Skialpování miluji, usmívá se tenistka Strýcová. Stala se držitelkou Ceny Věry Čáslavské

Čtěte také

Olympijské hry v Itálii skončily. Radiožurnál Sport přinesl to nejpodstatnější v přímých přenosech

Jste dvanáctá držitelka této ceny, jste ve velmi dobré společnosti – Štěpánka Hilgertová, Barbora Špotáková, Šárka Strachová, Petra Kvitová, Martina Sáblíková. Co tomu říkáte?

Tak jenom ta jména, která jste vyjmenoval, je pro mě velká čest být mezi nimi. Vážím si, že můžu být mezi těmito ženami, které pro mě byly také velkým vzorem, inspirací a motivací.

Co vy a zimní sporty?

Když jsem byla malá, tak jsme jezdili každý víkend na hory na Šumavu. Mám k nim velmi kladný vztah, nejsem velký lyžař, ale zamilovala jsem se do skialpování, které je teď poprvé na olympiádě, jsem na to zvědavá. I jsem krasobruslila, takže mám velmi pozitivní vztah k zimním sportům.

Před deseti lety jste získala medaili na letní olympiádě v Riu. Jak ožívají tyto vzpomínky, když jste na olympijském festivalu a přebíráte cenu od Olympijského výboru?

Čtěte také

Každá olympiáda měla nějaký silný příběh, zve na multimediální výstavu fotograf Slavík

Ožívají mnohem víc, než když se nic neděje. Jsou tam záblesky toho, jak jsme šly s Luckou Šafářovou cestu k medaili. Bylo to trnité a až nepříjemné v nějakých částech, ale jsou to krásné vzpomínky, na které nezapomenu.

O olympiádě se mluví také o jedinečné atmosféře. Je to asi to nejsilnější, co si sportovec, ať už s medailí nebo bez medaile, odveze?

Ano, je to tak. Jenom se tam dostat je cíl sportovce. Je škoda, že teď jsou tři olympijské vesnice… Měli jsme štěstí, že v Athénách a v Riu jsme měli jednu velkou celou. Jste tam se sportovci, koukáte, co dělají, jak trénují, seznámíte se, navážete nové kontakty. Pro toho sportovce z mého úhlu pohledu je to nejvíc, co se může dít.

Jak vypadají přípravy českých tenistek? Poslechněte si celý rozhovor