Psaní bakalářky, státnice i myšlenky na odchod z dětského domova. Co dál zvažuje 23letá Viktorie

Je sobotní odpoledne. Viktorie přichází do kavárny v Praze 2. Nejde si posedět, jde na odpolední směnu. Práce v kavárně je jedna z jejích dvou brigád, které při vysoké škole stíhá. „Momentálně jdu chystat cappuccino, jsem už několik let baristka a dělám také latte art,“ usmívá se Viktorie.

Čtěte také

Kapela, puberta a cestování s hostiteli, hodnotí Samuel dva roky v dětském domově

Stojí u kávovaru a do pečlivě připravené kávy postupně nalévá mléčnou pěnu, takže vzniká tulipán. „Tohle je část práce, která mě baví nejvíc, je to vlastně takové umění. Dělá to lidem radost a můžu se v tom neustále zlepšovat,“ soustředí se. Dodává, že aktuální velkou výzvou je pro ni obrázek složité labutě. Nejčastěji zatím dělá mléčné květiny nebo srdíčka.

V kavárně Viktorie vymýšlí i letní nápoje, jejím snem je mít vlastní podnik. „Je to samozřejmě sen, určitě by bylo složité se uchytit, ale nechci se toho snu vzdát, i po těch letech mě to nepustilo,“ usmívá se dlouhovláska, která studuje Vysokou školu aplikované psychologie.

„Já stále studuji, teď jsem ve třetím ročníku bakalářského oboru. Opakuji ročník a píši bakalářskou práci, státnice mám v září,“ přibližuje.

V kavárně Viktorie vymýšlí i letní nápoje, jejím snem je mít vlastní podnik|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

Pokud Viktorie přestane studovat, přijde o status studenta a bude muset podle pravidel odejít z dětského domova. Pokud bude studovat ještě magisterský obor, bydlení v Klánovicích si prodlouží.

„Mám teď takovou chvíli, kdy se potřebuji rozhodnout, co budu dělat dál. Přemýšlím. Je to teď prostě milník,“ říká a doplňuje, že si z brigád dává peníze stranou. Do začátku samostatného života by si ale představovala větší rezervu. Potřebuje mít stabilní práci a peníze na kauci a nájemné dopředu.

Co po dětském domově?

„S přítelem jsme se koukali už i po bytech, ale je to složité, ty nájmy jsou strašně drahé,“ vysvětluje. Dnes bydlí ve cvičném jednopokojovém bytě dětského domova, neplatí tam stejně jako ostatní nájemné ani energie. Dostává měsíčně přes osm tisíc korun, se kterými musí vyjít.

Za ušetřené peníze z brigád si do garsonky koupila například nádobí nebo drobnou elektroniku. Tyto věci si pak z tréninkového bytu plánuje vzít do prvního samostatného bydlení.

Finanční podporu rodičů stejně jako ostatní děti z dětských domovů Viktorie čekat nemůže, s matkou není už přes rok v kontaktu. Má psychiatrickou nemoc, konkrétně bipolární poruchu.

„Občas se mě snaží kontaktovat. Končí to ale spouští výčitek. Takže já jsem pro své psychické zdraví přetrhla kontakt. Je to bolestivé, ale určitě si myslím, že je to k mému dobru,“ říká Viktorie.

Čtěte také

Bydliště: Dětský domov. Časosběrná série o tom, co prožívají děti v dětských domovech

Sestry v dětském domově

Viktorie je nejvíc v kontaktu se sourozenci. Její o pět let mladší sestra Kristýna pracuje stejně jako ona v kavárně v Praze 2. Dívky si zrovna předávají směnu. „Co mám na starší sestře ráda? Asi její chování, to, jak se o nás zvládla postarat. Umí být rozumná, vždycky dokáže pomoct a poradit,“ reaguje Kristýna.

Sama si vzpomíná na dobu, kdy žily v nefunkční domácnosti, kde matka často nebyla. „Já si to období vybavuji možná až moc. Dětský domov je jedna z nejlepších věcí, co se mi v životě mohla stát,“ uzavírá osmnáctiletá Kristýna. Stejně mluví i starší Viktorie.

Ve středečním dílu seriálu navštívíme manžele Ivu a Michala, kteří se seznámili v dětském domově .