila na malé kousky plastu.
Každá plastová lahev, kterou nekoupíte, se počítá, vyzývá kampaň Plast je past
Plast je skvělý materiál – lehký, odolný, levný a dlouho vydrží. A právě proto se stal jednou z největších hrozeb, které řeší ochránci životního prostředí po celém světě. Proti zamořování planety plasty bojuje i kampaň hnutí Greenpeace nazvaná Plast je past. Jejím cílem není kritizovat používání plastů obecně, ale upozornit na nadužívání zbytečných jednorázových plastových výrobků, říká Jan Freidinger z české pobočky hnutí Greenpeace.
„Tehdy jsem si vůbec poprvé všimla, kolik je v moři plastů. Když jsem pak dorazila domů, uvědomila jsem si, že na to nemůžu přestat myslet. Na to, že tenhle problém ovlivňuje životy milionů zvířat i lidí,“ vypráví reportérovi Vojtěchu Kovalovi Anna.
Přestože jí tehdy bylo jen dvanáct, jako správný vědec začala sbírat informace o plastech v moři a rozhodla se, že s tím chce něco udělat. Sestrojila proto robota, který mikroplasty v moři umí najít.
Námořní mapa plastů
„Můj detekční systém funguje na bázi infračerveného světla. Pomocí online programu porovná snímky, které v moři nafotí, a vytvoří na jejich základě barevnou mapu, která od sebe jasně odliší plasty a jiné materiály,“
S rozpoznáváním mikroplastů pomáhá i umělá inteligence Tensor Flow od Googlu. Všechny výsledky si Anna může promítnout na počítači, kde si je uloží a předá týmům, jež by je mohly sesbírat. Detekční systém by navíc mohl kromě plastů vyhledávat i jiné látky.
Domácí recyklace
Anna si už dokonce podala patentovou přihlášku na některé funkční části svého robota. V budoucnu by se chtěla soustředit nejen na řešení problému s plasty, ale také mu předcházet.
Dejte věcem druhou šanci, učí zákazníky ve švédské upcyclingové obchodní galerii
Když se vám v garáži nebo třeba ve sklepě nahromadí nepotřebný nábytek, sportovní vybavení, elektronika nebo cokoliv jiného, nejspíš to všechno naložíte do auta a odvezete do sběrného dvora. Ve švédské Eskilstuně to mají podobně, jen se předtím zastaví ještě v obchodní galerii ReTuna, kde se prodává výhradně recyklované nebo organicky a udržitelně vypěstované zboží. Mezi zákazníky se přimíchal i reportér Vojtěch Koval.
„Přemýšlela jsem nad způsobem, jak vytvořit takové miniaturní recyklační centrum u vás doma. Protože ta velká, oficiální recyklační místa nezvládnou zpracovat všechen plast. Kdybyste nějakou takovou recyklační jednotku měli doma, mohli byste začít plast na něco používat – upcyklovat ho," říká Anna Du.
Bioplasty z mořských řas
Na Týdnu inovací v pražském Fóru Karlín vystoupili i Michael Gozin a Alexander Goldberg, profesoři z univerzit v izraelském Tel Avivu, kteří se také snaží snížit dopad plastů na životní prostředí.
Tito vědci přišli na to, že určité druhy mořských mikroorganismů se živí mořskými řasami a přitom produkují polymer, konkrétně polyester, který je možné používat jako bioplast rozkladatelný ve vodě i na souši.
„Používáme tradiční metodu fermentace, jen tam místo sladu a kvasnic dáváme mořské řasy a konkrétní bakterii, kterou jsme objevili. Ale jinak je to stejný proces. Ostatně tady v Česku ho znáte moc dobře díky výrobě piva. Dokonce můžete požívat i stejné vybavení,“ říká Alexander Goldberg.
Podaří se předejít katastrofě?
Tyto bioplasty navíc mají výhodu v tom, že jejich výroba nezatěžuje úrodnou půdu. „Bioplasty jsou tu už se nějakou dobu. Ve většině případů se ale vyrábějí třeba ze škrobu nebo plynů získaných ze suchozemských rostlin. Abychom mohli tyto plodiny pěstovat, musíme vykácet stromy – a tomu se snažíme zabránit,“ pokračuje Alexander Goldberg.
Víte, co jíte? Ostrovy z plastů brázdí oceány, řešení zatím neexistuje, varuje Jan Freidinger z Greenpeace
Kosmetika, syntetické oblečení nebo otěr pneumatik. To všechno je zdrojem takzvaných mikroplastů – různorodých úlomků plastů menších než 5 milimetrů. A ty jsou dnes prý doslova všude. „Dokonce i ve vzduchu,“ varuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Jan Freidinger z hnutí Greenpeace.
„Řekli jsme si: Jak bychom mohli vyrábět biomasu, aniž bychom zatěžovali půdu? Ve vodě! Ta je ale ve spoustě zemí – třeba i v mém rodném Izraeli – také nedostatkovým zdrojem. A proto jsme se rozhodli využít moře. To má pro výrobu biomasy velký potenciál.“
Izraelští vědci doufají, že jejich metoda výroby bioplastů by mohla alespoň částečně zvrátit předpověď, že do roku 2050 bude v oceánech více plastů než ryb.
