Opuštěná nacistická továrna na Sokolovsku. Chodí sem filmaři i hledači pokladů
Na německé hranici u Přebuzi v nadmořské výšce přes 900 metrů stojí uprostřed rašelinišť ruiny opuštěné nacistické továrny. Za války tu zajatci těžili a zpracovávali cín. Po skončení války Němci narychlo museli místo opustit. Od té doby se budova samovolně rozpadá.
Urbex, průzkum moderních ruin. Je to exploze emocí
Opuštěné domy, které postupně chátrají, tovární haly, kde zvuk strojů dávno utichl. I ty mají své příznivce a obdivovatele. Na rozdíl od squatterů přicházejí na krátké návštěvy.
Rašeliniště obklopující továrnu se stalo v roce 1992 Chráněnou přírodní rezervací Přebuzské vřesoviště. Vegetace zakryla řadu podzemních částí těžebních technologií a hlavně chodeb a štol. Dolovalo se tu v hloubce 176 metrů a podzemí je protkáno 14 kilometry chodeb.
Bohaté naleziště cínu
Rudolf Kovařík žije v pár kilometrů vzdálené Šindelové a chodí sem od dětství: „Já si ještě pamatuju, když tu stála těžební věž, tu z bezpečnostních důvodů strhli v sedmdesátých letech, něco tu zabetonovali, ale jinak se tu neděje nic.“
Tohle bylo nejvydatnější naleziště cínu a Němci cín potřebovali pro válečnou mašinérii.
Rudolf Kovařík
Obrovské členité třípatrové budově chybí obvodové zdi. Opírá se o schodiště, které končí v polovině. Z posledního patra rostou několikametrové stromy. Až ztěžknou, zřejmě se propadnou.
„Je to fantastické místo. Já tu mám nedaleko chatu už asi pětadvacet let, ale tohle místo jsem objevil teprve před pěti lety,“ říká Zdeněk Kučera z Litvínova.
Různorodí návštěvníci ruiny
Mysteriózní atmosféra láká náhodné turisty, hledače pokladů, zájemce o vojenskou historii a také třeba filmaře. Natáčely se tu třeba scény ze seriálu Rapl.
„Někdy zkraje devadesátek sem přijel štáb z Prahy a točili tady dokonce porno,“ kroutí hlavou Kovařík, podle kterého jsou tu ale častější hráči paintballu nebo partičky s láhvemi alkoholu. Ruiny budov jsou totiž volně přístupné. Cedule se nápisem Zákaz vstupu tu chybí.
Poslouchejte další díly seriálu Utajené krásy Česka celý tento týden v 8.50 nebo po odvysílání zde na webu.
Součástí továrny byl zajatecký tábor, kterým prošlo kolem tří tisíc vězňů. Jeho pozůstatky jsou v okolí patrné, ale kde stály které budovy, vědí jen znalci. Areál má skoro pět hektarů a dá se tu bloudit hodiny.
Místní lidé podle Kovaříka příliš nechtějí, aby se tu houfovali turisté. „Areál by měl být vlastně nepřístupný, je to důlní dílo.“ O to se obvykle na podzim postará příroda. Napadne tu sníh, který vydrží do jara, takže sezona v podmáčené rašelině netrvá dlouho.
