Geneticky modifikované potraviny

13. prosinec 2003
Duel Radiožurnálu

Geneticky modifikované potraviny. Někoho děsí, ale mají i mnoho příznivců. O co v jejich sporech jde? O tom bude Duel Radiožurnálu a dobrý den přeje Barbora Kroužková. Ve studiu jsou Magdalena Klimovičová, bioložka z mezinárodní ekologické organizace Greenpeace. A také profesor Jaroslav Drobník, biofyzik. Dobrý den.

Host (Magdalena Klimovičová): Dobrý den.

Host (Jaroslav Drobník): Dobrý den.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane profesore, můžeme ve stručnosti říci, co jsou to geneticky modifikované organismy a potraviny?

Host (Jaroslav Drobník): Asi takhle. Při křížení, běžném křížení se mísí geny dvou organismů. Budeme mluvit třeba o rostlinách. Například uměle bylo zkříženo žito s pšenicí. Tím se smíchaly desetitisíce genů. Geneticky modifikované organismy se vyvíjejí tak, že se do organismu přidá jenom jeden nebo několik málo zcela určitých a známých genů, které se získají z jiného organismu, který by se na, případně i normálně nekřížil.

Moderátor (Barbora Kroužková): Co takovým zásahům říkáte?

Host (Magdalena Klimovičová): My jsme zásadně proti genetickým modifikovaným organismům, které by se uvolňovaly do životního prostředí z řady důvodů. Při přirozeném křížení dochází k výměně alelů stejného genu v rámci jednoho druhu. Zatímco u geneticky modifikovaných organismů se jedná o inzerci genů z naprosto odlišného, vzdáleného druhově organismu, někdy se překračují i řády nebo říše a dochází k nepředvídatelným umístěním tohoto genu v genomoorganismu.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane profesore, nezahráváme si tady?

Host (Jaroslav Drobník): Já bych s tím úplně nemohl souhlasit, protože za prvé pšenice a žito jsou různé druhy, to není tentýž druh, za druhý se všeobecně neví, že třeba pšenice má v sobě geny pýru, což každý, a to, co bylo získáno takzvanou standardní šlechtitelskou metodou, to v žádném případě není jeden druh. Kromě toho, my do těchto organismů přinášíme přirozené geny, to znamená geny, které se vyvinuly v přírodě přirozeným výběrem, ale v jiném organismu. Kdežto. . .

Moderátor (Barbora Kroužková): A nic nebezpečného nehrozí.

Host (Jaroslav Drobník): Ty geny velice dobře známe a hlavně máme prostudované ty bílkoviny, protože ty tady hrajou roli, které ony nám vyrábějí v té rostlině.

Moderátor (Barbora Kroužková): Ekologové se ale bojí.

Host (Magdalena Klimovičová): Ekologové se bojí a to z mnoha důvodů, protože jednak lokalizace toho nově umísťovaného genu, představme si, že umisťujeme například gen z jahody do velblouda a tak se nedá předvídat, kde bude umístěna. Dále dochází k interakci mezi geny a je jasné, že jeden gen dnes už víme, může kódovat více proteinů, než jeden. Takže nelze přesně ošetřit dopad této genové manipulace.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane profesore, jak konkrétně se dají potraviny vylepšovat a kterých se to týká, kterých komodit?

Host (Jaroslav Drobník): Co se dneska nejvíce umí, je například u potravin, tedy u plodin, které jsou zdrojem mastných kyselin, čili olejů, se vylepšuje složení těchto mastných kyselin, dále náš český geneticky modifikovaný organismus je třeba brambor, který v hlízách má méně cukru. To znamená, že třeba když se z něj dělají lupínky, tak se nemusí do nich dávat obrovské množství oxidu siřičitého, aby nečernaly, protože tím, že je tam méně cukru, tak nečernají samy od sebe. To jsou jaksi některé možnosti. Nejinteresantnější by bylo vyrobit plodiny, které jsou alergeny bez těchto alergenů. Ono se třeba neví, že taková sója má v sobě nejméně 8 alergenů. Kdyby se podařilo ji zbavit těch alergenů, to by mělo velký zdravotní význam.

Moderátor (Barbora Kroužková): A dá se stoprocentně zaručit nezávadnost?

Host (Jaroslav Drobník): Samozřejmě, že se dá zaručit nezávadnost, protože dneska jsou povinné tak přísné zkoušky, že snad kromě léčiv není nic tak přísně zkoušeno. Bohužel to má svou stinnou stránku. Uvedení jedné odrůdy od laboratoře na trh dneska představuje investici okolo sta milionu dolarů.

Moderátor (Barbora Kroužková): Laik by se zeptal, proč bráníte výzkumu a geneticky modifikovaným potravinám, když by některé komodity mohli jíst ti, kteří jsou dnes na ně například alergičtí?

