Nikdy není pozdě začít se učit romsky

„Za ta desetiletí mohu říct, že si romský jazyk trošičku pohoršil. Tím, že Romové mluvím česky, že žijí buď v Čechách, nebo na Slovensku, přebírají česká nebo slovenská slovíčka. Pokud bychom si měli uchovat romský jazyk, pro naše děti, hledejme ho u našich babiček, u starších v romské komunitě, protože oni ho udržují a chrání, aby nevymizel. Stejně jako naše krásné písničky, pohádky. Aby se to předávalo dětem v původním znění a aby se jim to vysvětlilo.“

Co třeba mladí Romové? Mluví mezi sebou romsky nebo česky?

„Mladí Romové se snaží mluvit romsky, mluví romsky, ale jak už jsem řekla – používají hodně slovíček počeštěných. Spíš je to taková hantýrka. Nevím, jestli je to správné. Ale existuje výuka romského jazyka. Já sama učím romský jazyk, romistiku. Během vyučování se setkávám s tím, že když třicet žáků požádám o překlad slovíčka, polovina ho přeloží tak a druhá jinak. A pak se dohadujeme. To jsou ty rozdíly z krajů, krajové dialekty. Dnešní Romové, až na některé výjimky, nemluví správně romsky. Čhavale, narušen pre mande. Nezlobte se na mě, říkám to, jak to cítím a vidím!“

A co třeba Vaše děti? Vedla jste je k tomu, aby mluvily správně romsky?

„Můj muž byl Čech, který romštinu neznal. Ale rozuměl, protože jsme spolu žili 35 let a vychovali jsme pět dětí. Moje děti nemluví správně romsky, taky to komolí. Ale mluví výborně česky, německy, anglicky… to co škola dala, toho využily a učily se. Mrzí mě to taky (že nemluví správně romsky) a snažím se. Oni mi to vytýkají: „Mami, ty učíš romský jazyk a my ho správně neumíme!“ Oni rozumí, pochopí, ale nechci, aby mluvily špatně, protože skloňování, časování je velice důležité pro mluvený romský jazyk. Když se používají slovíčka a gramatika tak jak se patří, hledají slova tak, aby se přiblížila k významu toho, co chceme říct. Myslím si, že nikdy není pozdě se začít učit, když něco chceme.“