Jaké jsou lidské životní hodnoty

Host (Alois Kánský): Dobrý den.

Moderátor (Barbora Kroužková): A také Jiřího Mikeše, ředitele Asociace komunikačních agentur, dříve reklamních agentur, abychom napověděli. Dobrý den.

Host (Jiří Mikeš): Dobrý den.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pánové, jak je to s tím přemýšlením? Myslíte si, že to není příliš velký optimismus říci si, že většina z nás si najde právě tu chvilku podívat se sami do sebe? Pane faráři.

Host (Alois Kánský): Je to, je to velké a velmi optimistická taková, takový pohled optimistický, protože lidi jsou uhonění, ustaraní, mají spoustu zájmů, které jsou naprosto legitimní, které se týkají Vánoc a taková ta chvíle, takového, jak se říká ztišení nebo tak, je opravdu obrovskou vzácností. Leč musí říci, že zrovna v našem kostele u svatého Antonína, který je výjimečně otevřen celý den, tedy výjimečně jako z pohledu celé Prahy, i během roku, že se tam zastaví řada lidí, kteří mají tedy potřebu sednout, zastavit se, ztišit se, popřemýšlet.

Moderátor (Barbora Kroužková): Alespoň jednou v roce, takto v tomto čase.

Host (Alois Kánský): No, voni to dělají i během roku. Vono vo těch Vánocích právě spíš těch lidí tam moc není, protože ti přijdou spíš se podívat na jesličky na půlnoční a podobně.

Moderátor (Barbora Kroužková): Jak je to s manažery, pracovníky reklamních agentur, lidmi, kteří především vydělávají peníze? Jsou to ti uhonění?

Host (Jiří Mikeš): No tak, to víte, že jsou uhonění, protože mají mnoho práce a současně jsou také otcové a matky a příslušníci rodin a slaví také Vánoce a někteří z nich dokonce i rozjímají.

Moderátor (Barbora Kroužková): Vy osobně.

Host (Jiří Mikeš): Já osobně spíš se rozjímám, protože ať dělám v té asociaci, která zastřešuje tyto reklamní agentury, tak čím jsem starší, tak tím více rozjímám a po pravdě řečeno, já soudím, že tato civilizace se trochu vykolejila a jede dosti divným směrem, protože měli bychom takto pokračovat, tak naši vnuci do padesáti let tato země bude potřebovat novou zeměkouli. Bude vyčerpaná, bude u konce.

Moderátor (Barbora Kroužková): Nemáte ale pocit, že určitá vrstva lidí, která u nás dříve nebyla, ale je samozřejmě v západních společnostech, ve vyspělých státech, právě toto třeba přenáší na své děti, že žijí v tom shonu, jsou to lidé z bankovnictví, různí manažeři, třeba i vaši podřízení a podobně?

Host (Jiří Mikeš): Určitě, určitě. Určitě ten vývoj jde tímto směrem.

Moderátor (Barbora Kroužková): Takže za to můžete tady trošku.

Host (Jiří Mikeš): No, já nevím, kde se stala chyba, víte? Já jsem se kdysi bavil s marketinkovým šéfem Vatikánu, což je arcibiskup John Foley a on mi říkal, podívejte se mladý muži, my ten marketink děláme o nějakých těch tisíc let dříve, než vy. To je pravda, Vatikán má dokonalý marketink, ale něco se zvrtlo. A vyhrává ten marketink náš, ten marketink potřeb a zvyšujících se potřeb, takže nevím. Nevím, jak z toho ven. Jediný východisko snad je, že se domluví vládci této země na udržitelném rozvoji a udržitelné spotřebě a protože my jsme jen sloužící těch, kteří vyrábějí a kteří obchodují s těmito výrobky, my přicházíme jen s nápady, s ničím jiným. My nic nevyrábíme, my jen dáváme lidem impulsy a přesvědčujeme, aby kupovali a kupovali a kupovali.

