Jak sladit soukromý a veřejný prostor? zamýšlí se architekt Josef Pleskot

23. srpen 2013

Kdyby si měl vybrat mezi bytem na panelovém sídlišti a domkem v satelitu, bez rozmyslu by prý sáhl po tom prvním. „Váhal bych asi nad tím, o jaké konkrétní sídliště by šlo. Satelit, ten by mě však neoslovil žádný,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou respektovaný český architekt Josef Pleskot.

Společnost se mění – a architektura s ní. Jednou z velkých otázek, která v posledních letech v této souvislosti vyvstává, zní: Jak sladit soukromé a veřejné? Nebo lépe: Jak docílit toho, aby byl soukromý prostor (typicky například domy a zahrady) v souladu s prostorem veřejným?

Čtěte také

„Vytváření meziprostoru mezi veřejnou ulicí a předpolím soukromého domu by mělo být vlídné, přijatelné pro kolemjdoucí. Domy mají zkrátka působit hezky,“ shrnuje Josef Pleskot.

Podobný kontakt privátního a veřejného prý pravidelně vídá ve Francii. To v Česku se podle něj zatím nic podobného nedaří. „Můžeme pak tisíckrát hlásat, že chceme proměnit veřejný prostor – když ale energie mezi soukromým a veřejným není sdílená, je to marné,“ říká.

Čtěte také

Potřebuje podle něj architekt odvahu? Jaké výzvy vlastně přijímá při každém novém projektu? A dá se podle něj postavit pěkný domek v pěkném okolí za rozumné peníze? Také na to se Lucie Josefa Pleskota zeptala.

Záznam celého rozhovoru s Josefem Pleskotem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout také v iRadiu.

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.