Perzekvovaný Aj Wej-wej se směje Číně i Západu

„Aj Wej-wejovi byly inspirací hodiny zvěrokruhu v paláci v Pekingu, které však byly italským dílem,“ uvádí film o díle sochaře Aj Wej-weje ředitelka dobročinného uměleckého trastu Somerset House Gwyn Milesová.

Bronzové hlavy zvěrokruhu, každá o váze kolem 400 kilogramů, spočívají na vysokých tyčích s podstavci. Jde o kopie původních, které sochař vyrobil podle dostupných archivních materiálů, hlavně fotografií.

Aj Wej-weje fascinuje vztah mezi originálem a reprodukcí. Zajímá ho hodnota práce – jak původní, tak reprodukované – a vztah hodnoty někdejší k současné. A to nejen obecně, nýbrž také v politickém kontextu. Právě v procesu zkoumání hodnoty zašlé a současné je umělcovo poselství.

siehe Dateiname|foto: Licence Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Germany, Hafenbar

Impozantní palác Somerset House z 18. století na severním nábřeží Temže je pro výstavu ideálním místem. Je totiž zhruba stejně starý jako původní bronzové hlavy zvěrokruhu, které byly v roce 1860 společně s císařským palácem vydrancovány britským a francouzským vojskem.

Své dojmy z bronzových hlav mi vylíčila paní Elizabeth Betsová, shodou okolností také sochařka: „Když se díváte na ty úžasné bronzy a porovnáte je se slunečnicovými semínky na výstavě v galerii Tate Modern, vůbec by vás nenapadlo, že je to tentýž umělec. Jeho talent má mimořádné rozpětí, když byl schopen něco takového vytvořit. A myslím si, že v těch bronzech je jeho poselství, stejně jako v porcelánových slunečnicových semenech.“

A právě toho ukrytého poselství se čínské úřady bojí, míní paní Bettsová. Mě osobně ve zvěrokruhu zaujal nejvíc bronzový drak, typicky čínské dílo. Jde z něj strach. Na výstavě se mnou byl mladý český malíř Hynek Martinec, který má studio v Londýně a čínské umění ho zajímá. Přiznal se, že je narozen ve znamení opice, a pod bronzovou opicí od Aj Wej-weje se nechal vyfotografovat.

Český výtvarník Hynek Martinec u Aj Wej-wejovy opice|foto: Milan Kocourek

„Zvětšeniny hlav, které Aj Wej-wej v Londýně prezentuje, byly vlastně ukradeny. Líbí se mi jeho dialog s minulostí. Jde o skoro dvousetletou propast, ale pořád to je v jejich paměti,“ myslí si český výtvarník. „Aj Wej-wej se tím možná potichu vysmívá nám, protože Západ původní hodiny ukradl, a on nám je tu teď uprostřed západní civilizace ukazuje.“

O tom, že Aj Wej-wej se vysmívá nejen Západu, nýbrž také policii, zvláště pak čínské, svědčí jeho policejní kamera z bílého mramoru. Tato precizně zhotovená práce jakoby skutečné kameře z oka, nebo chcete-li z čočky, vypadla. Je to hypermoderna spojená se symbolismem.

Právě taková kamera totiž byla, jak by jistě řekli čínští policisté, zcela náhodou instalována tak, aby sledovala, kdo vchází do umělcova studia. Tento exponát je součástí druhé výstavy díla Aj Wej-weje v galerii Lisson nedaleko Hyde Parku. Potrvá tam do 16. července.