Moderátor (Barbora Kroužková): A chcete to ale dělat dobře, právě aby hodně kupovali, hodně peněz utráceli.

Host (Jiří Mikeš): My jsme od toho placení.

Moderátor (Barbora Kroužková): Řekl jste něco ve smyslu, někde se to zvrtlo. Pane faráři, kde se to zvrtlo?

Host (Alois Kánský): Já nevím. Samozřejmě, že jste nečekala, že vám na to odpovím na tuhletu otázku, která je strašně složitá, ale strašně se mi líbí, co říkáte. Že to vy, kteří jste v tom centru toho dění, že si to uvědomujete. Já budu upřímný. Sám za sebe utíkám před těmi reklamami, před těmi hypermarkety a když tam náhodou jsem a musím tam občas být, když se něco zařizuje, tak z toho mám, nepřeháním, takové lehké trauma. Protože je to všechno postaveno na jedné, jediné věci. To znamená co nejvíc koupit, co nejvíc mít, ale potom, když navštěvuju ty lidi, kteří jsou staří, opuštění, nemocní a ti nemocní nemusí být za každou cenu staří, tak zjišťujete, jak ty lidi jsou strašně, ale strašně vyprahlí. Tam nejsou vztahy, to jsou bezvztahové záležitosti, ano? A teprve tehdy, když za nimi přijde někdo, to vůbec nemusí být duchovní, to s tím nemá nic společnýho, člověk, člověk, který mu podá ruku, který se s ním baví, tak zjišťujete, že to je takové obohacení, že ani ten plný nákupní koš, těch věcí tam v tý samoobsluze, v tý Delvitě nebo to se nesmí říkat, vlastně nějaký takový oficiální, jo? Takže ten to nemůže prostě nikdy ničím vynahradit.

Moderátor (Barbora Kroužková): Reklamní agentury se určitě neomluví nebo nevymluví z toho, že jejich cílem je právě upoutat člověka, co nejvíc z něj dostat a podobně a není vám někdy líto lidí, především třeba starších, kteří mají pocit a- tady je akce, to se mi vyplatí, oni jsou hodní, oni něco pro mě chtějí udělat, ale vlastně je to tak, že je to marketinkový tah, někde se vyprázdní sklady, přijde něco nového a zase se útočí na toho zákazníka.

Host (Jiří Mikeš): To je paní redaktorko, to jsou takový trošku . .

Moderátor (Barbora Kroužková): Žádný dobrý úmysly.

Host (Jiří Mikeš): Ne, přežitý, přežitý názory. Víte, ti lidé si uvědomují, co je reklama, co jim přináší . .

Moderátor (Barbora Kroužková): No, neříkejte, že akce různých supermarketů i reklamních agentur jsou cílem jaksi udělat dobro zákazníkovi.

Host (Jiří Mikeš): To je, tam to jde jenom o ceny, jako tam to je jenom o ceny, že prostě oni snižujou, tam jsme snížili ceny a je výprodej a všechny tyhle ty řeči, ale to, že bychom to měli jednoduchý a že by lidi byli hloupí, to není pravda. My si děláme průzkumy a lidi si kladou čím dál tím větší bariéry proti tomu zneužívání médií.

Moderátor (Barbora Kroužková): A vy je chcete rozbíjet.

Host (Jiří Mikeš): My se je snažíme přeskočit, ano a proto musíme být kreativnější a nápaditější, ale je to čím dál tím složitější. Já nevím, proč se traduje mezi, mezi novináři, že ta reklama je tak hrozný, hrozný svůdce. Ona taky informuje, reklama je informace a nedávno soud pro lidská práva řekl, že lidé mají právo na informace, tedy včetně komerční. Představte si, kdyby lidé nebyli informováni. Kdyby si nemohli vybrat. Záleží pochopitelně na každém z nás, jako zdali na něco skočí, či neskočí a my bychom třeba tu strašně rádi měli takzvaný program Medias Mart, který vyšel v Kanadě, používá se dneska v Anglii , jde v Německu a . . .

