Nová značka kvalitních českých potravin Klasa

Host (Rudolf Jánský): Dobrý den.

Host (Jiří Švarc): Dobrý den.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane náměstku, proč Klasa, co to znamená a jak logo vypadá?

Host (Rudolf Jánský): Tak Klasa je vlastně, to slovo je takový, taková kombinace dvou věcí. Na tom logu je zdůrazněn klas a potom to písmeno a je v takovém kroužku, jako zvlášť , je to vlastně taková slovní hříčka, dalo by se říct, protože to slovo dohromady Klasa by mělo znamenat něco mimořádného, nějakou špičkovou kvalitu a ta, ten klas je vlastně takový určitý symbol základu zemědělské výroby , od kterého se to všechno odvíjí. Čili vlastně taková slovní hříčka, ten grafický vlastní návrh těžko popíšu, protože ten nemá, nemá žádný konkrétní obrysy, je tedy v národních barvách, jak jste říkala a myslím si, že ještě můžeme o tom potom dál pohovořit.

Moderátor (Barbora Kroužková): Podle jakých kritérií se budou vybírat výrobky, které logo získají?

Host (Rudolf Jánský): Tak, je to celkem sedm okruhů kritérií, první takový velký okruh je, že každý ten výrobek musí splnit všechny náročné požadavky, které jsou kladeny na výrobu potravinářského zboží, mám na mysli zejména velmi přísné předpisy Evropské unie na výrobky, které jsou živočišné produkce, v našem případě hlavně je to mléko a maso. Další taková podmínka je, že musí být vyrobeny z velké části nebo z rozhodující části z domácích surovin, taky ta výroba musí se v plném rozsahu odehrát v České republice, čili nejsou možné žádné výrobní kooperace a pak samozřejmě, ten výrobce, který ten výrobek přihlásí na získání této značky, musí splňovat sám určitá kritéria. Kupříkladu musí mít certifikát norem Iso nebo norem bodů, musí ten výrobek uvádět na trh a některá ještě technická kritéria, která tady teď myslím si není nutné zmiňovat.

Moderátor (Barbora Kroužková): Potřebují české výrobky tuto značku? Potřebuje se spotřebitel takto orientovat?

Host (Jiří Švarc): Já nevím. Já o tom nejsem přesvědčen, já si myslím, že kdyby to spotřebitel potřeboval, tak by tato poptávka vznikla na trhu a protože naši podnikatelé nejsou žádní zabedněnci a chtějí vydělávat peníze, tak by určitě s touto aktivitou přišel soukromý sektor, který by prostě založil firmu, která umí oceňovat. Takovou například Czech Top Sto, že, jo, to taky není státní iniciativa, státní aktivita, ale je to soukromá aktivita. Takže, kdyby to byla soukromá aktivita, prostě nějaká soukromá firma, která bude ohodnocovat kvalitu, jakost výrobků a bude jim dávat nějakou známku, tak proti tomu nelze nic říci. Je třeba se ovšem zamyslet, zda-li se jedná o správné použití státních prostředků.

Moderátor (Barbora Kroužková): K tomu se dostaneme. Já se ještě zastavím u toho, že ministr, Jaroslav Palas, prohlásil, že značka nepřímo přispěje k celkovému zkvalitnění českých potravin. To znamená, že budou dobré, protože každý výrobce bude chtít nosit značku Klasa?

Host (Rudolf Jánský): Tak, já samozřejmě nemůžu tady tvrdit, že každý výrobce to bude chtít, to bych asi přeháněl. Nicméně, náš předpoklad je, že většina těch dobrých výrobců ,kteří vyrábějí dobré výrobky o to bude stát, protože samozřejmě, tak určitá marketinková podpora, kterou stát do určité míry garantuje touto značkou, bude pro ně, bude pro ně nesporně zajímavá.

Moderátor (Barbora Kroužková): Budeme mít kvalitnější potraviny díky Klase?

