Prošla peklem anorexie a dnes ví: „Tomu, kdo sám nechce, nepomůže ani pánbůh“
30 let, 31 kilo a pouhých šest měsíců života před sebou. Tak na tom před časem byla Michala Jendruchová, žena, která prošla peklem anorexie. O svých zážitcích sepsala knihu Už je to za mnou – a z jejích stránek skutečně mrazí…
„Tolik jsem toužila jíst, snila jsem o skutečných hodech, ale vložit cokoliv do úst jsem nedokázala. Kdyby mi do nich někdo zkusil násilím něco nacpat, byla bych schopná si je vypláchnout jarem. Nerozuměla jsem sama sobě, jen jsem vnímala, že mě cosi ďábelského ovládá…“
Vypsala jsem se z bolesti, ta knížka je pro mě ochranným štítem. Cítím se díky ní mnohem silnější a buduju si ochrannou stěnu.
To je jen úryvek z knihy, kterou sepsala Michala Jendruchová. S anorexií se poprvé setkala ve 13 letech. Ve 30 letech se ocitla na hranici života a smrti, když vážila pouhých 31 kilo. Lékaři jí tehdy předpovídali nejvýše šest měsíců života.
Jako rodič anorektičky bych byla bezradná
Anorexií Michala Jendruchová trpěla od dětství a zděšených pohledů, které provázely její na kost vychrtlé tělo, si dlouho nevšímala. V dospělosti se to změnilo. „Tehdy jsem si uvědomila, že je něco špatně, že vypadám příšerně. Přesto vás to určitým způsobem uspokojuje – přestože víte, že to vypadá příšerně a že to je velice nebezpečné.“
Kdyby dnes měla dceru, která trpí anorexií, byla by bezradná. „Pokud se ten člověk sám nerozhodne a sám nechce, nepomůže mu ani pánbůh.“
Řekli mi, že do půl roku umřu
Bylo to peklo. Těmito slovy dnes Michala Jendruchová hodnotí téměř 20 let svého života. Rozhodně nejde o nijak nadsazená slova – vezměte si příběhy modelek, které, aby nepřibraly, jedí pouze vatu namočenou v mléce…
Jak vypadá denní jídelníček anorektičky?
Snídaně: 5 deka tmavého rohlíku
Oběd: salát z okurky, čínského zelí, rajčete a ředkviček plus 100 gramů tofu pomazánky
Svačina: jablko
Večeře: vařená nebo pečená zelenina bez tuku a bez přílohy
„To, že bych mohla umřít, mi říkal kdekdo. Od nejbližších jsem to však příliš nebrala, myslela jsem si, že mě jen straší. Pak mi to řekli dva doktoři, a když mi doktorka řekla, že mi dává půl roku života a 10procentní šanci na přežití, šlo o nejsilnější impuls ke změně.“
Anorexie: nejdřív kamarádka, potom sokyně
Michala Jendruchová tvrdí, že mentální anorexie je zpočátku kamarádka, později se mění v sokyni. „Dělalo mi dobře, když mě lidé chválili, že jsem zhubla. Cítíte se dobře, cítíte obdiv, ale pak se něco zvrtne. Začne vás to ovládat, začne vás to ničit a jste v tom až po uši. Anorexie byla největším nepřítelem v mém životě.“
Anorexie jí vzala mnohé, kupříkladu velkou část osobního života. „Nemůžeme zažívat lásku k někomu jinému, když nemáte rádi sami sebe,“ upozorňuje například. „Mít ráda sama sebe se dnes učím.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.