Pavel Telička, BXL Consulting

Irové řekli o víkendu hlasité, byť opakované ano Lisabonské smlouvě, polský prezident sice tak trochu se svým podpisem pod Lisabon lavíruje, ale v podstatě nikdo nepochybuje, že brzy svůj autogram připojí. Česko tak získalo zajímavý a možná i nechtěný status. Je zemí, jejíž parlament řekl lisabonské ústavní smlouvě ano, zemí, jejíž vládní činitel smlouvu podepsal, zemí, jejíž Ústavní soud už jednou smlouvu zkoumal a zároveň také zemí, jejíž prezident a 17 senátorů rozhodlo, že ratifikační proces hned tak neskončí. A kromě toho samozřejmě také zemí, která v této ne zcela komfortní situaci hledá kandidáta na nového eurokomisaře. Začíná Dvacet minut Radiožurnálu, přeji vám dobrý podvečer. A do Bruselu zdravím Pavla Teličku, bývalého českého eurokomisaře a nyní pracujícího pro poradenskou společnost BXL Consulting. Dobré odpoledne.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Dobré odpoledne přeji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Teličko, společnost SANEP provedla v minulých několika dnech internetový průzkum veřejného mínění a z něho vyšlo, že ač se o vás jako o novém eurokomisaři téměř nemluví, skončil jste na druhém místě hned za Janem Švejnarem. Toho by chtělo v komisi dvaatřicet procent oslovených lidí a vás šestadvacet dotázaných. Nestojí to tedy za úvahu?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ne, myslím si, že to je na jednu stranu sympatické, když člověk už je x let v soukromém sektoru a stále požívá nějaké důvěry veřejnosti, to mě těší a rozhodně to nechci znehodnocovat, ale myslím si, že v České republice toho času lidé jako jsem já rozhodně o něčem takovém nepřemýšlejí, nechtějí být předmětem nejrůznějších politických handlů, jednání, nechtějí asi být ani předmětem jednání v době, kdy Česká republika se i v důsledku postupu a postoje vůči Lisabonu ocitá ve velmi složité situaci, kdy dost těžko může očekávat porozumění na straně svých partnerů třeba v otázce portfolia, které komisař bude mít, to znamená, tato politická kultura je určitě taková, jejíž součástí v tuto chvíli rozhodně nechci být ani jakoby eventuelně jeden z kandidátů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak strašné to je?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Já si myslím, že kdybychom spolu hovořili někde mimo rozhlasové linky, tak že mi řeknete, že to opravdu je situace velmi nepěkná a možná, že budeme volit i jiné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Teličko, to nepředjímejte.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Budeme volit možná jiné jazyky. A když se mě ptáte na lince z Prahy do Bruselu, tak říkám, ano, myslím si, že v tuto chvíli naše politická kultura je opravdu velmi nízká.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
My se k tomu, v jaké pozici je teď Česká republika, jednak vzhledem k vybírání nového eurokomisaře a také vzhledem k tomu, že Irové řekli ano Lisabonské smlouvě ještě dostaneme, ale jak vlastně hodnotíte, pane Teličko, ta jména, která doposud padla, co se týče nového eurokomisaře, to znamená, lidovec Pavel Svoboda, Jan Švejnar za zelené, Vladimír Špidla za ČSSD a Alexandr Vondra za ODS.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Pro mě to není jednoduché hodnocení, protože můj názor nemusí být vnímán jako názor objektivní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Teličko, tady nebudete předmětem jednoduchých otázek.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
To je dobře. Ale nicméně tato je ještě o něco složitější, protože se nějakým způsobem dotýká aspoň v nějaké precepci i toho, situace před necelými pěti lety, takže někdo může si říci, že na adresu Vladimíra Špidly nemusím být objektivní. Vezmu to od konce a vezmu to proto také velmi stručně. Pana Svobodu prakticky neznám, tak jako ho asi nezná většina nejenom občanů, ale rozhodně i institucí a lidí zde v Bruselu a ostatní možná i na české politické scéně, takže pro mě je to velmi těžké hodnocení. Nemohu se vyjádřit. Co se týká Alexandra Vondry, tak si myslím, že to je člověk, který dal maximum předsednictví, jeho přípravě, možná, že se mohl společně s dalšími vrcholnými představiteli ODS trošičku dříve vzpamatovat a z přístupu a vztahu k Evropské unii, a tudíž i ještě lépe zvládnout přípravu na samotné předsednictví, ale samotné předsednictví, si myslím, že s výjimkou