Host (Jiří Švarc): Jsem přesvědčen, že ne. Žádné aktivity tohoto druhu nevedou k růstu kvality. K růstu kvality vede pouze konkurence. A to tržní konkurence. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii, George Stiegler, dokázal, už v roce 1971, že žádné regulační úřady nevedou k růstu kvality. Tehdy se ten výzkum týkal Úřadu pro komise pro cenné papíry a tedy kvality cenných papírů. Domnívám se, že totéž platí i pro jiná odvětví ekonomiky, zemědělství v tomto nemůže být výjimkou.

Moderátor (Barbora Kroužková): Ta značka má ale posloužit také k identifikaci typicky národních potravinářských produktů a třeba taky k jejich zvýhodnění na zahraničních trzích. Cizinci si budou moci koupit typické české produkty a poznají je.

Host (Jiří Švarc): Tak to už je pro mě zcela nepochopitelné, zvláště v době, když vstupujeme do Evropské unie a hovoříme o společném trhu. Takže, nevím tedy, na co si hrajeme. Jestli si hrajeme tedy na národní značky, na podporu domácích výrobců, víme, že tato podpora je velmi náročná nákladově, to znamená, tyto rostoucí náklady nezaplatí nikdo jiný, než spotřebitelé v cenách, ve vyšších cenách zemědělské produkce. Anebo si hrajeme a věříme, že společný trh nám přinese výhody. To znamená, vyšší kvalitu produkce, při nižší ceně. Prostě tyto dvě aktivity se vzájemně, zcela jednoznačně vylučují.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane náměstku, o co se hraje?

Host (Rudolf Jánský): No tak, já s tím samozřejmě nemůžu souhlasit prakticky s ničím, co tu bylo řečeno. Pokusím se to vysvětlit velmi jednoduše. Česká republika vstupuje do Evropské unie, to tady bylo , to tady bylo zdůrazněno a musí se samozřejmě chovat jako všechny státy Evropské unie, takže já tady můžu snad jenom v jedné větě oznámit, že všechny státy patnáctky mají podobnou agenturu, jako chceme zřizovat my, tu marketinkovou a prostřednictvím určitých značek propagují své potraviny, čili, pakliže by Česká republika toto nedělala, tak by se vyřadila ze soutěže a ta konkurenceschopnost, o které tady mluvíme, by byla podstatně nižší.

Moderátor (Barbora Kroužková): Jenom, promiňte, skočím vám do řeči. My to musíme dělat nebo chceme?

Host (Rudolf Jánský): My to chceme dělat. My to chceme dělat. Podle posledních, podle posledních materiálů , které se zabývají agrárním marketinkem, tak já teď samozřejmě nevím z hlavy přesně ta procenta, ale úplně podstatný je, že jsou tam uvedeny jak státy Evropské unie, tak kandidátské země, tak Spojené státy a další. Všude ta , ty náklady, státní náklady nebo ze státních prostředků na agrární marketink mají určité procento, někde vysoce přes čtyřicet procent. Česká republika jako jediná má nulu. Ale ještě snad bych se vrátil k tomu, že trh, kvalita a tak dále je , je rovnítko, kdyby to pravda byla, neměla by Evropská unie takových obrovských množství předpisů, které to regulují a samozřejmě by tam taky pravděpodobně nebyly, nebyly ty aféry s bezpečností potravin, které tam jsou. Dobře víme aféru dioxinů, nemoc šílených krav a tak dál, čili, není to tak úplně jednoznačné a myslím si, že u těch potravin přece jenom je to taková strategická záležitost. Lidi chtějí mít určitou jistotu, že potraviny jsou nejenom kvalitní, ale i zdravotně nezávadné. Čili, čili , je to strašně důležité to spotřebitelské veřejnosti nějakým způsobem nabídnout a pochopitelně, ještě snad jednu poznámku k tomu, že když si to soukromá firma tohle to vyhlásí, tak samozřejmě je to možný, nikdo, nikdo jí v tom bránit nebude. Nicméně nechápu, jakým způsobem by probíhala ta objektivní kontrola toho, že to skutečně tak je.

Moderátor (Barbora Kroužková): Podporují i jiné země, pane Švarci, nemyslíte si, že by hrozilo, pokud bychom tento program neměli, že bychom přišli i národní potravinářské poklady?

