Bydliště: Dětský domov 3. Poslechněte si další pokračování úspěšné časosběrné série
Vylétla jsem z hnízda, ale do dětského domova chodím na návštěvy, říká 23letá vysokoškolačka Klára
Klára N. z první série časosběrného projektu Bydliště: Dětský domov vstoupila oficiálně do samostatného života. Odešla z olomouckého dětského domova a pobírá zaopatřovací příspěvek, který jí pomáhá v začátcích. Studentka filmové režie v dětství zažila týrání a sexuální zneužívání.
„Letos mám státnice, takže se teď učím a dodělávám bakalářku a také závěrečný film. Je toho opravdu hodně. Do toho ještě přijímačky na magisterský stupeň,“ přibližuje poslední týdny Klára, která studuje třetím rokem režii hraného filmu na bratislavské Vysoké škole múzických umění.
Čtěte také
Ráda by pokračovala v magisterském studiu. Během povídání občas použije slovenštinu. „To je pravda. Hej. Když jsem si kontrolovala i bakalářskou práci, tak mi umělá inteligence řekla, že tam mám těch slovenských výrazů opravdu hodně,“ směje se Klára.
Ve slovenské metropoli bydlí tři roky ve sdíleném bytě. Jak popisovala během loňského natáčení, internát by ji vyšel dráž.
Klára je teď často ve střižně, kde dokončuje zhruba 20minutový závěrečný bakalářský film, „Chtěli bychom ho dostat i na různé festivaly. Je to příběh jednoho večera, konkrétně o dospívajících holkách. Hlavní postava Šarlota je na začátku ještě taková naivní a dětská. Ale stane se tam hodně událostí, které jí zboří její dětské představy,“ přibližuje snímek.
Nespadám pod děcák
Velkou novinkou u 23leté studentky je, že už po formální stránce vkročila do samostatného života. Oficiálně opustila olomoucký dětský domov, ve kterém byla od 13let.
Čtěte také
„Už nespadám pod dětský domov. Když jsem tam třeba na víkendy byla, tak jsem vnímala, že mě to drží zpátky a že už tam nepatřím. Cítila jsem potřebu vyletět z hnízda. Další důvod byly i finance,“ popisuje Klára, která by v případě dalšího studia mohla patřit pod dětský domov až do 26 let.
Peníze do začátku
„Momentálně jsem na zaopatřovacím příspěvku a jsem na tom finančně líp, než když jsem byla v dětském domově. Ale znamená to i spolupráci se sociálním kurátorem nebo třeba vypracovávání takového plánu na půl roku dopředu,“ vyjmenovává některé z podmínek pro měsíční příspěvek ve výši 17 250 korun.
O něj můžou žádat mladí dospělí z dětských domovů i pěstounských rodin. Podle březnových dat Úřadu práce zaopatřovací příspěvek pobírá v Česku necelých 900 mladých dospělých.
Zaopatřovací příspěvek
Podpora nezaopatřených mladých dospělých.
Týká se těch, kteří prošli dětským domovem, pěstounskou péčí nebo poručenstvím.
Opakující se příspěvek
- 17 250 Kč měsíčně do věku 26 let.
- Pobírá ho zhruba 900 mladých dospělých.
- Peníze na bydlení, ošacení, pomůcky do školy.
- Podmínkou je bezúhonnost, spolupráce se sociálním kurátorem, půlroční individuální plán atd.
Jednorázový příspěvek
- 28 750 korun
- V březnu 2026 dostalo příspěvek přes 70 mladých dospělých.
Zdroj: Úřad práce
Když Klára spadala pod dětský domov, dostávala peníze na jídlo, měla proplácené jízdné nebo pomůcky do školy. Jednou za rok pak dostala zhruba pětitisícovou částku na oblečení a obuv.
„Dostávala jsem třeba stravné přes 100 korun na den. Ta současná situace je pro mě opravdu finančně rozhodně výhodnější, než když jsem byla v domově,“ doplňuje.
Pomoc nadace
Výraznou finanční pomocí je dál pro Kláru také podpora nadace Dejme dětem šanci. Do speciálního stipendijního programu se dostala skrz výběrové řízení už na střední škole. Měsíční příspěvky může použít na ubytování, cestovné nebo věci do školy.
V rámci pravidelného setkávání je v kontaktu i s dalšími vybranými dětmi z dětských domovů. Naposled byla se skupinkou dalších stipendistů v březnu na Lipně.
„Pokud máme od nadace Dejme dětem šanci takový náš stipendijní víkend, tak jsme spolu pohromadě lidi, kteří zažili podobné věci. Víme, jaké to je být v děcáku a mluvíme o různých věcech a je to hrozně osvobozující. Moji kamarádi tu zkušenost nemají a stane se, že ten hovor na to téma děcáků třeba svedu, ale je to hodí často třeba i do rozpaků,“ vysvětluje Klára.
Návštěvy vychovatelek
Do „svého“ dětského domova se Klára i po oficiálním odchodu ráda vrací: „Párkrát jsem tam už byla. Pozdravit lidi i mé oblíbené vychovatelky,“ usmívá se.
Jak říká, dětský domov ji zachránil. Dostala se tam v 13 letech. Na sexuální zneužívání a týrání ze strany otčíma a matky se přišlo náhodou. Kláry mladší bratr se po brutálním napadení dostal do nemocnice a pak do dočasné pěstounské péče, kde se o situaci doma svěřil.
Čtěte také
„V průběhu let mě to celé ovlivňuje míň a míň, což ale neznamená, že jsem v pohodě. Určitě jsou momenty, kdy mě to dostane. Jak teď státnicuji, a to nikdo z mojí rodiny ještě nedělal – jsem první, tak si vlastně dokazuju, že mě to nemusí sebrat celý život, když to tak řeknu,“ upřímně vypráví vysokoškolačka, která proti matce a otčímovi vypovídala i u soudu.
„Jsou náročné a těžké momenty. Ve škole se aktuálně probírá promoce a všichni řeší, jak pozvou rodiče. To bývají přesně ty náročné situace, kdy si říkám, že já nikoho takového nemám,“ uzavírá 23letá studentka filmové režie.
Ve středečním dílu seriálu se setkáme s manželi Ivou a Michalem, kteří se seznámili v dětském domově.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.


