Parahokejista Zdeněk Šafránek: Ze vzpomínek na burcující halu v Ostravě mám ještě teď husí kůži
Bývalý kapitán české reprezentace v parahokeji se v talkshow Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou vrací k úrazu, který ho v roce 2003 připoutal k vozíčku, ale otevřel mu další životní šance. Bojovník Zdeněk Šafránek zažil i operaci dekubitu, i přesto se hned třikrát představil na zimních paralympijských hrách. Co mu hrozivě vypadají zranění dalo i vzalo? Je podle něj šesté místo z Pekingu pro české parahokejisty úspěchem? Poslechněte si celý příběh nezdolného sportovce.
Co říkáte na výsledky českých parahokejistů na právě skončené paralympiádě?
Kluci jsou již nějakou dobu profesionální a výsledky nebyly hodné profesionalizmu. Myslím si, že mají nejlepší podmínky na světě, ale prostě nevyšel jim zápas s Čínou, který rozhodl o tom, že si nezahrají o medaile. V zápase o páté místo s Itálií se objevila ta "stará" reprezentace, kdy to prostě nelepilo, nestřílelo a nedařilo se.
Parahokeji jste se začal věnovat brzy po úrazu. Co přesně se stalo v roce 2003?
Původně jsem ten den neměl být vůbec v práci. Spadlo na mě 2,5 tuny železa, kdy jsem skončil pod plošinou, kterou jsme s kolegy opravovali. Bouchlo mě to do hlavy a zastavilo se to na prvním bederním obratli, který mi to úplně roztříštilo, přerušila se mi mícha a přestal jsem cítit nohy. Stále jsem byl ale při vědomí.
Jak vzpomínáte na světový šampionát v Ostravě z roku 2019, kde parahokej zažíval nebývalý divácký zájem?
Věděli jsme, že někdo určitě přijde. Očekávalo se dva až tři tisíce fanoušků, z toho třeba polovina dětí. Ale my najednou hráli před narvaným hledištěm a ta burcující aréna, když jsme dali branku, to mi ještě teď nabíhá husí kůže, když o tom mluvím. Zadní tribuny byly původně zabrané pro reklamy, ale organizátoři je sundali a hala byla celá zaplněná diváky.
Související
-
Po skončení sezony nastanou v týmu změny, přiznává šéf českých biatlonistů Jiří Hamza
„Sportovní prostředí se nezachovalo úplně hrdinně, zareagovalo tvrdě, ale podle mě trochu pozdě,“ komentuje reakci federací na ruskou invazi předseda biatlonového svazu.
-
Eliška Březinová: Na olympiádě všechno padlo do sebe a výkon přišel v pravou chvíli
„Pomohlo mi to, že jsem byla v dějišti her od začátku a do individuální soutěže trénovala 14 dnů ve skupině s krasobruslařkami z Ameriky a Koreje,“ vidí klíč k úspěchu.
-
Blanka Milfaitová: K vítězství na olympiádě jsem nedošla já, ale mé děti. Z her v Tokiu byly nadšené
Blanka Milfaitová vychovává tři děti a jednou by z nich chtěla mít olympijské vítěze. „Není to tak, že bychom si to naplánovali. Naplánovaly si to ony samy,“ tvrdí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
