Nejsvobodnější země na světě. Před čtyřiceti lety emigrovala loutkářka Muchová do Austrálie, dodnes tam hraje Rusalku

U loutkářských příběhů to vždycky začíná nějakým starým zapomenutým divadélkem po někom na půdě – po mamince, po dědovi. Jak to bylo u Vás?

Ano, ano, po mamince, na půdě. Jako malá jsem vytáhla loutky ze 30. let, rodinné loutkové divadélko, a jako dítě jsem si s nimi hrála. Poté si maminka vzala pana Šimánka, tak si také hráli s loutkami, opravovali je. Hráli potom také loutkové divadlo na chalupě dětem na venkově.

Čtěte také

Jak pracují mladí čeští animátoři? Navazují na tradici Karla Zemana, loutky už jsou ale minulostí

V úvodu jsem říkala, že kdyby byl nějaký kulturní misionář, tak byste to asi byla Vy. Jak jste se v 80. letech ocitla v Austrálii?

Emigrovala jsem. Původně jsem se měla nápad obeplout svět na jachtě. Horolezci ve Dvoře Králové si vyrobili dřevěnou jachtu, že s ní pojedou kolem světa. Tak jsem si říkala, že je to dobrý nápad, že to s nimi zkusím. Nějak mě nepustili, bylo to v té době komplikované. Také jsem teprve nedávno zjistila, že maminka začala pracovat s Milošem Formanem, který byl v Praze a řešil Amadea.

Řekli, že nikdo z okolí výrobců se nesmí stýkat s nějakými nevhodnými osobnostmi, což byli přesně moji kamarádi, takoví disidentští. Jednou jsem někde seděla a někdo říkal: „Dej si pozor, s kým se stýkáš.“ Až po letech jsem zjistila, že když jen zmíním, že moje maminka dělá nějaký kostým… o tom nikdo nesměl mluvit, o Amadeovi. To bylo zakázané.

Proč jste utekla do Austrálie?

Čtěte také

„Když nás nazvou komedianty, jsme hrdí.“ Loutkářům Anně a Rosťovi Novákovým dává kočovný život svobodu

Původně jsem chtěla na jachtě kolem světa, nějak jsem se dostala stopem do Španělska. Čekala jsem na jachtu, ale nepustili ji. Vrátila jsem se stopem do Německa, podle zákona ale máte v první zemi, do které vstoupíte, požádat o azyl. Tak jsem si řekla, že se tam raději vdám. Zase jsem se stýkala s nevhodnými osobami, můj přítel byl hlasatel Svobodné Evropy. Říkala jsem si, že když si ho vezmu, bude to znamenat problémy pro moji rodinu. To jsem nemohla udělat.

Potkala jsem jednoho Čecho-Němce, který přijel z Austrálie. Říkal: „Austrálie, tam by o tebe mohli mít zájem. To je tak úžasná země, svoboda, můžeš dělat cokoliv. Můžeš jít kopat opály, cokoliv, prostě absolutní svoboda. Neexistuje žádné policejní hlášení. Takovou zemi jsi nezažila, máš hrozné štěstí, že tam můžeš jít“. Tak jsem řekla, že jo, pojedu do Austrálie.

Austrálie v půlce 80. let skutečně musela být diametrálně odlišná od toho, co cestovatelé mohli poznat v 90. letech nebo po roce 2000. Jaká byla?

Myslím si, že byla asi nejsvobodnější zemí na světě. Bylo to opravdu neuvěřitelné, nemusela jste se nikde hlásit. Člověk mohl jet kamkoliv, kdykoliv. Prostě absolutní svoboda. Myslím si, že asi jako před sto lety v Evropě.

Čtěte také

Loutky, kolotoč, staročeská střelnice. V dílně Martina „Matěje“ Holuba vznikají samé svérázné projekty

Jádro vaší sbírky jsou loutky Vaší maminky. Řekněte mi o nich něco.

Maminka začala dělat loutky v roce 1991, k 200. výročí úmrtí Mozarta. Pak je začali prodávat také v obchodech v Praze. V roce 2003 přijely do Austrálie, prodali jsme je také do Sydney Opera House. Já teď loutky vyrábím také. Materiálu zbylo hodně, maminka už je nemůže dělat, takže já pokračuji a vyrábím loutky.

Jak se do Austrálie dostaly první loutky? Kde se dá v Austrálii hrát české loutkové divadlo? A kde se dnes Lenka Muchová cítí doma? Poslechněte si celý rozhovor.