Uvařit, nebo pustit? Známá rybářská otázka dnes souvisí také s úbytkem ryb

Chyť a pusť je rybářský trend posledních let. Souvisí se suchem a s tím jak v řekách a rybnících ubývá ryb. Pouštění ryb se prosazuje především na západě, ovšem i u nás se (podle statistik Českého rybářského svazu) polovina rybářů obejde bez úlovku.

Zdravé maso, ale i kámoš

Karel sedí u rybníka Klášter pod Zelenou horou u Nepomuku, hledí do mlhy a čeká. Karel je stará škola a patří k rybářům, kteří si dobrou rybu nechají na pekáč. „Něco pustit, něco sežrat. Lepší si nechám, velkého kapra pustím, to se moc jíst nedá. Nebo ho vyudím.“ 

Rybníkem v Klášteře protéká Úslava. O pár set metrů pod hrází rybaří Jan Hozman s dětmi z rybářského kroužku, který razí slogan: Ryba je kámoš, ne žrádlo. „To je z Hledá se Nemo a já děti učím, aby ryby nechávali ve vodě a vzali si jen občas. Přece jenom je to zdravé maso.“

Většina rybářů se chce úlovkem pochlubit. Dřív ho odnesli ukázat domů, dneska se lovci s rybou fotografují. „Takže ji můžou pustit, jak to třeba dělají v Kanadě,“ vysvětluje Jan Freidinger, který se právě vrátil z třítýdenního rybolovu. „Rybářů je tam opravdu obrovské množství a většina ryby pouští. U nás rybářů také přibývá, tlak na vodě je velký, takže řada druhů ryb je ohrožená.“

Na některých severoamerických řekách, které jsou výrazně větší a divočejší než ty naše, si rybáři ryby nechávat ani nesmějí.

V Česku se žádná revoluce nechystá. Předseda Českého rybářského svazu Karel Mach lobbistický tlak různých skupin vyvažuje. „My jsme tu od toho, aby přístup svazu byl jednotný ke všem lobbistickým skupinám, aby se byly schopné domluvit.“

Pouštíte? Buďte k rybám ohleduplní i při lovu

Pouštění ryb má také své nevýhody. Řada z nich je pak ve stresu a podle průzkumu americké Národní rybářské agentury (National Marine Fisheries Service) plná pětina ulovených a puštěných ryb uhyne. Vliv na to má způsob, jakým způsobem rybáři chytají a jak se k uloveným rybám chovají.

Tlak rybářů na vodu potvrzují i statistiky. Český rybářský svaz k září 2019 registroval 248 848 členů. „Rybářů přibývá, každý rok se k nám hlásí přes dva tisíce nových členů. Myslím, že mezi spolky v Česku patříme k těm nejrychleji rostoucím,“ říká předseda svazu Karel Mach.

Čtěte také

Co přírodě uděláme, to nám vrátí. Dalším generacím nezávidím, říká rybář Jakub Vágner

Rybařina je také velký byznys. Poslední sociologický průzkum Masarykovy univerzity (2017) pro Český rybářský svaz uváděl, že každý rybář utratí ročně v průměru za rybářské vybavení přes dvacet tisíc korun. Letos rybáři podle Jana Štípka utratí zhruba 8 miliard korun. „Lidé mají peníze a v naší branži je to vidět. Proto také přibývá rybářů, kupují si dražší vybavení, kupují si víc celosvazové povolenky (na celou republiku) a cestují za rybami do ciziny.“ Do zahraničí na ryby jezdí každoročně padesát tisíc rybářů. Nejčastějším cílem je Norsko, následují Španělsko, Slovensko, Maďarsko a další evropské země.

Rybaření v Česku na rozdíl od mnoha západních států je stále ryze mužská záležitost. Na sto rybářů připadají pouze dvě ženy. Paradoxně nejméně žen registruje Český rybářský svaz v jižních Čechách, kde má rybaření největší tradici. Plná pětina registrovaných rybářů jsou děti.