Host (Jiří Švarc): Vůbec bychom o ně nepřišli. Mě tedy úplně nadzvedla tady slova pana náměstka o objektivní kontrole. Já jsem přesvědčen o tom, že, že stát z podstaty věci není schopen žádnou objektivní kontrolu vykonávat, protože nad tím státem nevisí žádný Damoklův meč. To znamená, když ti úředníci státní se nechají korumpovat, což není žádný nějaký výjimečný příklad v této zemi, tak takovémuto úřadu nic nehrozí. Kdyby to bylo v soukromém sektoru, tak taková to instituce zbankrotuje a nahradí ji nějaká jiná. Takže, myslím si, že tento argument je velmi slabý. Co se týká ovšem , co se týká těch marketinkových aktivity jiných zemích Evropské unie, tak je to příznak velké nemoci Evropské unie, která se nazývá společná zemědělská politika. Společná zemědělská politika je úplně největší slabinou Evropské unie, společná zemědělská politika věřím, že se bude v roce 2005 zcela zásadně měnit, je to vůbec nejnáročnější výdajová položka, která pozře čtyřicet pět procent všech výdajů Evropské unie.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pojďme si říci, co Evropská unie udělá s našimi výrobky.

Host (Rudolf Jánský): Jak myslíte, co Evropská unie udělá s našimi výrobky?

Moderátor (Barbora Kroužková): V souvislosti s logem, které bylo představeno, v souvislosti s naším vstupem do Evropské unie se občané právě bojí o to, že bychom o některé ty kvalitní výrobky a typicky české mohli přijít. Smete nás Evropská unie v tomto směru?

Host (Rudolf Jánský): Tak, já si nemyslím, že by nás smetla Evropská unie, nemá cenu tímhle tím strašit, nicméně ta první naše aktivita, když se ještě vrátím k té značce a k celé té marketinkové podpoře , je vlastně ta podpora na domácím trhu. My si musíme uvědomit, že po odstranění bariér a skutečně volném obchodu na společném trhu nás se tady ta konkurence podstatně zvýší a to si myslím, že zejména tedy ze současných kandidátských zemích, jako je Polsko nebo Maďarsko, poměrně dost silně si myslíme, že bude ohrožen náš agrární vývoz na Slovensko, kde jsme vysoce aktivní v současné době, protože ty kandidátské země tam taky vstoupí, čili budeme mít problém udržet, udržet vlastní trh, což bude jaksi z hlediska času ten náš hlavní problém a teprve potom se budeme snažit samozřejmě prosadit daleko více naše výrobky na, na společném trhu, než je to dosud.

Moderátor (Barbora Kroužková): Společná evropská zemědělská politika, to je bolest. Pane Švarci, jak ji ale léčit, jak léčit tuto nemoc?

Host (Jiří Švarc): Tato nemoc se musí léčit systémem, samozřejmě především odbouráním dotací tak, aby se zemědělské produkty prodávaly za jejich skutečné ceny. Evropský zemědělský trh se musí otevřít exportům ze zahraničí, především z rozvojových zemí, protože, to je jediná účelná pomoc těmto rozvojovým zemím. Pokud něco takového neučiníme, tak pak hovoříme-li o pomoci rozvojových zemích, tak jsme naprosto nevěrohodní. Jsou to pouze slova, slova, slova.

Moderátor (Barbora Kroužková): Nedávno jsem od vlády dostala brožuru, nazývá se Výsledky jednání o podmínkách přistoupení České republiky k EU a o zemědělství se tam praví, že se nám podařilo vyjednat takové výrobní kvóty, které zachovají současný rozměr českého zemědělství. Stojíte si za tím?