několika mála bodů zvládal velmi dobře a především tomu dal absolutní maximum. Do jisté míry si získal jméno, alespoň je znám a on rovněž zná případné potenciální partnery. Na druhou stranu samozřejmě je to člověk, který má i určitý handicap, ale v každém případě si myslím, že je Alexandr Vondra by toto zvládal. Je otázkou, zda by v jeho případě a vůbec v případě českého komisaře šlo o tak zajímavé portfolio, aby to Alexandra Vondru zajímalo. Ale to samozřejmě nechci hovořit za něj. Takže myslím si, že spíš taková ta koule na noze je politika ODS vůči Evropské unii a především politika ODS před předsednictvím. Co se týká Jana Švejnara, tak myslím si, že Jana Švejnara znám z některých diskusí z poslední doby, je to člověk, který je ekonomicky velmi erudovaný, pokud mohu posoudit jako neekonom, takže dovedu si představit rozhodně tuto osobu na některém z ekonomických portfolií. Na druhou stranu je otázkou, jak by si počínal na neekonomických portfoliích a zároveň jak by ho to bavilo a také je skutečností, že asi Evropskou unii přece jenom nemůže znát jako člověk, který k ní byl podstatně blíže.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Teličko, z logiky věci mi vyplývá, když jste si Vladimíra Špidlu nechal na konec, že on je z vašeho pohledu tím nejsilnějším kandidátem.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ne.Jeho jsem nechal na konec, protože jistě pochopíte, nechce se mi Vladimíra Špidlu komentovat, já si myslím, že máte k dispozici zpravodaje v Bruselu, kteří vám mohou velmi pečlivě tedy zmapovat jeho uplynulých 5 let, jak si počínal, jak je vnímán, jak zvládal nejenom své portfolio, ale roli komisaře, respektive člena kolegia, jak se prosadil, jak komunikoval, co je za ním. Já si myslím, že by nebylo fér coby osoba, jejíž mandát vlastně byl zkrácen /nesrozumitelné/ komisi a byla nahrazena Vladimírem Špidlou, abych ho komentoval. Nevyznělo by to ani dobře. Takže se za toto omlouvám a doufám, že přijmete toto s pochopením.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Přijmu s jedinou malou výhradou, že se vás ještě zeptám, jestli mi dokážete, protože toto jsou zatím jména, která jsou na stole. Není vyloučeno, že v průběhu podzima se vynoří ještě nějaké další, ale tato jména zatím jsou jako kandidátská na nového českého eurokomisaře. Který z nich je nejsilnější?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
V jakém smyslu nejsilnější?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ve smyslu tom, že má největší šanci na to být nejen českým eurokomisařem, ale zároveň být i relativně dobrým eurokomisařem.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Myslím si, že ta otázka má několik rovin. Ona má silně vnitropolitickou rovinu, protože tento kandidát musí projít přes známé politické kroky u nás, to znamená, musí to být člověk, který nakonec bude schválen ve vládě a měl by to být člověk, který přece jenom bude akceptovatelný pro ty hlavní politické subjekty.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zajímá mě spíš ten unijní rozměr.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ten unijní rozměr, si myslím, že ne nutně bude vždy objektivní. Samozřejmě když budete chtít ztrpčit postavení některého z nich, tak si velmi snadno najdete záminku, v případě Alexandra Vondry přes veškerý posun ODS a jeho samozřejmě mu může někdo předhazovat právě to, že ODS v této zemi vládla, že ODS vládla a v té době zároveň měla velmi zvláštní, silně zideologizovanou evropskou politiku a kdy došlo k posunu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, pane Teličko, já tedy budu nějak precizovat svoji otázku ještě.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Zkuste to.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy se pohybujete v Bruselu, pohybujete se coby pracovník poradenské firmy v bruselských strukturách, tak člověka, který je do značné míry závislý na tom, jakým způsobem vůbec jaksi vnitřnosti Evropské unie pracují, tak byste byl nejraději za jakého komisaře z těchto lidí?