Pavel Šporcl

"Vždy mi šlo o to, abych hrál dobře na housle a aby koncert nebyl tak závažný, jak by se na první pohled mohlo zdát," popisuje svůj přístup ke koncertům klasické hudby. "Jde mi o to dostat se blíž k posluchačům," dodává.

"Usmívám se pořád a nebývám nervózní," pokračuje Pavel Šporcl. Kouzlo koncertu klasické hudby nespočívá jen v dokonalém hraní, ale i v podívané na interpreta. Proto se snaží chovat pozitivně a na pódium přichází s úsměvem ve tváři.

Nedávno vydal album Gipsy Way, na kterém spolupracoval s romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo. "Byl to velký risk," komentuje práci na desce. "Do té doby jsme spolu jen tři písně. Měli jsme na výběr obrovské množství skladeb a z nich jsme vybrali až čtrnáct dní před natáčením," vysvětluje.

"Obdržel jsem spoustu pozitivních kritik ze světa. Prý hraju procítěně na to, že jsem gadžo. Kluci z kapely Romano Stilo mě vzali mezi sebe a po několika zkouškách bylo jasné, že nám to půjde," chválí spolupráci s romskou kapelou.

"Hraní je velká řehole," přiznává Pavel Šporcl a představa, že by jeho dvě dcery měly hrát na housle jej příliš netěší. "Musely by každý den cvičit a ode mě by se očekávalo, že budu cvičit s nimi," vysvětluje. Navíc se domnívá, že by neměl autoritu jako běžný učitel hudby.

Poslechnete-li si záznam rozhovoru, dozvíte se, co si Pavel Šporcl myslí o Francouzích a jak jeho jméno vyslovují v zahraničí.

Záznam celého rozhovoru s Pavlem Šporclem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.