Host (Rudolf Jánský): Tak samozřejmě, to je, ta otázka těch výrobních kvót souvisí s tou společnou zemědělskou politikou, jak už tady o tom bylo hovořeno, když bychom byli schopni ty základní výrobní kvóty naplnit, tak ten současný rozměr zemědělství bude zachován, je tam prakticky jediná množstevní kvóta, kde jsme chtěli víc, vzhledem k tomu, že jsme schopni vyrobit a obchodovat víc a to je cukr. Jinak principiálně, určitě ty vydané kvóty neznamenají snížení rozměru českého zemědělství v žádném případě. Já bych se ještě k té společné zemědělské politice vrátil trošku jinak. Já s tím vcelku souhlasím, že to je věc, která se musí reformovat, to je nesporné a taky zcela nesporně se reformovat bude, mimo jiné, už pod obrovským tlakem Světové obchodní organizace, kde kapitola zemědělství je poměrně těžko projednatelná právě proto, že některé ty věci, které jsou ve společné zemědělské politice zakotveny, nejsou v souladu se světovým liberalizačním procesem v obchodu, nicméně chtěl jsem říct něco jiného. My musíme být pragmatici. Jestliže Evropská unie dneska má společnou zemědělskou politiku, jestliže Evropská unie v současné době má agrární marketinkovou podporu, tak samozřejmě, my si o tom můžeme myslet, co chceme, což je každého samozřejmě svobodná věc, nicméně, když se budu pragmaticky chovat, tak se k tomu musím prostě přizpůsobit. Nemůžu se postavit , obrazně řečeno, na zadní a myslet si, že všichni to začnou dělat podle mě. To určitě není normálně možné.

Host (Jiří Švarc): Samozřejmě, ale uvědomme si, že do Evropské unie vstoupí deset nebo jedenáct zemí a tyto země budou mít každé své logo, copak jsme tak naivní a myslíme si, že si tato loga bude vůbec někdo pamatovat? Těch log už bude dohromady pětadvacet a takže si myslím, že jejich význam v podstatě se bude rovnat nule. Co se týká ještě toho našeho vstupu do Evropské unie, samozřejmě, že musíme být pragmatičtí, ale tam musí být vytvořeny podmínky právě pro , pro změnu této politiky a tyto podmínky mohou podpořit také restrukturalizaci českého zemědělství. To znamená, lpět na tom, že budeme držet současný produkční rozměr českého zemědělství není dobrý. Pokud budeme lpět na těchto argumentech, tak samozřejmě, nikterak nemůžeme přispět ke změně společné zemědělské politiky.

Moderátor (Barbora Kroužková): Vraťme se k propagaci českých výrobků. Kolik peněz na propagaci ministerstvo vynakládá a bude se tato částka měnit?

Host (Rudolf Jánský): Tak, v současné době prakticky ta částka na tu propagaci vynakládaná, rovná se nule, protože my jsme začali tím, že jsme představili tu značku a budeme chtít přestavovat celou tu koncepci. Pochopitelně, ta reálná částka bude přímo odvislá od možností státního rozpočtu na rok 2004. Víme dobře, že situace je velmi napnutá, čili, my si neděláme nějaké naděje, že bychom mohli být kupříkladu na úrovni Maďarska, které už pět let ze státních prostředků investuje do této marketinkové podpory tři sta milionů ročně zhruba na naše peníze. My předpokládáme, že se budeme pohybovat někde v optimálním případě, někde v řádu sto padesát, možná dvě stě milionů , to je optimální případ, ale já to zatím beru nebo říkám čistě, čistě teoreticky, protože znova opakuji, bude to odvislé od toho, od těch možností rozpočtu. Ale jestli dovolíte, já bych se rád vrátil k těm potravinám. Ono tady to vypadá , jako že jsme tady dali nějaký logo, který bude soutěžit s normálními značkami na trhu. Já bych jenom zopakoval, o co jde. Samozřejmě, je to, je to jednak teda upoutat na ty české výrobky, ale jednak vlastně, každý ten výrobek, který bude mít toto logo, má vlastnosti a znovu opakuji, garantované vlastnosti, které celá řada výrobků potravinářských nemá. A když bych se ještě vrátil k úplnému začátku, neměl jsem možnost to komentovat, jak ta kvalita je ovlivněna nabídkou a trhem, tak doporučuji každému, aby se na našem trhu, který je z hlediska, z hlediska nabídky potravinářských výrobků, skutečně velmi vysoce , vysoce saturován, tak aby se podíval na to, jak v této obrovské nabídce, jakou kvalitu potravin může spotřebitel koupit. Je to, je to velmi tristní, musím říct, protože obrazně řečeno, pilinové párky určitě není záležitost, o kterou bychom stáli.

