Nejtěžší léto. Časosběrná série o Kláře, která si prochází rakovinou prsu
Nejtěžší období Kláry s rakovinou prsu? Pomáhá rodina, práce s pocity i kamarádka se stejnou nemocí
37letá Klára Robková ze Středočeského kraje se rozhodla otevřeně popsat svůj boj s rakovinou prsu. O bulce se dověděla letos v červenci. Jak zaznívá ve třetím díle seriálu Radiožurnálu, nejtěžší období jí pomáhá překonávat hlavně rodina a nejbližší okolí. Roli hraje i sdílení, zkušenosti z psychoterapie nebo nová kamarádka ve stejné situaci.
„Starší devítiletý syn se o mě snaží pečovat. Když jsou jeho mladší bráchové moc divocí, tak je usměrňuje. Třeba taky sklízí nádobí ze stolu, což dřív nedělal,“ usmívá se Klára, když vypráví o podpoře rodiny. Jména kvůli soukromí záměrně nezmiňujeme. Dvojčata chodí do druhé třídy, starší syn do čtvrté.
Čtěte také
„Máma jezdí hodně na vyšetření, hodně odpočívá, dovoluje nám věci, co nám ještě nedovolovala. Když jsem zjistil, že má máma rakovinu, tak jsem se lekl a taky jsem se o ni bál,“ vysvětluje starší syn.
Jeho táta, manžel Kláry, ho doplňuje, „Člověka to zasáhne a změní. Podružnější a nedůležité věci jsou ještě méně důležité,“ říká a doplňuje, že mu nevadí, když se ho na onkologickou léčbu jeho ženy někdo ptá. „Beru to jako osvětu. Jsou samozřejmě i tací, kteří se ptají jemně a opatrně. Možná se bojí, že mi to připomenou, jako by na to šlo zapomenout.“
Ideální reakce? Upřímnost
Sama Klára se už setkala s hodně reakcemi, oceňuje upřímnost, „Mně se líbí, když mi třeba lidé říkají, že neví, co mi na to mají říct. Prostě přiznají, že neví, jak reagovat, protože je to v tu chvíli zasáhlo. Určitě stačí jen vyjádřit podporu, případně nabídku pomoci,“ popisuje Klára, které nejvíc pomáhá rodina, kamarádi nebo zkušenosti z chození na psychoterapii a tedy i práce s emocemi.
Sílu jí dávají také reakce lidí na sociálních sítích, kam o své nemoci pravidelně už od července píše. Opakuje, že nechce lítost, ale pomoct s osvětou.
Důležitá je pro Kláru také komunita stejně nemocných žen. Objevila například skupinu Bellisky, která se zaměřuje na podporu mladých pacientek. Bellisky jsou projekt Asociace žen s rakovinou prsu.
Kláře od nich přišla poštou knížka Nejsi na to sama – průvodce rakovinou prsu, kde jsou informace od lékařů i příběhy mladých onkologicky nemocných žen. Bellis znamená latinsky sedmikráska, která je symbolem křehkosti a síly.
Nové přátelství s Terezou
Čtěte také
Klára se dověděla o rakovině prsu v polovině července, lékaři jí našli zhruba centimetrovou bulku. Na sociálních sítích si hned našla komunitu stejně nemocných žen a víc se seznámila s 36letou Terezou, se kterou jsou pravidelně v kontaktu a vzájemně se podporují. Tereze lékaři zjistili v prsu dvoucentimetrový nádor a teď na rozdíl od Kláry podstupuje chemoterapii. Ta nádor musí před operací zmenšit.
„Ve skupince na sociální síti jsme zjistily, že se s Klárou léčíme na stejném místě. A pak jsme si padly do noty. Zjistily jsme, že máme stejné naladění, že prožíváme stejné situace a stejné problémy. Máme obě děti a řešíme, jak se s tím poprat,“ přibližuje Tereza, která je teď po poslední čtvrté velké chemoterapii a musí ještě na 12 malých. Velké se opakovaly po třech týdnech, malé budou každý týden.
Kamarádka teď prochází chemoterapií
„Těm malým chemoterapiím se přezdívá paklíky a těm velkým aperoly, protože jsou jako ten drink oranžové. Dostala jsem premedikaci, aby mi nebylo špatně, abych přímo nezvracela. Cítím jakoby kocovinu.
