Poplatky fungují, tak proč je měnit? Jejich zrušení je ruská ruleta s nezávislou žurnalistikou, říká švédský novinář

V Česku se v posledních měsících vede debata o financování veřejnoprávních médií. Vláda Andreje Babiše z hnutí ANO chce přejít z koncesionářských poplatků, které platí domácnosti, na systém financování ze státního rozpočtu. Často se přitom zaklínají modelem ze severských zemí, kde to tak funguje. Je to opravdu tak jednoduché?

Čtěte také

iROZHLAS

Klempíř zvažuje zrušení koncesionářských poplatků. ‚Český rozhlas by byl jiný, okleštěný,‘ reaguje Zavoral

Tak jednoduché to není. Trvalo nám několik let, než jsme našli model, který by byl přijatelný. Ve Švédsku, v severských zemích obecně, jsme se hodně obávali toho, co tahle změna přinese. Báli jsme se, že politici tím získají příliš velkou kontrolu nad médii veřejné služby. Začali jsme proto budovat opravdu důkladné kontrolní mechanismy, abychom zajistili, že politici nebudou moct nezávislou veřejnou službu ovlivňovat.

Když si zahraju na ďáblova advokáta, tak tady přeci jde „jen o peníze“ – to jim nedává přímý vliv na to, co se vysílá, ne?

Ale samozřejmě že dává, protože jakmile přejdete od koncesionářských poplatků k platbě z daní, pak jsou peníze blíž pod politickou kontrolou. Proto máme ve Švédsku zvláštní pravidla, která zajišťují, že politici ty peníze nemohou ovlivňovat. Když sleduji, co se děje u vás, tak jsem z toho dost zmatený.

Máte tu jeden z nejlepších systémů v Evropě, tím myslím koncesionářské poplatky, a teď si ho chcete změnit, aniž byste okolo té změny vybudovali nějaké ochranné mechanismy. Připadá mi to, jako byste hráli ruskou ruletu s nezávislou žurnalistikou a politici k tomu přistupují, jako by to byly piškvorky.

Mluvčí švédské pobočky Reportéru bez hranic Erik Larsson|foto:Jonas Gratzer

Proč by to vlastně mělo zajímat obyčejného občana? Jaký pro něj bude rozdíl, zda jsou veřejnoprávní média placená z daní nebo koncesionářských poplatků? Mění se pro něj něco?

Jakmile máte veřejnoprávní média, pak je občané platí, a je jedno, jestli máte koncesionářské poplatky, nebo daně. To, co je dobré na systému koncesionářských poplatků, je to, že si můžete vybrat, že nebudete součástí tohoto systému. To z nějakých složitých právních důvodů už ve Švédsku nešlo, a tak jsme museli systém změnit.

Ve Švédsku máme systém placený z daní, ale naše média jsou vlastněna jako nezávislé nadace
Erik Larsson, Reportéři bez hranic

Opravdu jsme se obávali, co ta změna přinese, protože jsme si uvědomili, že když se systém dostane do rukou politikům, začnou ho ovlivňovat. Existuje spousta skvělých politiků, jsou tu ale i takoví, kteří jsou velmi, velmi špatní, chtějí napadat veřejnoprávní média, soukromá média, a kteří budou požadovat zásahy, pokud o nich někdo publikuje články, ve kterých ukáže, že jsou zkorumpovaní.

Čtěte také

Okamura byl poslední kapka. Uplynulé roky po změně generálního ředitele byly školou i trápením, říká Moravec

Tato diskuze tu bude vždy. Takže musíme vytvořit takový systém, který se s tímto problémem dokáže vypořádat. Ve Švédsku máme systém placený z daní a daňový úřad je tím, kdo peníze vybírá, ale naše média jsou vlastněna jako nezávislé nadace. A politikům není dovoleno jakkoliv do této nadace vstupovat. Pokud jste ministrem nebo poslancem, tak tam nemáte co dělat.

Máme také velmi dlouhodobě nastavenou smlouvu a s ní financování veřejnoprávních médií. Je to nastavené na osm let. To znamená, že i když máte nějakého velmi rozzlobeného politika, tak nemůže ovlivnit rozpočet médií. A to je velmi dobré. Celý ten systém se ale nastavoval roky – trvalo to roky, než jsme na tohle přešli.

Velmi často taky slýcháme argument, že se mají veřejnoprávní média omezit, že nepotřebují všechny možné kanály pro děti, o kultuře, menšinách… Že se má udělat jeden veřejnoprávní zpravodajský kanál, tím je veřejnoprávní zpravodajství zařízené a nebude to stát tolik peněz.

Čtěte také

iROZHLAS

Chudárek a Zavoral vyzvali Klempíře k vytvoření skupiny. Chtějí řešit rušení poplatků a osud médií

Tenhle argument už jsem také slyšel, ale nesouhlasím s ním. Veřejnoprávní média mají velkou důvěru veřejnosti tady v Česku i ve Švédsku, protože nabízíme všechny možné typy služeb. Máme zpravodajství, máme různé seriály, pořady a tak dále. Když sledujete třeba nějaký seriál, tak se k vám pak taky dostanou i ty zprávy. A to je dobře, protože to zpravodajství pak má dosah.

Možná si ale položme otázku, proč jsou veřejnoprávní a seriózní soukromá média pod takovým útokem. Podle mě je tahle otázka velmi zajímavá. Myslím, že to souvisí s tím, že od roku 2005 ruská státní propaganda, například televize RT, velmi cíleně napadá média v západní Evropě. Vidíme také mediální oligarchy, třeba Elona Muska, kteří chtějí mít větší návštěvnost na svých sociálních sítích. Jsou tu tedy obchodní i politické zájmy k tomu, útočit na veřejnoprávní i seriózní média.

Jaké jsou vlastně náklady na veřejnoprávní média ve Švédsku? V Česku to ročně vychází na domácnost na 2460 korun, pokud platí televizi i rozhlas.

Jakmile je vám přes osmnáct, tak platíte maximálně 1184 švédských korun, což je asi 2700 českých korun. Platíte jedno procento ze svých příjmů, ale těch 1184 korun je strop, pokud nevyděláváte víc, tak pochopitelně platíte méně.

Čtěte také

Na vládě panuje chaos. Hrozí, že koncesionářské poplatky nahradí paskvil, kritizuje poslanec Talíř

A to se tedy týká každého dospělého, nikoliv domácnosti…

Ano. Dřív, když jsme měli koncesionářské poplatky, tak jsme to měli také na domácnost, ale to se také změnilo.

Švédsko je jednou z evropských zemí, která má stále oddělený rozhlas a televizi. O tom se v Česku taky mluví, že by se obě organizace sloučily. Udělaly to už i jiné země. Proč je Švédsko zatím nechává oddělené?

Je dobré, když o zpravodajství rozhoduje více různých lidí. Vybrali jsme si pluralitu médií. O sloučení se debatovalo i ve Švédsku, ale debata se nikam moc neposunula. Moje hlavní myšlenka tady je: Proč měnit něco zaběhlého, co dobře funguje? Ve Švédsku to funguje dobře a tady se zdá, že to taky dobře funguje – tak proč do toho zasahovat?