Francouzské ministerstvo kultury podporuje i lidi žijící kočovným způsobem života. Těch je ve Francii na 300 tisíc

Na francouzském ministerstvu kultury jsem se sešla s Paulem Gernigonem, který pracuje v Odboru pro podporu kultur a zvyků osob na cestách. Jaká je role samotného ministerstva v těchto otázkách?

Čtěte také

Přijímací lokality pro osoby na cestách čelí ve Francii kritice. Často se mluví o tzv. environmentálním rasismu

„Existuje zde odbor a ředitelství, které se věnují osobám na cestách. A toto ředitelství garantuje jejich přítomnost a začlenění do kulturního života ve Francii. V zásadě je to také zpřístupnění kultury všem a podíl na jejich kulturním životě. Ministerstvo se stará o to, aby se dbalo o tradice a kulturní obyčeje těchto skupin. A v neposlední řadě dbá o asociace, které s tím souvisí. Tak to se třeba podařilo vytvořit spolupráci s institucí FNAZAT, což je Národní federace asociací, které se věnují Romům a lidem na cestách. Tohle partnerství je pro nás klíčové. Právě FNAZAT má na starosti výzkum a rešerše, vede knihovnu i mediateku Matea Maximova. Ministerstvo se stará o to, aby kultura byla jednoduše přístupná všem na celém území Francie, všem generacím bez rozdílu sociální skupiny.”

Můžeme to tedy chápat tak, že má francouzské ministerstvo kultury chránit kulturní rozdílnost, a to právě s ohledem na osoby na cestách?

Čtěte také

O historii romského obyvatelstva ve Francii vypráví Ilsen About

„Ano, ochrana kulturních rozdílností i podpora prezentace různých kulturních skupin jsou samozřejmě posláním našeho ministerstva. Chceme nejen chránit, ale také ukázat její hodnotu, a to bez ohledu zda se jedná o hmotné, nehmotné dědictví, nebo o to živé. Pokud se podíváme na osoby žijící na cestách, zde dbáme o ochranu jejich tradic, kultury i o jejich umělecké vyjádření. Jedná se ale i o jazyk, paměť a vzpomínky, nebo způsoby předávání zvyků i historie. Zde mluvíme o nehmotném dědictví. To je nejen pod ochranou národní, tedy té francouzské, ale plyne i z dohod uzavřených z UNESCO. Ministerstvo samozřejmě hájí toto stanovisko a považuje dědictví a kulturu osob na cestách za podstatné. Myslíme ale i do budoucnosti. Snažíme se i o to, aby se způsoby a kulturní tradice zachovaly, a to zvláště v téhle době, kdy je jejich kultura oslabována, podceňována a hrozí jí zničení. Kultura a tradice těchto skupin je navíc mnohdy přenášená jen orálně. I proto si zaslouží ochranu ministerstva.”

Na závěr se ptám, zda ministerstvo také spolupracuje s regionálními kolektivy nebo asociacemi, případně s jinými ministerstvy.

„Samozřejmě, spolupráce jsou početné a v každém regionu Francie máme lokální zastoupení kulturních odborů. My za ministerstvo kultury máme na starosti organizaci Národního dne uctění památky lidí na cestách a nomádů, kteří byli internováni za druhé světové války do koncentračních táborů. Památník k tomuto dni, který vyhlásil sám prezident už v roce 2016, je v obci Mont Rejbele, a měl by se otevřít na konci roku.”