Host (Magdalena Klimovičová): No, my máme opačný názor. My se domníváme, že naopak se může jednat o navýšení alergií u populace při konzumaci geneticky modifikovaných organismů, plodin a příkladem je například pondělní rozhodnutí Evropské komise nepovolit sladkou kukuřici BT 11, která by byla dovážena ze Spojených států pouze jako potravina a to proto, že je podezření, že BT toxin vytváří,že je vytvářen protein, který je velice podobný bílkovině obyčejného žloutku, což je silný alergen. Takže to byl jeden z důvodů, proč Evropská komise nakonec rozhodla, respektive členské státy Evropské unie zamítly návrh Evropské komise.

Moderátor (Barbora Kroužková): Jaká rizika podle vás genetické upravování přináší dál, kromě alergií, které jste zmínila?

Host (Magdalena Klimovičová): My se domníváme, že se jedná převážně o ohrožení životního prostředí, více, než přímo o zdravotní rizika při konzumaci potravin. Podporuje to studie, která byla prováděna ve Velké Británii, vládní studie polních pokusů obrovského rozsahu, kolem skoro tří set pokusů, která trvala dlouhé období kolem tří let a bylo investováno asi šest milionů liber do tohoto výzkumu.

Moderátor (Barbora Kroužková): Co bylo zjištěno?

Host (Magdalena Klimovičová): A prokázala, že tam, kde se pěstovaly herbicidní plodiny, hlavně řepka cukrová řepa, tak tam došlo k výraznému snížení plevelů a tím pádem i semen, které jsou potravou pro ptáky a tudíž tam byl mnohem nižší výskyt divoké flóry a fauny, což ostatně je žádoucí sice pro zemědělství, ale kdyby takovéto plodiny byly pěstovány ve velkém rozsahu, tak by došlo k omezení biodiverzity řádově až tak pětinásobně.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane profesore, to znamená, že nevíme, jak přesně mohou genetické zásahy životní prostředí ovlivnit?

Host (Jaroslav Drobník): No, tak především tyhle ty pokusy, které se pod vládním financováním konaly v Anglii jsou poněkud jaksi tendenčně hodnoceny. Především nešlo obecně o geneticky modifikovaný, nýbrž pouze o tři plodiny, vybavené tak, aby vzdorovaly herbicidům.

Moderátor (Barbora Kroužková): Nicméně, příroda kolem se proměnila.

Host (Jaroslav Drobník): Moment, ta příroda se samozřejmě promění, ale nikoliv vinou těch plodin geneticky modifikovaných, ale vinou razantního nasazení herbicidů, které jsou na tyto plodiny aplikovány. Čili, kdyby ten režim herbicidů byl stejný, jako u těch kontrolních plodin, tak se v přírodě vůbec nic nezměnilo, čili změna není způsobena přítomností geneticky modifikovaných plodin, ale technologií, kterou ti zemědělci aplikují. Takto je třeba na to hodnotit, kromě toho je nutno upozornit, že rezistenci na herbicidy lze vyvolat i takzvaným klasických šlechtěním, to není specialita genetických modifikací.

Moderátor (Barbora Kroužková): Ale geneticky modifikované organismy se uchytily hlavně v Americe, Kanadě, Argentině a také třeba v Číně. Evropa se brání.

Host (Jaroslav Drobník): Podívejte se, můj názor, který mám doložený různými ekonomickými a politickými analýzami je ten, že ta evropská politika je vedena snahou vytvořit antiimportní bariéru právě z amerického kontinentu a to takovou, která je nenapadnutelná Světovou obchodní organizací. To znamená ,potlačit poptávku pokud možno na nulu po těchto plodinách, k čemuž je nejlepší cesta vzbuditi obavu v lidem a zavést důsledné značení potravin.

Moderátor (Barbora Kroužková): Podílí se ekologové na řekněme záměrném ovlivňování veřejného mínění?

Host (Magdalena Klimovičová): Ekologové . .

Moderátor (Barbora Kroužková): Jde o to, o čem mluvil pan profesor.

Host (Magdalena Klimovičová): Ekologická organizace, například Greenpeace je globální organizací a tudíž by teoreticky mohla mít stejné úspěchy, kdyby ovlivňovala veřejné mínění ve Spojených státech, jakož i na starém kontinentu. Já bych viděla odpor evropské veřejnosti někde jinde, než působení ekologických nebo jiných organizací a to v tom, že Evropan je tradičně bytost odlišná, která má zcela jiný pohled na kvalitu života, na to, co konzumuje, na to, jak připravuje potraviny, to, co jí. Když se podíváme na to, co konzumují Američané a jaký gurmán je v podstatě Evropan, tak máme už do jisté míry odpověď.

Moderátor (Barbora Kroužková): My musíme ale říci, že pokud jde o Česko, tak se u nás zatím nic upraveného pěstovat nesmí, dováží se pouze upravená sója, ale se vstupem do Evropské unie se přece jenom něco změní. Pane profesore, budete mít, řekněme,větší prostor pro práci a myslíte si, že geneticky modifikované organismy prorazí do Česka?