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Víte, děkuju za zprecizování otázky, ale já si myslím, že v tuhle chvíli pokud byste se mě ptal jako představitele českého průmyslu, nebo nejenom českého, ale protože našimi klienty jsou převážně zahraniční společnosti, tak bych si asi těžko vybíral. Nicméně v tomto směru asi by pro mě jména jako je Jan Švejnar anebo Alexandr Vondra byla jmény přijatelnějšími než jména zbývající, která jste zmínil nebo některá možná další, takže z tohoto hlediska takto, ale já si myslím, že ta otázka nestojí, stojí otázka tak, kdo je schopen se v komisi nejlépe prosadit, protože je mylná představa v České republice, že komisař je především komisařem za to či ono portfolio. Bohužel tak představa přežívá i zde v Bruselu. Je velmi podstatné, jak ten člověk se dokáže prosadit jako člen kolegia, to znamená, jak je schopen být partnerem ostatním komisařům, jak je schopen zasáhnout do jejich agend a tudíž pro ně být dostatečně zajímavým člověkem, aby ostatní komisaři své návrhy s ním předjednávali. Tím jeho váha roste a v tuto chvíli si myslím, že nejenom Česká republika a český komisař, ale celá řada dalších toto prohospodařila. Takže z tohoto pohledu určitě najdeme lidi komunikativní, manažersky zdatné, s určitou vizí a zároveň agilností se prosadit, zvolit si kvalitní kabinet, který je nezbytným předpokladem pro to, uvidíme lidi, kteří prostě jsou velmi kvalitní v řadě oblastí, ale ne nutně jsou odpovídajícím kandidátem do komise. Takže já si myslím, že když si rozeberete tyto kandidáty, tak uvidíte, kdo má spíš předpoklady a kdo méně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu bývalý český eurokomisař Pavel Telička. Pane Teličko, možná jste to také zaznamenal, prezidentův šéf politického odboru Ladislav Jakl v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl tuto větu nebo dvě věty: "Ani nevím, k čemu nám byl do nynějška eurokomisař. Má zakázáno jednat v zájmu státu, který ho vyslal." Tečka. K čemu nám tedy byl dosavadní eurokomisař. A teď odhlédněme od Vladimíra Špidly.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
K čemu nám může být eurokomisař obecně. Samozřejmě pokud váš komisař, to znamená, občan té které země v komisi uspěje, tak je to určitá reklama, je to určitá vizitka, je to určitá příležitost se potom i na těch ostatních článcích lépe prosazovat. My často se soustředíme na komisaře, ale evropské instituce zdaleka nejsou jenom o komisaři a možná v budoucnu bude nižší počet komisařů než je členských států a ta situace se zásadním způsobem změní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V tom případě, pardon, měl možná Ladislav Jakl pravdu.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ne, Ladislav Jakl k tomu má velmi povrchní, bohužel nekompetentní a zároveň velmi zidealizovaný přístup, takže on trošičku předbíhá a myslím si, že zavádí. A já jsem chtěl dále říci, že samozřejmě, že ten komisař nemůže být závislý na vládě toho kterého státu, ale zároveň je tím vlastně velvyslancem pro předsedu komise a zbývající komisaře, který zná nejlépe situaci v té které zemi a dokáže odhadnout, a bohužel se v tom směru, nebo bohudík nesmí chovat inflačně, ale tu a tam vypíchnout, co je skutečně otázkou, která může představovat zásadní význam nebo zásadní problém pro tu kterou zemi a může to uplatnit v diskusi, takže nepřímo může tu diskusi ovlivnit, byť se nebude prát za ten národní zájem, ale poukáže na aspekty, na které jinak při zasedání komise bude dost těžko někdo poukazovat. Takže to je další moment. Samozřejmě je jich podstatně víc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Bezesporu. Pojďme teď prosím k samotnému portfoliu, například Alexandr Vondra byl dnes ráno hostem na stanici ČT24 a tam řekl, že on konkrétně se cítí být kvalifikován jako případný eurokomisař jednak pro resort zahraničních vztahů, případně energetiky či dopravy. Co by se muselo stát, pane Teličko, aby Česko v příštích letech mělo jiný resort než ten současný, to znamená, resort pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ono výhodou je, že už není moc resortů uvnitř komise, které by měly nižší váhu a teďko to nesouvisí s Vladimírem Špidlou, byť to byla jeho preference, ale souvisí to s tím, že prostě v dané oblasti Evropská unie nemá příliš mnoho kompetencí, tudíž její váha nebo váha tohoto portfolia je spíš nižší. K vaší otázce, co by se muselo stát? Téměř zázrak, pane redaktore, protože bohužel kredit České republiky za poslední měsíce v důsledku nejrůznějších neřešení skandálů, svrhnutí vlády v průběhu předsednictví, dřívější politiky vůči EU, taškařice ideologických kolem ratifikace Lisabonu, nerespektování vůle parlamentu a podobně, to jsou prostě