Ostře sledované ČSA

Jsou i perličky, jako že odcházející ředitel Lašák osobně zaslal médiím zprávu o výsledku vyjednávání i že mnohé letušky řeší zamotanou pracovní situaci odchodem na mateřskou dovolenou.

Dnes tu máme tedy dobrou zprávu, někteří zaměstnanci si sníží dobrovolně platy, snad se ztráta tohoto roku sníží a možná se pojede, či poletí, dál. Co tato zpráva znamená pro občany České republiky? Naprosto nic.

Chleba levnější nebude, jak se říká, cestující si vybírají z široké nabídky leteckých společností už teď a ani úplný krach středně velké firmy, bez majetku, s pár desítkami letadel na leasingových smlouvách a pár stovkami zaměstnanců se na ekonomice státu neprojeví. A privatizace? I kdyby přinesla kýžené stovky miliónů, co je to proti jednomu schodku státního rozpočtu.

Proč tedy taková pozornost? ČSA není jen tak nějaká firma, jsou to jedny z nejstarších aerolinek světa, a tedy rodinné stříbro. A hlavně - firma se po léta těšila velkému zájmu politických kruhů, inu, vzduch je naše moře. I když více asi šlo spíše o umisťování zasloužilých straníků do lukrativních pozic napříč spektrem. Něco jako v podobně fungujícím ČEZ, i když ten má to štěstí, že díky stále se zvyšujícím cenám elektřiny a jejímu vývozu stále vydělává.

ČSA ale o mnohé lukrativnější součásti dávno přišla, proto teď nic nemá a při případné privatizaci asi nula od nuly pojde. Stát a jeho politikové se teď asi hodlají vracet k tomu, od čehož jejich předchůdci naopak odešli, k propojení firmy s daleko lukrativnějším pražským letištěm, zatím alespoň personálně.

Je to jedna z cest, ale dlouhodobě problém neřešící. Taková firma ve státních rukou, to je vždy riziko, řekli by zapřísáhlí privatizéři. Ale v soukromých? Bohužel, to může být riziko ještě větší, když pomyslíme na možnou ruskou cestu. Ještě že si můžeme vybrat.