Nevěříme si, zní od hráčů Sparty po prohře s Brestem. Podle trenéra Friise nechybí snaha, ale kvalita
Fotbalisté Sparty zůstávají v Lize mistrů na čtyřech bodech a jsou mimo postupové pozice. Na závěr úvodní poloviny základní fáze prohráli s francouzským Brestem 1:2.
Fanoušci Sparty na tribunách podporovali svůj tým, a byli asi nejlepším „hráčem“ domácích. Na hřišti totiž fotbalisté – hlavně v rozehrávce – úplně nezářili.
„Kdo udělá ve fotbale méně chyb, vyhrává. A my jsme jich udělali moc,“ přiznal stoper Elias Cobbaut a jeho slova vystihují, co se dělo na Letné. A vnímal to i trenér Lars Friis.
„Udělali jsme hrozně moc chyb. A v Lize mistrů je potom těžké z toho něco vytěžit. Nemůžu klukům vyčítat, že by se na hřišti nesnažili. Dělali, co mohli. Když se podívám na čísla, tak toho opravdu hodně naběhali. Ale když mluvíme o kvalitě a rozhodování, tak jsme tenhle večer nedosáhli na kvalitu Ligy mistrů,“ uznal bez výmluv dánský kouč Sparty, která tak pokračuje v nepovedené části sezony.
„Leží na nás deka a nevěříme si, jak bychom měli,“ prohlásil smutně Jakub Pešek, který dostal i kvůli několika zraněným spoluhráčům šanci v základní sestavě. Spartě chybí opory, které táhly pražský tým v nedávných lepších časech – například Lukáš Haraslín nebo Veljko Birmančević. Ale nejen oni.
„Když jdeme do zápasu a máme sedm osm zraněných – nemůžeme si vybírat, jak bychom chtěli – není to samozřejmě jednoduché. A rozhodně tady nechci ukazovat na ty, kteří nahradili Haraslína, Birmančeviće – a kohokoli dalšího, kdo je mimo, a říkat, že to byla jejich chyba. Pro Spartu je těžké hrát zápas Ligy mistrů, když chybí sedm hráčů. Tohle není žádná výmluva, nestěžuji si, tohle je prostě fakt,“ dodal kouč letenských.
A nejen s ním si musí sparťanský trenér Lars Friis poradit, aby tým překonal současný pokles formy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.