věci, které výrazně poznamenaly jméno Český republiky a těch věcí, které tohle kompenzovaly, bohužel zase tolik nebylo. Takže představa, že bychom si sáhli rukama našeho komisaře na energetiku, je podle mého názoru lichá. Možná byl určitý prostor pro vyjednávání, dejme tomu pro zúročení toho našeho kverulantství kolem Lisabonu, pokud by 17 senátorů upustilo od svého podání. Bylo by to výsledkem nějakých politických jednání a my bychom přišli a řekli jsme, svoji vnitropolitickou situaci jsme zvládli, ale ta cena za to pro nás vnitřní je tato a tudíž jdeme jednat s vámi o portfoliu. Ta váha by byla větší. V tuto chvíli, si myslím, že je téměř nicotná a spíš by to byl zázrak. Energetika určitě, si myslím, že ne, zahraniční politika rovněž ne, doprava je střední kategorie a myslím si, že je absolutní maximum toho, čeho bychom mohli dosáhnout, ale spíš by to bylo shovívavostí partnerů a malým zázrakem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste teď popsal situaci České republiky a dal jste ji do souvislosti také s podáním té další stížnosti 17 senátorů. Na druhou stranu oni přece při všem to, co si kdo může o jejich kroku myslet, nedělají protizákonnou věc. Oni nedělají něco, čím by prostě podřezávali demokratické principy. Oni se prostě chovají tak, jak je podle ústavy a zákonů České republiky povoleno.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ale já jsem také neřekl, že dělají, byť Ústavní soud již obdobné podání, obdobnou stížnost řešil a víme, jak ji vyřešil a pokud budeme říkat, že teď můžeme nadráftovat jinak stížnost a podání, tak příště to může být zase jinak a je to nekonečný proces. Pokud vím, tak senátoři jako třeba pan senátor Kubera a další vůbec ani ve veřejných sdělovacích prostředcích neskrývali, že z jejich strany je to mimo jiné prostě obstrukce a zdržovací taktika. Nicméně dělají to, co si myslí, že je správné, já vidím větší problém v přístupu a v osobě bohužel pana prezidenta Klause, který prostě, si myslím, že do značné míry je za touto situací v době, kdy obě komory parlamentu se vyjádřily pro, v době, kdy my jsme spoluvyjednávali návrh Lisabonské smlouvy a ten jsme nakonec podepsali, dokonce za vlády strany, které on dříve předsedal, bylo bezpočet možností o těchto otázkách vnitropoliticky jednat, hledat maximální konsensus o mandátu pro jednání. Zároveň jsme učinili další prostě kroky, zároveň jsme na dalších otázkách profitovali, to znamená, pokud poučujeme Iry a celou Evropu z demokracie, tak bychom si měli zamést před vlastním prahem a mně situace, kdy prezident nepřizná, že se na něj obrátil předseda konzervativců, aby zdržoval ratifikační proces u nás a kdy se chovají někteří senátoři a toto toleruje prezident, mi opravdu nepřijde, že jsme tak zralí, abychom mohli udělovat lekci celé Evropě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Naříká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Pavel Telička, bývalý český eurokomisař. Pojďme se posunout k tématu Lisabonské smlouvy. Co by podle vašeho názoru teď za toho stavu, který jste nakonec i vy ze svého pohledu popsal, měla dělat Evropská unie? Připomeňme, že Ústavní soud ještě neřekl, jestli tu další stížnost 17 senátorů přijme. A je teď takové, řekněme, nějaké bezčasí. Tak co by měla dělat Evropská unie vůči České republice?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
V tomto bezčasí anebo v hrozném bruselském počasí by měla Evropská unie, si myslím, vyčkat skutečně toho, k čemu dospěje Ústavní soud. Já bych považoval za velmi nešťastné, kdyby teď někdo směřoval k nějaké masáži české. Já myslím, že se k tomu neschyluje. Možná spíš my více o tom mluvíme, ale tu a tam může něco zaznít z některých hlavních měst a já to nepovažuju za šťastné. Prostě Ústavní soud se dobere k nějakému závěru, rozhodne věci, ať už odmítne, anebo prostě dá interpretaci, to já nechci předjímat. Samozřejmě se dá očekávat, že na summitu Evropské unie na konci října, kdy se o této otázce má jednat, má se vlastně vůbec jednat o tom, jak bude jmenována nová komise, tak bude muset premiér Fischer alespoň s určitou signalizací ohledně možného vývoje přijít a bude tato předmětem zcela jistě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To určitě uvidíme. Na druhou stranu, pane Teličko, dovolte mi jednu námitku. Vy jste říkal, že už ten současný vývoj ohledně Lisabonské smlouvy v Česku poškodil minimálně obraz České republiky vůči Evropské unii. Na druhou stranu Lisabonská smlouva má přece platit, podle původního plánu, od začátku roku 2010. Ten, řekněme, střízlivý odhad toho, jak by mohl Ústavní soud jednat, pokud tu stížnost přijme je, že by nález mohl být vynesen někdy v polovině listopadu, protože už jsou signály, že bude jednat rychle s vědomím toho, že se na nás 26 členů Evropské unie bude přitom dívat. Tak kdyby se toto stalo a potom byl připojen podpis Václava Klause, tak co se děje? Jsme v takříkajíc v limitu.