Není nad vyleštěný příbor v restauraci. Velké myčky ale často nestačí, namítá Pavel Mauer

Příbor, nůž, vidlička, lžíce, stříbro, stříbrné příbory (ilustrační foto)
Příbor, nůž, vidlička, lžíce, stříbro, stříbrné příbory (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Už se vám taky stalo, že nádobí v restauraci nebylo čisté tak, jak by mělo? Doby, kdy ještě číšníci několik minut před otevírací dobou leštili příbory, jsou už podle Pavla Maurera dávno pryč. Příbory se dnes myjí ve velkých myčkách a dál už je většinou nikdo nekontroluje.

Vždy, když si sednu v restauraci ke stolu a přinesou mi příbor, automaticky, bezmyšlenkovitě si jej začnu leštit. Buď je zabalený v papírovém ubrousku, nebo když je restaurace vyšší kategorie, dají vám ubrousek látkový, fajnovější, ale příbor si stejně, pro jistotu vlastnoručně doleštím.

Přiznávám, že už je to taková moje úchylka, kterou sotva vnímám. Onehdy jsem byl s dcerou na večeři, a aniž bych se jí ptal, přeleštil jsem nejen svůj, ale i její příbor. Mám prostě větší pocit čistoty, a navíc tím vyplňuji čas, než nám přinesou polévku nebo první chod.

Příbory se dnes umývají velkokapacitně v obřích výkonných myčkách, ale dále už se s nimi nikdo nezabývá. Já jsem ten typický smolař, který dost často objeví nějaký zaschlý kousek jídla mezi úzkým vidličkovým žebrovím.

Zřejmě tu zbylo po někom, kdo měl tuhle vidličku v ústech přede mnou a ani super-silná myčka nedokázala vytlačit ten nepatrný kousek potraviny, jež se v ní zasekl. A tak si svůj příbor tiše dočišťuji sám a v případě, že je to trochu větší tragédie, požádám o celý nový příbor.

Mimochodem, nikdy jsem se nesetkal s obsluhou, která by měla nějaké potíže s tím, donést mi nový příbor. Žádné komentáře, obličeje či pozdvihnutá obočí. Jako by moc dobře věděli, že se to někdy stává, a tak bez reptání přinesou další příbor a neřeší to. Ty doby, kdy se číšníci ještě pár hodin před otevírací dobou zabývali leštěním sklenek a příborů, to už asi můžeme vidět pouze na filmovém plátně.

 Třeba v úžasném Menzlově a Hrabalově díle Obsluhoval jsem anglického krále. A přitom nemusíte ani v tomto slavném filmu být králem či jinou významnou celebritou a stejně je vidět, že v dobách minulých nebylo nijak zvláštní, že číšník ve volném čase prostě nelelkoval, nekouřil za kuchyní, neesemeskoval s přítelkyní, ani nebloumal na facebooku.

Číšník či číšnice stáli na svém určeném místě v podniku, sledovali děj, leštili příbory, skládali ubrousky, utíraly stoly nebo byli za pípou a cídili sklenky. Prostě dělali to, co pomohlo restauraci být ještě lepší a kvalitnější. Bůh ví, že by se mi to velmi líbilo, ten návrat starých dobrých zvyků, zvláště ve chvílích, kdy mi donesou špatně umytý příbor.