Co je ale horší, že se dává den po velké chemoterapii ještě injekce na bílé krvinky a to mě vždycky složí celé tělo a jsem nepoužitelná celý týden,“ říká 36letá Tereza, která po první velké chemoterapii přišla o vlasy a venku nosí paruky, doma kvůli pohodlnosti šátek.
Své dvě děti, 5 a 8 let, zapojila i do střihání vlasů, „Nejdřív mě ostříhaly na ježka. Braly to jako srandu, zasmáli jsme se u toho. Udělaly ze mě pankáče, manžel mi to pak doladil strojkem. Vlastně to nebylo tak emocionální, jak jsem čekala,“ usmívá se Tereza, která se doma záměrně vyhýbá slovům jako rakovina, nádor nebo chemoterapie. Dětem říká, že je nemocná a má v prsu něco, co tam nemá být.
Reakce dětí
Děti nejvíc zaskočil port, tedy žilní vstup pro chemoterapii. Tereza ho má pod klíční kostí, kde je vidět výstupek a asi pěticentimetrová jizva, „S tím se musely děti srovnat a to teda nesly těžce. Věděly, že to byla operace a že se něco děje. Dodneška se mě ptají, kde mám to bebíčko, aby se té strany nedotýkaly.
Ten port tam může být i roky, kdyby bylo přes tu žílu potřeba něco aplikovat. Je přínosný v tom, že pak člověk nemá rozpíchané ruce nebo aby nepraskaly žíly,“ popisuje 36letá máma. Dětem vysvětlila, že u ruky s červeným náramkem port nemá a na té straně ji objetí nebolí. Náramek dostala pro štěstí od Kláry.
Zatvrdlinka podobná zánětu
„Diagnózu jsem se dověděla na začátku prázdnin. Člověk u sebe během minuty změní celý život. Ta bulka byla taková jakoby zatvrdlinka. Přišlo mi to podobné jako zánět v prsu při kojení,“ popisuje ložisko Tereza. Zvláštní útvar si nahmatala už zhruba před rokem a půl, kdy přestala kojit.
Čtěte také
„Šla jsem tehdy na ultrazvukové vyšetření a bylo mi řečeno, že to je zvětšená prsní žláza. Letos jsem šla na prevenci na ultrazvuk a ukázalo se, že se v té zvětšené prsní žláze něco udělalo. A vlastně celé léto se to točilo jenom kolem toho, jak se s tím vyrovnat. A jak to pojmout, aby se z toho člověk nezbláznil,“ říká Kláry kamarádka Tereza.
Není na nemocenské, pracuje částečně z domova a je za to ráda, „Během těch dnů, co mi není tak zle, si můžu zaměstnat hlavu i něčím jiným. V práci mi vyšli strašně moc vstříc, za což jsem vděčná. Určitě mi to pomáhá trošku i psychicky.“
Tereza by měla jít po chemoterapiích na operaci, v rámci které přijde o celé prso, „Ano, zatím nikdo neřekl, že by to mělo být jinak, řeší se pouze celé prso,“ uzavírá povídání Tereza, která je od července v kontaktu se stejně nemocnou Klárou. Ta bude ve čtvrtém díle mluvit o samotné operaci i o čekání na zásadní výsledky histologie odebrané tkáně v podpaží. Ta určuje, jestli se rakovina rozšířila dál do těla.
Pravidelné samovyšetřování
Rakovina prsu je u žen v Česku i celosvětově nejčastější onkologické onemocnění. Počty diagnostikovaných žen rostou. V Česku se nádor každoročně odhalí u zhruba 8000 žen. Přibývá mladších pacientek. Základní prevencí je samovyšetření, které se doporučuje každý měsíc.
K prevenci patří také pravidelné lékařské prohlídky. Pro mladší ženy samoplátkyně je vhodný ultrazvuk. Ženám starším 45 let se v rámci screeningu hradí ze zdravotního pojištění mamograf a to jednou za dva roky. Na tyto screeningové mamografické kontroly pro ženy od 45 do 69 let ale chodí jen 60 procent z nich. Zásadní je včasný záchyt rakoviny. Na následky karcinomu prsu umírá ročně přibližně 1700 českých žen.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka