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Já taky neříkám, že se zatím děje nějaká tragédie.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vím, ale spojí se to celé s tím, že jsme výrazně diskvalifikováni v jednání o jiném portfoliu pro eurokomisaře.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Ale nikoliv tím, že Ústavní soud bude něco řešit, ale Ústavní soud, respektive to jeho budoucí řešení samozřejmě v to vyústila nějakým způsobem vnitropolitická situace, postup 17 senátorů, v kontradikci s tím, co obě sněmovny již sdělily, co už jednou sdělil Ústavní soud a samozřejmě i počínání Václava Klause a komentáře, které slyšíme buď od něj anebo od pana Jakla, ať už na demonstracích se 150 lidmi někde na ulici anebo prostě přes média vůči Evropě, to je prostě to, co představuje problém. Pokud Ústavní soud rozhodne ve věci ať už tím či oním způsobem, tak to bude nějaká situace, která bude předmětem jednání, jak říkám, na summitu na konci října a Unie se rozhodne, jak bude postupovat. Zcela jistě asi prodlouží mandát stávající komisi o dva plus minus o dva měsíce. Určitě bude řešit i jiné otázky, ale může jednat například o předsedovi Evropské rady, o vysokém představiteli pro zahraniční politiku a vůbec o portfoliích a o jednotlivých kandidátech pouze když bude vědět, co se dá od České republiky očekávat a zda tedy bude procedura podle Lisabonské smlouvy, anebo situace se dále zkomplikuje a Lisabonská smlouva prostě nebude schopná vstoupit v platnost a bude se muset řada věcí řešit podle smlouvy z Nice.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, a ještě jedna poslední otázka, pane Teličko. Irové během těch 15 měsíců vyjednali s Evropskou unií sérii záruk v oblastech, které jsou pro ně velice citlivé. Ptám se tedy, není možné nebo nebylo možné zužitkovat nějakým způsobem to oddalování ukončení ratifikace Lisabonu v České republice k podobnému kroku, to znamená, nějakým způsobem ho zobchodovat?

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
To je velmi dobrá otázka, na kterou já bohužel neznám jednoznačnou odpověď. Kdyby se u nás řeklo ne v referendu, pak bych řekl, že skoro určitě ano, respektive zcela jistě ano. Vzhledem k tomu, že se rozhodovalo v parlamentu a že jsme vlastně ani nějakým zásadním způsobem jednu třeba klíčovou otázku, která by skutečně byla známa jako problematická v České republice, jako třeba daně nebo potraty nebo evropská obrana v Irsku, pak si myslím, že se možná o tom dalo jednat a že by nějaký závěr se mohl nalézt. Ale my jsme spíše reptali a myslím si, že v zásadě a reptali ještě doma spíše, ale tady jsme nesignalizovali, že máme nějaký zásadní problém s ratifikací. A na druhou stranu já budu kontrovat protiotázkou a myslíte si, že zrovna taková ujednání, které se dostalo Irům, které je v zásadě potvrzením stejně statu quo, jestli je toto pro nás podstatnější, anebo podstatnější je, jaký kredit a jaký možnosti máme a jak je umíme zfuktifikovat v jiných oblastech, zatímco v tuto chvíli je neumíme zfruktifikovat, protože naopak na nich ztrácíme, protože se stavíme do pozice velmi málo spolehlivého partnera.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jestli dovolíte, pane Teličko, tuto poslední otázku nechám býti řečnickou.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Jistě. Tak byla míněna. Děkuju vám.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Se mnou u mikrofonu v bruselském studiu Českého rozhlasu byl Pavel Telička, bývalý český eurokomisař. Pane Teličko, díky za vaše komentáře a za váš čas. Na shledanou.

Pavel TELIČKA, bývalý eurokomisař:
Já děkuju za pozvání. Mějte se hezky. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 RAdiožurnálu, přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: mav
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.