Host (Jaroslav Drobník): Ono to bude složitější. Protože má-li se něco pěstovat, musí to být registrováno v odrůdovém fondu. A to nebude už otázka naše národní, to bude otázka celé Evropské unie, kde se samozřejmě prolíná mnoho různých vlivů, takže naše možnost to nějak ovlivňovat bude úměrná asi naší pozici.

Moderátor (Barbora Kroužková): Jak se dál budete chtít bránit vy a zároveň se zeptám, jestli si myslíte, že pokud nastoupí trend a vysvětlování ze strany vědců, třeba o tom, že potraviny mohou být výživnější, zemědělci mohou mít méně práce, rostliny mohou být odolnější, už nemusí vyvolávat alergie, o tom už jsme hovořili, že veřejné mínění nezmění pozici, která je dnes u nás?

Host (Magdalena Klimovičová): Co se týká veřejného mínění u nás, tak nevím, ale v Evropě je spíše trend přiklonění se k ekologicky pěstovaným potravinám. . .

Moderátor (Barbora Kroužková): Ale ty výhody, o kterých jsem zmínila, ty ekology nepřesvědčují.

Host (Magdalena Klimovičová): Zatím na trhu nejsou takzvané funkční potraviny, které by přinášely nějaké výhody spotřebiteli, zatím se jedná pouze o plodiny, které přinášejí jednoznačně snadná řešení pěstitelských problémů zemědělcům, ale zároveň přinášejí mnohá rizika pro konvenčně a ekologicky pěstující zemědělce, kteří jsou ohroženi kontaminací z těchto plodin.

Moderátor (Barbora Kroužková): Jaká je budoucnost GEMO, geneticky modifikovaných organismů?

Host (Jaroslav Drobník): Víte, to je těžká otázka, protože ptát se na geneticky modifikované organismy jako celek, to je jako kdyby jste se ptala třeba na syntetické chemikálie, připravené člověkem, že jo. Některé jsou léčiva, některé jsou jedy.

Moderátor (Barbora Kroužková): Tak zůstaňme u potravin, budeme někdy tam, že třeba z tuby vytlačíme amarouny, chutě, kterou si vybereme?

Host (Jaroslav Drobník): Podívejte se, já osobně vidím největší budoucnost v takzvaných rozvojových zemích. Protože ty obvykle nemají například peníze na chemikálie, na insekticidy a proto je pro ně jednodušší si sice za trochu zvýšenou cenu koupit osivo, geneticky modifikované, které se samo brání, třeba bavlník, proti škůdcům, než nakupovat drahé chemikálie a osmkrát, desetkrát do sezóny stříkat ten bavlník. Čili tam vidím ten dopad. V té Evropě je naprostá pravda, že jeden z důvodů malého nadšení pro GEMO je to, že oni vlastně spotřebiteli žádnou výhodu nepřinášejí. Ty, které jsou dnes na trhu. Kdežto v těch rozvojových zemích je skutečně jinak. Tam roste ohromně populace, v některých dokonce ubývá orná půda, například v Číně, přecházejí z rostlinné potravy na živočišnou potravu, což je daleko náročnější pro zemědělskou produkci, čili tam myslím, že je to místo, kde ten rozvoj GEMO bude největší.

Moderátor (Barbora Kroužková): Někde je také hlad. Proč neřešit tento obrovský problém právě díky geneticky modifikovaným organismům?

Host (Magdalena Klimovičová): Světová produkce potravin, jak známo, je mnohem vyšší, než je potřeba, to znamená produkujeme 1,5 x více potravin, než zkonzumujeme . . .

Moderátor (Barbora Kroužková): Ale hlad je pořád.

Host (Magdalena Klimovičová): . . .a je tudíž jasné, že hlad není otázkou nedostatku potravin, ale jejich určité distribuce a zároveň dostupnosti těch potravin a politických rozhodnutí. Takže GEMO jistě není jednoduchý recept, jak odstranit hlad, je to spíše politická neochota světa řešit problém hladu seriózní cestou.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane profesore.

Host (Jaroslav Drobník): No, já si myslím, že tohle je obvyklé heslo, paní kolegyně promine, je to trochu levičácké heslo, protože konkrétní představa, že třeba z Illinois budou dodávat potraviny do Bangladéše, aby tam snížili hlad, je dost iluzorní. Ostatně už i bible říkala, nedávej hladovému rybu, ale nauč ho ryby chytat.

Moderátor (Barbora Kroužková): Děkuji vám za návštěvu. Duel Radiožurnálu končí. Diskutovali Magdalena Klimovičová, bioložka z Greenpeace a profesor Jaroslav Drobník, biofyzik. Na shledanou.

Host (Magdalena Klimovičová): Na shledanou.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pěkný zbytek víkendu přeje Barbora Kroužková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: bak
Spustit audio

Více z pořadu