Moderátor (Barbora Kroužková): A vy jste informovali i nás, novináře. . .

Host (Jiří Mikeš): Ne, my chceme, my chceme, tento program směřuje na děti, aby děti nečuměly takříkajíc do televize. A do počítačů, aby také šly třeba . .

Moderátor (Barbora Kroužková): A na ty reklamy . . .

Host (Jiří Mikeš): No, to je právě to, že si myslí tady spousta lidí, včetně sdělovacích prostředků, že děti nepoznají, co je reklama. Měli by si přečíst průzkumy, který byly dělány na ohromném vzorku myslím 12 tisíc dětí a jejich rodičů. Děti od 6 let poznají, co to je reklama.

Moderátor (Barbora Kroužková): Vy jste mi v té své předchozí odpovědi hodně nahrál tím, že jste hovořil o tom, že zákazník je chytrý, přemýšlí a dovede tedy si i mezi reklamami vybírat. Sledoval jste kauzu Český sen?

Host (Jiří Mikeš): To bylo všechno postavený na té chamtivosti.

Moderátor (Barbora Kroužková): Chamtivosti koho?

Host (Jiří Mikeš): Chamtivosti, chamtivosti nás všech, našich spoluobčanů. Tam nešlo, podstatou reklamy je udělat nějaký image kolem nějaké značky. Z té značky udělat značku populární, značku, které dávám přednost. Tohle to bylo jen útok na to české hamty hamty. To nemělo vůbec s reklamou co společnýho. To byl prostě grandiózní podraz, který si vymysleli nějací studenti a ve víře, že lidi jim na to skočí a lidi jim na to skočili. Vám řeknou, že vám dají televizi za 150 korun a že ta televize je nová, no tak tam půjdete. To byla desinformace.

Moderátor (Barbora Kroužková): Ale vy jste říkal, že lidé přemýšlejí, pane faráři, nemáte pocit, že když se někdo pořádně podíval na ty nabídky, že se opravdu měl zarazit a přitom jsme viděli, kolik lidí přijelo na otevření domnělého nového supermarketu. Ne, pojďme nyní hodnotit to, čím kluci z FAMU chtěli oslovit společnost, ale co říkáte celému tomu problému?

Host (Alois Kánský): No, děkuji za tuhle otázku. Já jsem byl zoufalý úplně. Zoufalý z toho, že vůbec někdo může připustit myšlenku, pan ředitel Mikeš to tady řekl naprosto přesně, že může být nějaký výrobek za tak směšnou cenu, to je nesmysl.

Moderátor (Barbora Kroužková): O čem to svědčí?

Host (Alois Kánský): O hlouposti těch lidí, o ničem jiném. O hlouposti těch lidí.

Moderátor (Barbora Kroužková): Co s tím budeme dělat?

Host (Alois Kánský): No, já nevím, co vy s tím budete dělat.

Moderátor (Barbora Kroužková): Co vy s tím budete dělat?

Host (Alois Kánský): Já to tady v kostele lidem říkat, aby neblbli, no.

Moderátor (Barbora Kroužková): Máte pocit, že lidé jako pan Mikeš s tím vůbec budou chtít něco dělat nebo jim to nahrává a dává body a dává nápady do jejich dalších strategických kroků?

Host (Alois Kánský): Nezlobte se, nezlobte se na mě, ale myslím, že mícháte hrušky a jablka. Pan ředitel Mikeš naprosto přesně pojmenoval tu situaci, já nemám důvod mu lichotit, jo. Nemáme žádnou kartelovou dohodu.

Host (Jiří Mikeš): Vidíme se poprvé.