Host (Jiří Švarc): Já jestli můžu, mě by vcelku zajímalo, pane náměstku, jestli vy jste vyhodnotili efektivnost využívání loga Czech made. To znamená, na kolik se projevilo růst kvality, které získaly zemědělské produkty s použitím tohoto loga na růstu objemu jejich prodejů.

Moderátor (Barbora Kroužková): Já jsem se na to chtěla také zeptat, v podstatě tak Czech made nestačí?

Host (Rudolf Jánský): Tak, na tu, na tu otázku můžu klidně odpovědět. My jsme to nevyhodnocovali, ten důvod je jednoduchý, protože princip toho, toho systému Czech made a tenhle ten princip, to jsou dva odlišné principy. Hned to vysvětlím. U té značky Czech made prostě podle určitých kritérií ten výrobek tu značku eventuelně získal a dost, zatímco tady je to obráceně. Tady, pakliže on tu značku získá, tak to všechno začne teprve. Protože on tu značku, když ji bude mít, tak ji má propůjčenu, má ji propůjčenu na určitou dobu, bude pod přísnou kontrolou jak Státní zemědělské potravinářské inspekce, tak Státní veterinární správy, čili tou značkou to začíná. Zatím co u toho Czech made to tou značkou končí, když to řeknu velmi jednoduše, protože další , další vyhodnocování a další práce marketinková ,z hlediska státu, s tou značkou Czech made si myslím, že není srovnatelná s tím, co chceme my.

Moderátor (Barbora Kroužková): Z vašeho pohledu předpokládám další značka navíc.

Host (Jiří Švarc): Ne, ne, ne, já si osobně myslím, že to tak právě není, protože , když přece to zboží dostane značku Czech made, tak by to měla být právě ta dobrá vstupenka na trh. To, aby ten spotřebitel tomu věřil, že to je opravdu kvalitní výrobek a mělo by se to projevit v rostoucích objemech prodeje a v rostoucích tržbách těchto firem. To je pro mě zásadní závislost a pokud tuto základní závislost nemám prostudovanou, tak se mi zdá velmi dobrodružné zavádět další značku. Ještě bych tedy, jestli mohu, malou poznámku. Pan náměstek argumentuje velmi prohnaně, jako, jako dobrý politik, a to, že si jako srovnávací zemi bere Maďarsko. Jasně, ale uvědomme si, jak velký je podíl zemědělského sektoru v Maďarsku na hrubém domácím produktu a jak velký je v České republice? To znamená, v Maďarsku podstatně vyšší a proto je tady ta částka vyšší, ale není o tolik vyšší, jako je podíl toho zemědělského sektoru, to znamená, ve skutečnosti je u nás tato částka, kterou vydáváme vyšší, než v Maďarsku. Díky tomu, že ten zemědělský sektor se podílí velmi malou částí na HDP.

Moderátor (Barbora Kroužková): Já se na závěr zeptám konkrétně, které výrobky budou značku Klasa nosit? Už můžeme prozradit?

Host (Rudolf Jánský): Nemůžu prozradit, protože žádný výrobek tu značku ještě nemá.

Moderátor (Barbora Kroužková): Tak, předpokládáte-li , kdo ji získá.

Host (Rudolf Jánský): Budou ji nosit všechny potravinářské výrobky, které splní těch, těch náročných sedm kritérií, jak jsem tady zmínil. Já vím, že už nemáme čas, ale já bych , nejsem ani prohnanej, ani politik, to bych tady chtěl říct naprosto otevřeně a můžu, můžu tady doporučit se podívat třeba na Finsko, kde ty poměry jsou podobné a určitě to neplatí. Zemědělská výroba ve Finsku je samozřejmě ještě méně důležitá, než je, než je u nás. Takže podívejme se na to skutečně objektivně.

Moderátor (Barbora Kroužková): Duel Radiožurnálu končí, ve studiu byli Rudolf Jánský, náměstek ministra zemědělství a Jiří Švarc, prezident Liberálního institutu. Děkuji za návštěvu, na shledanou.

Host (Jiří Švarc): Na shledanou.

Host (Rudolf Jánský): Na shledanou.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pěkný víkend přeje Barbora Kroužková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.