Opraváři českého venkova. Nový reportážní seriál o lidech, kteří se starají o krajinu

Chtěly hřiště pro své děti. Dnes jejich komunitní zahrada mezi paneláky pojí všechny bez rozdílu věku

Tak dlouho se dívaly tři matky na mateřské z okna paneláku ve Žďáru nad Sázavou na nevzhledné pískoviště, až se rozhodly, že vybudují pro své děti pořádné hřiště. Po třech letech se jim to podařilo. Dnes mají v Nádražní ulici komunitní zahradu s atrakcemi pro děti, květináče, záhony a solidní posezení vyrobené z dřevěných palet. Pozemek mezi paneláky si ale musely pronajmout. Celý prostor pojmenovaly Zahrada u čtyř borovic.

Čtyři vzrostlé borovice opravdu mezi paneláky stojí. Pod nimi u chodníku svítí natřené palety, které tvoří stůl a sedačky a vypadají jako v obýváku. Ve třetím patře bydlí Jana Lacinová. Dlouho se dívala z okna, než ji s kamarádkami napadlo proměnit nezajímavý trávník s pískovištěm v něco užitečného.

Komunitní zahrada

„Od nápadu k prvnímu kopnutí to trvalo rok. Původně jsme jen chtěly, aby město vyměnilo písek. Jenže oni mají plán rozvoje dětských hřišť, a nezapadalo jim to do koncepce. Myslím, že jsme asi jediné v republice, které udělaly takovou šílenost a pronajaly si pozemek mezi paneláky,“ usmívá se žena, která vede neziskovku v Brně a s úřadováním má zkušenosti.

Jana Lacinová si vzala na starost jednání s úřady

Na hřišti už čekají sousedky. Aneta Zvolánková s sebou vzala dva malé syny. Ani ne dvouletý Kvído má pusu umazanou od koláče a zalepenou pískem. „Získává imunitu,“ říká pobaveně dlouhovlasá žena, která učí na praxi budoucí zdravotní sestry. „Já jsem maskot našeho spolku,“ pokračuje rozverně.

Spolek je neformální, bez registrace, ale pro jednání s úřady to stačilo. „Když tady chlapi pokáceli lípu, hned jsme vyběhly ven a volaly na úřad, ať ji tu nechají ležet. Jakmile necháte v parku kmen, hned na něj začnou lézt děti a máte další prvek.“ Ačkoli se jedná v podstatě o hřiště, oficiálně je to komunitní zahrada. „Na dětském hřišti potřebujete mít každou věc s certifikátem, tomu jsme se vyhnuly.“

Společné úsilí

Většinu práce odvedly ženy svépomocí. Postupně se přidali manželé a sousedi. Na projekt se jim podařilo získat i 75 tisíc korun od Nadace Via. „Manželé do toho nebyli hozeni úplně dobrovolně, ale jsou stateční a přidali se k nám,“ směje se Aneta s batoletem v náručí.

„Dělali těžkou práci s pískem, u plotu a tak. Tamhle přichází Míra, ten nám začal pomáhat hned jako první,“ ukazuje mladá žena na souseda, který sem občas chodí s vnoučaty. Jak viděl, že se něco chystá, nemohl chybět. „I když jsou děvčata naplaveniny, na rozdíl ode mne, já tu žiju třicet let, tak jim fandím. Podařila se jim skvělá věc,“ chválí.

Inspirace pro ostatní

O svých záměrech začaly tři ženy pod čtyřmi borovicemi psát ve facebookové skupině a zaujaly tím další obyvatele Žďáru nad Sázavou. „Nedělaly jsme to kvůli popularitě, ale kvůli tomu, aby se tu lidé začali scházet. A opravdu se nám podařilo vytáhnout hodně lidí z domu. Taky nám řada lidí ze Žďáru nosila různé věci, třeba květiny, chodili se dívat, oceňovali to,“ říká Helena Elerová, která jinak pracuje v administrativě.

„Samozřejmě narážíme i na ne úplné fandy, kteří se bojí, že se tu bude večer scházet omladina a bude tu hluk. To se ale zatím nepotvrdilo, tak doufám, že nám začnou fandit.“

Tři ženy dokázaly vytvořit natolik zajímavé dílo, že už se ozývají další zájemci, kteří by se chtěli jejich nápadem inspirovat. „My si zatím nic dalšího pronajímat nebudeme, i když místa tady je dost, “ dodává vesele Jana Lacinová.

autoři: Ľubomír Smatana , opa
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.