Peru, to není jen Machu Picchu

Má-li cestovatel sportovního ducha a je-li v dobré kondici, dorazí do Machu Picchu pěšky. Různými trasami to může trvat i devět dní. Prochází přes hory i pralesem, vidí ruiny, zvířata a orchideje. Ovšem taková cesta s průvodci i nosiči se prodraží. Navíc bývá třeba objednat si ji i měsíce dopředu.

Nebo si návštěvník může jednoduše sednout do vláčku, který ho za slabé tři hodinky a stovku dolarů dopraví až do Aguas Calientes, odkud na Machu Picchu jede autobus.

My jsme zvolili třetí cestu. Mlátili jsme se přecpanými autobusy a minibusy až k místu, odkud to bylo do Aguas Calientes jen pár hodin chůze – podél trati a vody. Cesta to byla pozoruhodná. Ale to není to nejzajímavější.

Machu Picchu je jen třešničkou na dortu

Zajímavé – alespoň pro mne – bylo nakonec to, o čem se tolik nemluví. Například že před příchodem Španělů roku 1532 byli Inkové v Peru u moci teprve necelých 150 let. Oblast před nimi ovládalo mnoho jiných pozoruhodných kultur.

Machu Picchu vděčí za své umístění horám pro Inky posvátným i poloze vhodné pro astronomická pozorování|foto: David Koubek

Také že jakkoliv je Machu Picchu třešničkou na dortu, zdaleka se nejedná o jedinou památku stavitelského umění mocných Inků. Město, které bylo pro svět objeveno až roku 1911, je jistě ohromující. Přesto i jiné památky v okolí berou dech.

Tyto památky svědčí zejména o schopnosti Inků zušlechtit krajinu, využít její bohatství a také se bránit cizí síle. Nejvíce jich uvidíte ve Svatém údolí řeky Urubamba. Nejlépe je začít hledat v někdejší opevněné vesnici Pisac.

Podél řeky Urubamba

První, co vás ohromí, jsou dokonalé, zeleně zarostlé terasy, které pokrývají všechny okolní svahy. Zde Inkové pěstovali vše, co potřebovali k životu. Terasy se ostatně dochovaly všude. V Pisacu si však člověk nejlépe uvědomí, jaké je to dílo.

Nad údolím řeky Urubamba (Vilcanota) se tyčí zasněžené štíty And|foto: David Koubek

U řeky Urubamba se návštěvníkovi otevře pohled na jiné terasy, tentokrát pokryté malými nádržkami. Do bílé barvy se mísí žlutá i růžová. Z horkých minerálních pramenů se tu vysoušením těžila a nadále těží sůl.

Terasovité větší a menší trychtýře Moray nesloužily, jak jsem se zprvu domnívala, coby jakýsi antický amfiteátr. Šlo o zemědělskou laboratoř. Inkové zkoumali, jakým plodinám se v různé výšce daří nejlépe.

Zapomenout nesmím ani na město Olantaytambo a jeho nedobytnou pevnost. Půdorys města, rozmístění domů i mnohdy stavení samotná – vše tu zůstalo, jak bylo. Zde se podle legendy Inkové vynořili ze země.

Ve Svatém údolí poznáte potomky Inků

Budete-li se ve Svatém údolí pohybovat místní dopravou, uvidíte mnohem víc než zbytky říše Inků. Poznáte jejich potomky, uvidíte jejich barevné trhy i překvapující kroje. Mezi ty patří například ženské klobouky ve tvaru mísy plné skutečných květin.

Na terasovitých políčkách se možná pěstovaly brambory nebo kukuřice|foto: David Koubek

Ochutnáte i jejich jídlo, zejména kukuřičný klas se sýrem. Navíc zde okusíte pohostinnost, jaké se turistům v Peru nedostává pokaždé. Máte-li ještě čas a dost peněz, vypravte se i k Machu Picchu, tedy v překladu k Velké hoře.

My měli štěstí. Celý den drobně mžilo a davy turistů se nedostavily. Strávili jsme na Machu Picchu celý den. Cestou k branám i zavěšenému mostu, kterými se kdysi do města přicházelo, jsme vnímali půvaby zdejší džungle, orchidejí, bromélií a divokých begónii a představovali si, jak příjemně se zde někdy žilo.

Zvětšit mapu: Machu Picchu v Peru