Magazín Experiment: Jak se Češi podílejí na vývoji planetární obrany Země? A jak odhalit skryté poporodní poranění?

Na ochraně Země před ničivým střetem s asteroidy pracují i vědci z Brna. Programují unikátní kameru, která dokáže tyto asteroidy snímat a jejich fotky posílat ze vzdálenosti milionů kilometrů na Zemi. Cílem je zjistit, z čeho se tato vesmírná tělesa skládají a jak je v případě hrozící srážky nejlépe odklonit nebo zničit.

Vesmírná mise DART|foto:Shutterstock

V roce 2024 zamířila mise Hera Evropské vesmírné agentury k asteroidům Didymos a Dimorfos, aby prozkoumala následky nárazu sondy Dart neboli Šipka – první mise, která měla ověřit, zda lidstvo dokáže vychýlit vesmírné těleso z dráhy a ochránit tak Zemi. Součástí mise je i sonda brněnských vědců nazvaná Milani.

Detailní pohled na asteroid umožní speciální kamera, která posílá snímky z více než deseti milionů kilometrů zpět na Zemi. Software pro jejich vyhodnocení vyvinuli vědci z Fakulty informačních technologií VUT.

Šetřit data

„Věnovali jsme se takzvané hyperspektrální kameře. Díky tomu se potom z toho dá určit třeba geologické nebo chemické složení,“ přibližuje Tomáš Kašpárek, co jejich software pro snímkování povrchu dokáže.

„Tím, že to je poměrně daleko, až za Marsem, je datový balíček, který je k dispozici pro celou misi, extrémně omezený. Je to zhruba velikost jednoho cédéčka, což je velmi málo. A to reálně znamená, že jsme schopni vyrobit okolo osmi snímků za celou dobu té mise.“

Na monitoru si pro ilustraci prohlížíme modelový asteroid – šedou kamennou kouli na černém pozadí.

„Tady třeba vidíme příklad sekvence, kdy asteroid začíná mimo záběr a postupně se dostává celý do záběru kamery. A pak se zase na druhé straně začne pomalu zanořovat a mizet, takže ta detekce řekla: Asteroid už tam není celý, nic na Zemi neposílám,“ popisuje Tomáš Kašpárek.

Jiří Hanák (vlevo) a Tomáš Kašpárek z Fakulty informačních technologií Vysokého učení technického|foto:Marek Hensl, Český rozhlas

Krabice od bot

V první části se mise bude zaměřovat na mapování celého asteroidu, ale postupně se bude přibližovat a zvětšovat rozlišení. Dokážeme se pak přibližovat na jednotky centimetrů,“ doplňuje Jiří Hanák z Fakulty informačních technologií.

Mise Hera by měla k asteroidům přiletět na konci roku, potom vypustí zmiňovaný malý satelit s hyperspektrální kamerou, který se přiblíží ještě víc. „Můžeme si představit, že cubesat Milani má velikost krabice od bot,“ přibližuje vědec.

„Mise Hera má v sobě cubesaty z důvodu malé gravitace těch asteroidů, kdy samotný průlet velké sondy by mohl být poněkud nebezpečný,“ dodává.

Technologii chtějí vědci využít i v těsné blízkosti Země. K naší planetě se totiž jeden asteroid brzy přiblíží.

Sonda Hera s doprovodnými CubeSaty Milani a Juventas u binární planetky Didymos|foto:ESA, CC0 1.0

Asteroid na dosah

„V roce 2029 kolem Země proletí asteroid, který se jmenuje Apophis. Zajímavé je, že v podstatě proletí tak blízko, že bude blíž než Měsíc. Proletí mezi Zemí a Měsícem,“ popisuje Tomáš Kašpárek.

Zemi podle vědců nezasáhne, ale nabídne vzácnou šanci prozkoumat asteroid zblízka. Právě taková pozorování pomohou tato tělesa lépe poznat a do budoucna se proti nim účinněji bránit.

Čtěte také

iROZHLAS

Drtivý dopad? ‚Víme jen o pětině asteroidů schopných zničit Evropu,‘ říkají planetární obránci z Česka

„Potřebujeme mít nějakou statistickou analýzu toho, co vlastně ve vesmíru je. Takové to ‚Pošleme tam raketu s atomovkouʻ by teoreticky na některé typy mohlo fungovat, ale na jiné asteroidy by to nefungovalo vůbec. Protože jestli to bude hora kamení, tak atomovka udělá ‚pufʻ a vlastně se nic nestane.“

Na projektu pracují desítky vědeckých týmů i firem. Smysl je přitom jasný: pokud se jednou objeví velké těleso na kolizní dráze se Zemí, právě díky těmto výzkumům bude lidstvo vědět, jak proti srážce zasáhnout a ochránit naši planetu.

Jak velká hrozba nám dnes z vesmíru skutečně hrozí a šlo by planetu uchránit před kolizí s asteroidem? Poslechněte si rozhovor Marka Hensla s geologem a astronomem Tomášem Kohoutem z Univerzity v Turku a Geologického ústavu Akademie věd v záznamu celého Magazínu Experiment.