Když mozek neposlouchá
Kristýna s mentální anorexií: S prázdným žaludkem jsem se cítila nejlíp, hladovku jsem držela i 23 dnů
Tlak na pracovní výkon nebo na to, jak člověk vypadá, může skončit i mentální anorexií. Tuhle duševní nemoc má 19letá Kristýna, která dokonce držela víc než tři týdny hladovku, přestože byla vždycky drobnější a kila dolů shazovat nepotřebovala. Teď má těžkou podvýživu, ale už jí. Bere antidepresiva a donedávna také léky na spaní. Možná si říkáte – proč prostě nezačne normálně jíst? Odborníci ale říkají, že to je něco jako poradit alkoholikovi, ať nepije.
Kristýně je 19 let a letos maturovala. Měří 168 cm, její váha se teď pohybuje kolem pouhých 40 kilo. Podle takzvaného Body Mass Indexu (BMI) trpí těžkou podvýživou.
Čtěte také
Anorexie je duševní nemoc, kdy pacient odmítá potravu a má zkreslené představy o svém těle. Oblečení teď nosí Kristýna velikosti 34, jak ale říká, pracuje na sobě a vzdát to nechce.
S Kristýnou se potkáváme v době oběda: „Momentálně je větší jídlo nějaká zelenina, chléb nebo třeba pomazánka, polévka,“ popisuje. Když nakupuje, míří hlavně do oddělení zeleniny. Jí saláty, polévky nebo tepelně upravené zeleninové pyré.
Zatím se jí moc nedaří jíst těstoviny nebo rýži: „Sacharidy jsou pro mě veliký strašák. Byly doby, kdy jsem těstoviny nemohla vůbec spolknout – stáhnul se mi žaludek a vlily se mi slzy do očí. S pečivem mám taky problém. Jdu ale po krůčkách nahoru.“
Inspirovaly ji sociální sítě
Kristýna ví, že by měla správně vážit až o 15 kilo víc. Své tělo ale jako těžce podvyživené nevnímá, i když si uvědomuje, že její pohled je zkreslený diagnózou mentální anorexie: „To je trošku složitější. Momentálně to na sobě nevidím. Byly chvíle, kdy už jsem tu hubenost ale viděla. Byla tak extrémní, že už jsem ji poznala i já, ale teď si extrémně vyhublá nepřijdu.“
Kristýně pomáhá okolí, které se jí snaží popsat, jaká je realita: „Stačí mi jít třeba po ulici a mamce říkám, že takhle hubená nejsem, a máma mi řekne, že jsem ještě horší.“
Důvodů, proč se u Kristýny objevila mentální anorexie je víc. Přesný spouštěč nezná, nikdy nadváhu neměla: „Můj spouštěč nezná asi nikdo. Hodně jsem to rozebírala s doktory a s paní terapeutkou. Nějaký přesný zvrat tam není. Byla to souhra více náhod, a tak se to postupně vyvíjelo.“
Kristýně se líbilo, že pokud jí míň, hned vidí na váze výsledek. Postupem času se přestávala cítit dobře s plným žaludkem a uznává, že ji inspirovaly také fotky na sociálních sítích: „Nebýt sítí a různých obrázků, tak bych asi ani nevěděla, kam to může dojít.“
Čtěte také
Reakcí okolí si dívka všímá po celou dobu, co řeší poruchu příjmu potravy. Jedno období ji kritická slova o hubenosti ještě víc motivovala shodit větší počet kil, později si zas po nepříjemných komentářích uvědomovala, že by měla začít víc jíst.
Teď je Kristýna v uzdravovací fázi a je ráda, když ji podporuje rodina: „Motivuje mě, když slyším na hlase lidí, že jim spadl kámen ze srdce. Vidí mě a já jim třeba řeknu, že se to lepší, a oni na to, že jsou rádi. Tohle mi teď pomáhá. Dřív by mě to mohlo motivovat naopak k tomu, že by to bylo horší.“
Přežila díky medu
Studentka tajila před okolím extrémní hladovky. Ta nejdelší trvala přes tři týdny: „Úplně nejdelší doba v kuse byla 23 dnů. Jenom jsem pila a pak mi bylo řečeno, že jsem přežila díky medu, který jsem si dávala do čaje. A taky díky hroznovému cukru, který jsem měla po kapsách, když bylo nejhůř. Měla jsem podezření na metabolický rozvrat a selhávaly mi ledviny.“
Čtěte také
Hladovku se Kristýně tajit dařilo: „Třeba jsem hrála nemoc, abych nemusela na rodinnou oslavu. Chodila jsem později domů nebo jsem se záměrně vyhýbala jídlu s rodinou, takže jsem například o víkendu jakoby vyspávala do oběda. Sama teď už zpětně moc nechápu, jak se mi to dařilo.“
Kristýna stejně jako další podobně nemocní trpí neustálou zimnicí, která souvisí s narušenou termoregulací. Když nejedla, musela nosit několik vrstev oblečení, běžně si brala lyžařské ponožky a modraly jí nehty. Dívce začaly navíc časem řídnout vlasy a přestala menstruovat.
Čtěte také
Běh na dlouhou trať
Teď chodí Kristýna k psychiatrovi, který jí předepisuje antidepresiva. Navštěvuje také terapeutku Elišku Nuslauerovou. Ta mluví o mentální anorexii jako o velmi zrádné nemoci: „Terapii u Kristýnky vidím jako nástroj, který jí může dát potřebnou podporu ve chvílích, kdy to bude potřebovat. V této chvíli předpokládám, že se budeme vídat pravidelně zhruba do konce tohoto roku.“
Později však může přijít životní událost nebo situace, která Kristýnu oslabí, a to může vést k posílení nemoci. Podle terapeutky je ale Kristýna velmi vytrvalá a tvrdě na sobě pracuje: „Na první pohled působí jemně a zranitelně. Já ji však znám jako klientku, která dokáže najít odvahu, odhodlání a pokoru i v nejtěžších chvílích.“
Související
-
Deníky ve stavu nouze. Nový seriál Radiožurnálu se ptá, jak pandemie změnila život v Česku
Zdravotní sestra, učitel, seniorka, podnikatel, pečovatelka, prodavačka… Deníky deseti lidí, kteří prožívají epidemii jinak. Poslouchejte Radiožurnál každý všední den.
-
Vzácní 2. série: Příběhy lidí s nevšední nemocí
Na poslední únorový den připadá Mezinárodní den vzácných onemocnění. V seriálu Radiožurnálu představujeme postupně 5 lidí, kteří se s nějakou nevšední nemocí potýkají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.