Od jejich kořenů je dělí oceán a několik generací předků. Přesto čeští a slovenští krajané ve Virginii pijí plzeň a pečou koláče

Krajané doufají, že chuť koláčů přivábí k zapomenutým tradicím i mladou generaci
Krajané doufají, že chuť koláčů přivábí k zapomenutým tradicím i mladou generaci

Ve Virginii žije spousta Američanů s českým a slovenským původem. Hlásí se ke svým kořenům a dlouhá léta udržují tradice předků. Ještě před šesti lety se ovšem na krajanském setkání v městečku Prince George sešli pouze tři nadšenci. Od té doby ale tamní spolek ušel kus cesty a dnes patří česko-slovenské slavnosti mezi vyhledávané podzimní akce.

Z jedné strany ke mně doléhá česká muzika, z druhého konce parčíku za kulturním centrem se line vůně klobás. Někdo tu a tam polije udusanou trávu plzeňským pivem.

Dolores Danielová si pochvaluje koláče všeho druhu. A ptá se, jestli znám dobrotu, kterou kdysi připravovala její babička – bobaĺky. Dolores si pamatuje tuhle slovenskou pochoutku z kynutého těsta vařeného ve vodě a sypaného mákem.

Čtěte také

Byly podle ní vynikající, ale Dolores nezná nikoho dalšího, kdo by bobaĺky dělával. Je to asi to nejvýraznější, čím pocítila babiččin slovenský původ.

Nová naděje jménem Virginie

Pouto k zemi předků prochází především žaludkem, tak můžeme známé pořekadlo o lásce parafrázovat v případě lidí, jako je právě Dolores. Její praprarodiče přišli ještě v 19. století z Prahy a Bratislavy do Virginie, kde za několik set dolarů koupili lány půdy a začali farmařit.

Největší příliv českých a slovenských přistěhovalců do Virginie byl na konci 19. a na začátku 20. století

Ovšem kolektivně si připomínat společné kořeny, na to ve Virginii dlouho nebyli zvyklí, byť se tu zmíněným způsobem usídlily stovky rodin. V místním muzeu mají mapu, kde názvy u teček neoznačují města, ale právě jména rodin, které se tam či onde usadily.

O kousek dál stojí tablo poseté místními příjmeními jako Jelínek, Bláha nebo Vašátko. A taky Uzel. Nositel tohoto příjmení je tu nejenom namalovaný, ale také stojí přede mnou z masa a kostí.

Krajané, nezapomínejme!

„Tenhle festival jsme začali pořádat, protože naše české a slovenské dědictví se skoro vytratilo. Moje děti to nezajímalo a kdo ví, co by bylo potom. Bereme to jako připomínku svého původu a zároveň coby takové znovusjednocení naší velké rodiny,“ vysvětluje Mike Uzel.

Krajanská komunita se rozprchla po Virginii a po celých Spojených státech, lidi jsou pořád zaneprázdnění, a tak teď mají důvod se jednou za rok vrátit a setkat se s ostatními,“ dodává.

Slovanské tradice v podání amerických krajanů ve Virginii

Radost z toho má nejen Mike, ale z česko-slovenského festivalu se stala stěžejní akce celého okresu.

Koláče, koně, kroje a dechovka

Dědeček Mikea Uzla přišel do Virginie v roce 1911. Vnuk o sto let později pomohl založit tyto česko-slovenské slavnosti, které jsou prý rok od roku populárnější.

Čtěte také

Na letošní pátý ročník dorazily do malého městečka Prince George stovky lidí. A kromě koláčů, koní v postrojích nebo německé žesťové kapely, co hraje z not i české a slovenské melodie, jsou tu k vidění krojované soubory složené z amerických Slovanů nejmladší generace.

„Věříme, že právě slavnosti, jako jsou tyhle, mladé lidi osloví a že se o svůj původ začnou zajímat,“ doufá Mike Uzel.

Mike Uzel před panelem s příjmeními jednotlivých přistěhovaleckých rodin

Láska prochází žaludkem

„Nikoho nemůžete nutit, aby začal vyrábět koláče, ale když je tu někdo vyzkouší, je šance, že mu zachutnají a že ho celá kultura pak pohltí. V tom je naše naděje,“ dodává jeden z těch, kteří se snaží cosi českého či slovenského rozdmýchávat v lidech, které od jejich původu dělí kromě oceánu klidně i tři nebo více generací.

Čtěte také

A proč by zrovna koláče nemohly být tím pojítkem mezi dětmi a jejich rodinnou minulostí kdesi u Vltavy nebo Dunaje, směje se Mike Uzel.