Pád Jana Masaryka byl iniciován vnější silou. Vycházíme z exaktních experimentů, říká kriminalista Jiří Straus

„Vím, že to neodpovídá spontánnímu, sebevražedného pádu,“ říká v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.

Jak se u nás počítá spravedlnost

• Upravit

Dvě na první pohled bezvýznamné kauzy. V obou přišel o život mladý člověk. Jednou při rvačce před pražským klubem, podruhé na poloprázdném parkovišti v Uherském Hradišti. Ačkoliv důkazy nebyly jednoznačné, v obou případech soud dospěl k tomu, že šlo o úmyslné zabití. A v obou případech k verdiktu dopomohl i názor renomovaného soudního znalce Jiřího Strause, který si říká „matematik zločinu“.

K takovému závěru dospěl poté, co vycházel z přesných dat – dokumentace a ohledání místa činu, pitevní protokol, vzdálenost a místo dopadu, poloha těla – a také z exaktních experimentů, které se svým týmem více než dvacet let provádí.

Podle těchto experimentů dokážou přesně rekonstruovat pád lidského těla – podle trajektorie a rotace těla lze s velmi vysokou přesností říci, zda pád odpovídá pádu způsobením vnější síly, nebo zakročení vzad, vykročení vpřed nebo o nešťastnou náhodu.

„Musel se dostat za vnější parapet na římsu pod oknem, jedině z této polohy je technicky přijatelná varianta, aby tělo padalo vzad,“ dodává s tím, že je nepravděpodobné, aby byl v nějaké poloze přímo v okně.

Variujeme různé typy pádů, které mnohonásobně opakujeme. Můžeme tak získat typickou kinematiku pádu, například pro vykročení vpřed, vzad, nešťastnou náhodu nebo strčení to těžiště.

Za nepravděpodobnou variantou považuje také to, že by se Jan Masaryk z římsy odrazil sám. „Když si představíte, že stojíte u zdi, kde je 40 centimetrová římsa, pod vámi je 14 metrů hloubka, to by se neodrazil v podstatě ani trénovaný sportovec,“ uzavírá.