Každý šperk dokážeme s žáky dotáhnout. Nejde, že něco nejde, říká nejinspirativnější učitelka roku

Jste nejinspirativnější učitelka roku, protože určitě, když vám někdo přinese nějaký pompézní návrh, tak mu neřeknete, že to nejde.

Ne, přesně tak. Učím i své žáky, že používat tuto frázi, že něco nejde, není v pořádku. Je potřeba se nejdřív zamyslet, najít problém, nejdřív ho zkoumat a vyhodnotit. A pokud se dojde k závěru, že je to problematické vyrobit, tak aby se nestyděli říct, že si třeba nevědí rady – ale nepoužívat frázi, že to nejde.

Čtěte také

„Učitel má být režisér, žáci mají rozhodovat.“ Autoři projektu Mapa otevírají nové možnosti výuky

Ano, nevím si rady, ale je v pořádku požádat o pomoc, člověk se neustále učí. Zatím se mi nestalo, že bych nějaký šperk společně s žáky nedokázala dotáhnout do konce.

Jak moc ve chvíli, když společně řešíte problém, pomůže, když sám učitel řekne: ‚Vlastně nevím, jak bychom to dělali, musíme to vymyslet spolu.‘

Myslím si, že to je důležitá složka výuky, protože oni opravdu chodí s velice inspirativními nápady. Často do šperků zapojují nejen kovový materiál, ale různé dřevo a jiné přírodní materiály. Já si třeba opravdu nevím rady, nevím přesně, jak bych to dělala. To znamená, že je to taková společná cesta a myslím si, že i jim pomáhá, když o tom s nimi mluvím a oni se na vzniku podílejí stejnou měrou.

Kdy vám váš žák vyrazil dech?

Teď máme čerstvě po maturitních zkouškách, tak můžu uvést příklad, kdy si jeden žák vymyslel, že do šperku zapojí tzv. techniku mokume-gane. Jedná se o kovářskou japonskou techniku, kdy musíte dohromady ztavit spoustu různých materiálů. Není to vůbec běžná zlatnická práce, spousta odborníků, kteří se řemeslu věnují, ji neumějí.

Čtěte také

Do svých šperků zaplétá magii. Drátování je formou terapie a meditace, líčí drátenice Monsterance

Říkala jsem: jsi si jistý, že zrovna na maturitní práci chceme jít do takového experimentu? Úplně suverénně, nebál se toho, i když jsem ho upozornila, že já jsem to nikdy nedělala. Sám si shlédl několik videí na internetu, jak v zahraničí lidé tvoří podobnou technikou, všechno to zvládl.

A výsledný produkt byla brož?

Výsledný produkt byla souprava tří prstenů, kdy jeden byl zhotovený čistě touto technikou a potom dva, které navazovaly, byly takovou rozebranou podobou šperku. To znamená, že přecházely od hladkého dokonalého povrchu, kde je technika zhmotněná tak, jak má, až přes materiál jakoby rozebraný na několik částí do polotovaru, ze kterého se vychází.

Učitelská autorita

Umíte si představit, že byste byla na volné noze?

Dnes už ano, nicméně potom, když jsem sama dokončila střední školu, tak jsem si připravená úplně nepřipadala. Snažím se u svých žáků jít jinou cestou, snažím se je už v této fázi připravit víc na budoucí život. Já jsem si myslela, že na mě celý svět čeká: tak tady mě máte. A ono to tak úplně nebylo.

Zlatnice Eliška Havránková|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

Zjistila jsem, že nejsem připravená na to, kde si mám vůbec nakoupit materiál, kde mám zažádat o registraci činnosti s drahými kovy, jak mám začít. Navíc se doba změnila v tom, že řemeslníkovi nestačí, když je jen dobrý, když je jen manuálně zručný. Musí ovládat manažerské dovednosti, musí se umět prosadit na trhu, musí pracovat na sociálních sítích a najednou je to strašně multifunkční práce. Takže já jsem si v té době připravená nepřipadala. Snažím se, aby moji žáci byli, ale není vůbec ostuda, když uplyne nějaká doba, kdy si člověk zkusí práci u někoho jiného v oboru, načerpá praxi a až potom se pustí do podnikání.

Jak si pětadvacetiletá holka jako pedagožka buduje vztah se studujícími, aby tam byla nějaká autorita, aby ji poslouchali a brali vážně, když je chce něco naučit?

Ze začátku jsem se tím hodně zabývala. Jednak jsem se bála, že když začnu učit hned čerstvě po škole, že se možná i zastaví můj samotný vývoj, co se týče vzdělávání: že budu předávat jen to, co umím a nic víc. Velice brzo jsem se přesvědčila o opaku. Právě díky tomu, že realizujeme s žáky jejich autorské šperky, je tam opravdu velký posun.

Čtěte také

Reforma vzdělávání dbá i na dobré klima ve škole, děti by se měly učit zlepšovat svou psychiku

A autorita?

Možná že nízký věkový odstup byl ze začátku výhodou, ale nemyslím si, že by to mělo být tak, že mladý vyučující je pro žáky třeba atraktivnější. Oproti tomu starší učitel či učitelka v nich buduje autoritu.

Ono je to opravdu jen o tom vytvořit na dílně při výuce přátelské, otevřené prostředí. Žáci dnes hodně dají na upřímný vztah, je potřeba se k nim chovat férově. Já se k nim snažím opravdu přistupovat jako k parťákům. Nezahrnovat tam hierarchii, jen tu nutnou, co ve vztahu učitelky s žákem musí být. Jinak se snažím k nim opravdu přistupovat s rovností, úctou a být férová.

Jak se vyrábí prsten krok po kroku? Poslechněte si celý rozhovor.