Host (Alois Kánský): Jo, ale opravdu to je, víte, směšování něčeho. Lidská hloupost, ano, která je samozřejmě komplementárně propojená s chamtivostí, ano a potom teda nastupuje ta druhá složka, a to znamená, že racionálně přemýšlím na co mám, co potřebuji a za kolik si to můžu koupit, ano?

Moderátor (Barbora Kroužková): Dá se ta chamtivost, o které mluvíte, tlumit? Právě třeba tím, že bychom se celospolečensky dohodli, že budeme bojkotovat reklamy a podobně. Pan Mikeš samozřejmě hovoří o tom právu na informace.

Host (Jiří Mikeš): Ne, ne, ne, ne,ne, já hovořím o tom, že musíme přestavět naše komerční informace a my jsme se přihlásili k tomu evropskému nebo atlantickému trendu a sice, že každá reklama musí být pravdivá, společensky zodpovědná, čestná a legální. A jestli taková reklama bude, tak proboha, co ji lze vyčíst? Ale protože se stále vyskytují nějaké excesy, tak proto jsme ustanovili Radu pro reklamu, která, kam stačí zavolat, napsat, zajít a pokud my zjistíme, že nějaká ta reklama je neetická, no tak ji zastavíme. To je samoregulace reklamy, která prostě funguje daleko rychleji a lépe, než nějaké zákony, než nějaký úředníci s klotovýma rukávama. Jde jenom o to, aby si to lidé uvědomili, že mohou být podvedeni a když jsou podvedeni, tak ta rada to zjistí, že jsme podvedeni, ať to dají k soudu, ať se domáhají svých práv soudně a tam pak půjde o miliony a ti, kteří takovou připustí, takovouto reklamu, budou prostě platit a ať platí.

Moderátor (Barbora Kroužková): U nás se, já už jsem to v úvodu zmiňovala, vlastně od sametového revoluce rodí různé společenské vrstvy, které tu dřív nebyly nebo působily skrytě. Jak se podle vás strukturuje naše společnost, mám na mysli i tu úřednickou sféru, jací ti lidé podle vás jsou, i tu kreativní složku, která dělá v reklamních agenturách, umělce, showbyznys, učitele. Vidíte nějaký posun nebo nějaké změny?

Host (Alois Kánský): Podívejte, jako kněz se setkávám s lidmi, kteří žijí na hranici chudoby, to znamená důchodce, například, jo? A potom i s lidmi, kteří mají takové příjmy, o kterých vám, ani mě se nesní, ano? Takže ty rozdíly jsou obrovské. Vy jste se ptala na ty konkrétní skupiny, ale já nejsem sociolog a já nejsem tady od toho, abych tady vykládal o strukturalizaci společnosti. Můžu vám jenom říci tolik, že mám pocit, že v zásadě se změnilo to, že jsou lidé, kteří díky svým schopnostech jsou schopni si vydělat opravdu slušné peníze, ano? A pak jsou lidé, kteří sice jsou šikovní, jsou schopní, ale díky systému, teď myslím konkrétně učitele nebo lékaře, nemůžou dosáhnout na peníze, tak se to říká teďka, na které dosáhne bankovní , špičkový bankovní úředník nebo manažer nějaké firmy.

Moderátor (Barbora Kroužková): A ten jeho post a jeho příjmy, kdyby tomu tak bylo, tak řeknu naštěstí, neovlivňují jeho vnitřek.

Host (Alois Kánský): Znám lidi, zcela konkrétně, já je samozřejmě nemůžu jmenovat, jo, které znám od mládí, takřka od dětství, kteří jsou špičkovými dneska takovými lidmi v tom byznysu bankovnictví a tak a ty to vůbec nepoznamenalo. A samozřejmě jsou lidé,kteří se dostali do daleko menších finančních velehor nebo hor a úplně zblbli.

Moderátor (Barbora Kroužková): Neplodí takové lidi právě vaše agentury?

