Brusel býval evropskou metropolí loutkového divadla. Dnes nese tradici poslední z nich – Královské divadlo Toone

11 fotografií

Na dřevěných lavicích jsou vedle sebe v divadelním sále namačkané desítky dětí i dospělých. Právě začalo loutkové představení Tři mušketýři. Po jevišti poskakují asi půlmetrové loutky D'Artagnana, kardinála Richelieu, královny a dalších mušketýrů. Jejich vodiče není vidět, jsou ukrytí někde nahoře nad dírou ve stropě.

Nad hlavami diváků visí vystavené další stovky loutek, které čekají na jiná představení. Celkem je prý tady a ve skladech divadla uloženo 1400 loutek.

Královské divadlo Toon bylo historicky vždy určené především pro dospělé, na Tři mušketýry ovšem dorazilo i mnoho dětí.

„Moc se mi to líbilo! Bylo to super. Byla tam spousta akce. Nejvíc mě bavila určitě královna – byla vtipná a házela pořád nějaké vtipy,“ chválí představení Ema. Spokojené jsou i její dvě malé sestry. Jediné, co by divadlu vytkly, jsou prý ne úplně pohodlné lavice bez opěradel.

Nicolas Geal neboli Toon VIII. ukazuje jednotlivé loutky a vysvětluje, jak se s nimi pohybuje|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Diváci se pomalu rozcházejí a já mířím za loutkáři.

Jeden hlas pro všechny

„Nemáme postavy rozdělené. Improvizujeme a předáváme si je s dalšími loutkáři během hry. To je na tom zábavné – a zároveň i náročné. Musíte se opravdu soustředit na hru,“ říká mi Zelie, mladá dívka, která se před rokem vydala na dráhu loutkoherečky.

Přestože si loutky podle ní s kolegy během hry navzájem předávají, její hlas jsem při představení nezaslechla. Za všechny postavy totiž mluví jeden muž – ředitel divadla Nicolas Geal neboli Toon VIII., který zvládá hluboké basy i vysoké fistule.

„Toon je přezdívka prvního loutkáře, který tady začínal kolem roku 1830. Jmenoval se Antoine, tedy ve vlámštině Antone. Podle něho se divadlo jmenuje. Můj otec byl Toon VII. a já jsem Toon VIII. Ale ne vždycky se to dědilo z otce na syna. Samozřejmě na to musíte být dostatečně bláznivý, takže já jsem se kvalifikoval,“ směje se.

Po jevišti poskakují asi půlmetrové loutky D'Artagnana, kardinála Richelieu, královny a dalších mušketýrů|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Pokračovatelé sicilské tradice

Pak mi Nicolas ukazuje jednotlivé loutky a vysvětluje, jak s nimi pohybovat. „Tohle je padouch, ti mě hodně baví. Má zlověstný hlas, je to protivník D'Artagnana – Bernard Joux,“ předvádí jednu z loutek.

Čtěte také

Divadlem jsou Češi v Bruselu unikátní, říká žena, která v metropoli EU řídí českou „vícekrkou saň“

„Je to tyčová loutka – tady vidíte velký kus kovu, který prochází hlavou a je upevněn v krku. A takhle můžeme pohybovat jeho hlavou, aniž bychom museli hýbat celým tělem. Hlava je obvykle dřevěná. Tahle loutka často padá na podlahu, takže hlava musí být dostatečně pevná,“ vypráví a dodává, že tento druh loutky je typický pro Sicílii. „Proto se domníváme, že to byli sicilští loutkáři, kdo je po středověku přivezli do Belgie.“

Nicolas dodává, že kdysi bylo v Bruselu asi pět desítek loutkových divadel. Královské divadlo Toon je poslední, které dodnes funguje. Loni bylo tradiční bruselské loutkářství zapsané na seznam nehmotného dědictví UNESCO.