Plastové fólie na dokumenty ve skutečnosti listinám škodí. Listy se slepí a text zničí. Varují před nimi odborníci na archivování
Máte doma rodinné fotografie, stará vysvědčení ze školy nebo jiné památky? A kde je máte uschované? I po desítkách let mohou vypadat jako nové, anebo také ne. Odborníci na archivování upozorňují na nejčastější nebezpečí a nabízejí i dobré zkušenosti prověřené časem.
Hlavní rada zní: „Nenechávat nic v igelitu a umělohmotných obalech,“ varuje Helena Kokešová z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd. „Jednak nedovolí tomu dokumentu dýchat, ale dost často se stává, že tisk se přetiskne. Když chcete obal odstranit po letech, tak ho odstraníte i s částí tisku.“
Ani kovové sponky nepomůžou
Podobně zrádné jsou kovové sponky, které časem zreznou a poničí papír. V archivu mají dobré zkušenosti s papírovými obaly a deskami. Mohou dokonce zpomalit stárnutí listin vytištěných na nekvalitním kyselém papíře, který se po desítkách let samovolně rozpadá.
Pokud chcete, aby vás něco přežilo, vezměte si dobře ořezanou tužku správné tvrdosti a papír.
Jan Chodějovský
„Máme papírové, právě nekyselé, desky. A snažíme se, aby tiskoviny neležely na sobě, aby byla i tenčí vrstva.“
Krabice na boty?
V archivu mají jiné krabice na psané listiny, jiné na fotografie a skleněné negativy. Ty jsou velké asi jako krabice od bot, tím ale srovnání končí. Jsou totiž ze speciálního materiálu, který nereaguje s těmi, které jsou použité na fotografie. Vyrábí je specializovaná česká firma, která dbá na to, aby jejich materiály splňovaly všechny ISO certifikáty na použití v archivnictví.
„V každé zemi je nějaká firma, která se specializuje na obalovou techniku právě pro trvalé ukládání archivních materiálů,“ upřesňuje Jan Chodějovský, odborník z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd.
Čtěte také
U psaných dokumentů, závisí hodně na tom, čím jsou psané: „Pokud chcete, aby vás něco přežilo, vezměte si dobře ořezanou tužku správné tvrdosti a papír,“ říká s trochou nadsázky Jan Chodějovský.
Stará dobrá tužka
Tužkou psané poznámky se mohou zničit, pokud s papírem často manipulujeme, ale na uložených dokumentech vydrží lépe než inkoust z pera nebo propisovačky: „Na titulním listu si inkoustem nebo perem napsal rukopisné poznámky, propije to papír a působí dál,“ popisuje zkušenosti Jana Kokešová.
„V okamžiku, kdy materiály digitalizujeme, abychom je zachránili, tak stránky knihy skenujeme z obou stran, protože se často inkoust z přední strany tak propije, že tam je málo čitelný, kdežto z druhé strany je to čitelnější. Takže pak už to jen pomocí počítačové techniky otočíme a máme správný obraz a čitelný dokument,“ pokračuje.
Ještě choulostivější na šetrné ukládání než psané dokumenty jsou fotografie, těm škodí hlavně kombinace popisování a vlhkosti, ukazuje mi Vlasta Mádlová. Když si fotografové popsali fotografie ze zadní strany fotku propiskou, přišla do toho třeba povodeň, můžou se otisknout, stejně jako razítka, někomu z přední strany třeba na obličej.
Zároveň je ale pro archiváře důležité vědět, kdo nebo co na fotografii je. To už ale píšou stranou tužkou a vkládají do papírové obálky.
Související
-
Za normalizace skončil v trezoru, teď se Žert dočkal digitalizace. Jak se restaurují filmy v Česku?
V sobotu má na karlovarském filmovém festivalu premiéru digitálně restaurovaný film Žert. Snímek na motivy románu Milana Kundery natočil v roce 1968 režisér Jaromil Jireš.