Host (Jiří Mikeš): No, asi , asi, asi v tom něco, hrajeme nějakou roli, ale vy jste se ptala, co se tady nějak ztratilo. Já si myslím, že tady se ztratila pokora a ztratila se víra, jako a já nevím, jak k tomu došlo, ale já jsem si říkal po té sametové revoluci, že , že stoupne návštěvnost kostelů a že církve tady dostanou daleko větší prostor a ono to snad ze začátku bylo, ale teďka, já jsem, já jsem v rozpacích. Já si myslím, že musíme začít od těch nejmenších, jako. Protože pravděpodobně určitá generace je ztracená.

Moderátor (Barbora Kroužková): V předvánočním čase jsme byli bombardováni v podstatě každý den a na prvních stránkách novin tím, kolik jsme zase utratili a jak si obchodníci mnou ruce a v jednu chvíli v Mladé frontě Dnes vyšel, vyšlo zamyšlení Daniela Kvasničky, který je evangelickým farářem a neslo titulek Hypermarket - moderní chrám. Pane faráři, neděsí vás to?

Host (Alois Kánský): Já jsem nerozuměl, hypermarket . .

Host (Jiří Mikeš): To jsou takový ty velký obchody. . .

Moderátor (Barbora Kroužková): Hypermarket pomlčka, moderní chrám. Ve smyslu,že to nahrazuje řekněme dnes ten chrám v pravém slova smyslu.

Host (Alois Kánský): Víte, co jste říkal, to je zase, my máme být v duelu, ale ono je to obráceně. Podívejte, je to tak, že po té revoluci se opravdu hodně nadějí vkládalo do těch duchovních hodnot. Václav Malý stál na Letenské , na té tribuně, že jo a znal ho celý nárok a katolická církev i díky kardinálu Tomáškovi měla obrovskej náskok a mohla udělat spoustu věcí. V mnoha a v mnoha věcech jsme si lhali, ano. To teď nelze rozebírat, není pravda, že by se zvýšila návštěvnost kostela, to, čeho je víc, že se lidi nebojí pokřtít děti mít svatbu v kostele například, ano, ale po té řekl bych skutečně té obsahové, té duchovní stránce se nezměnilo nic. A jestli se něco změnilo, tak bych spíš řekl, že k lepšímu, ale ve velmi omezeném okruhu lidí. Teď myslím jaksi početně omezeném okruhu, aby to nevyznělo . . .

Moderátor (Barbora Kroužková): Pokud je to tak, není to smutné, že dnes supermarket je chrámem a místem, kde se dokonce i svým způsobem bavíme?

Host (Jiří Mikeš): No jasně, je to chrám, je to chrám zlatého telete , jako a to ale nemusí být, to je otázka jenom toho, aby si mocní tohoto světa uvědomili, že musí dávat lidem něco víc, než jsou levné výrobky a auťáky a cestování , já nevím, do Thajska. Že jsou daleko větší hodnoty, ale to chce, aby ty státy měly určitou vizi, kam to chtějí dospět, ta vize nemůže bejt jenom ekonomická, no a když nám dávají ekonomické cíle, tak my jsme placení za to, abychom ty cíle naplnili, ale to, že bysme to třeba dělali rádi, či neradi, to svědčí o tom, že my strašně rádi děláme třeba ten sociální marketink , ty sociální akce a děláme je dobře a víte, my je děláme zadarmo.

Moderátor (Barbora Kroužková): Říká ředitel Asociace komunikačních agentur, Jiří Mikeš. Děkuji za návštěvu v Duelu. Na shledanou.

Host (Jiří Mikeš): Já děkuji, na shledanou.

Moderátor (Barbora Kroužková): A byl tu také farář od svatého Antonína, Alois Kánský. Děkuji i vám, na shledanou.

Host (Alois Kánský): Přeju vám požehnané povánoční období.

Moderátor (Barbora Kroužková): Děkuji mnohokrát. Všem posluchačům přeji krásný den a také hodně štěstí do nového roku 2004. Barbora Kroužková se loučí.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.