Nejstrmější zubačka světa vede na hory opředené legendami

Pro více než dvacetičlennou výpravu je připraven jeden červený vlak z roku 1937. Uvnitř jsou pohodlné sedačky, přichází řidič a já roluji dolů okénko.

Teplota v Alpnachstadu je určitě nad 15 stupni Celsia. Do více než dvoutisícové výšky se řítíme maximální rychlostí devět kilometrů v hodině. V průběhu cesty můžeme sledovat, jaké stoupání zdoláváme.

Největší sklon trati je 48 procent. V pěší mluvě to znamená vystoupat na jednom metru 48 centimetrů. Během jízdy se to dozvídám od Petra Šlégra z Centra pro efektivní dopravu. „Sklon je tak velký proto, že trať vede nejkratší možnou trasou,“ vysvětluje.

Dotknout se mraků

Ve vyprávění se doplňuje s dalším průvodcem, Jiřím Pospíšilem z Fakulty dopravní ČVUT. Dráha na Pilatus je dlouhá přes čtyři kilometry. Postavená byla za 400 pracovních dnů. „Čas jízdy je 35 minut. Po turistické značce bychom tuto trasu ušli za 6 hodin,“ dozvídám se.

Slunce hřeje, ale na ruce už nám začíná být chladno. Zavíráme okno. Zima nám je i není jedno, paprsky svítí na bílé a zamrzlé skvrny sněhu na kopečcích Alp. Můžeme se skoro dotknout mraků.

Do více než dvoutisícové výšky jsme se řítili maximální rychlostí devět kilometrů v hodině|foto: Klára Bílá

Za několik minut v zubačce se ocitáme skoro mezi nebem a zemí. I ruka se dá stále zchladit, nebo spíš zmrazit otevřeným okénkem.

Řidič nás upozorňuje na stísněný prostor, kterým vlak projíždí ve čtyřech tunelech. V polovině trasy zastavuje. Někdo chce mít lepší výhled a přesednout do spodní nebo horní části vlaku.

Hora je opředena legendami

Na rozhovor se sympatickým řidičem si musím počkat až na konec celé trasy. Werner Hefner řídí vlak na nejstrmější zubačce světa dva roky. Práce jej prý stále baví. „Když je velmi ošklivé počasí nebo velké závěje, zubačkou nejezdím, trať je totiž úplně zavřená. Otevřeno je od května do listopadu,“ upřesňuje.

„Na tuto trať jsem musel projít jen základní drážní zkouškou na strojvedoucího. Pokud bych chtěl, mohl bych pracovat i na klasické dráze do 60 kilometrů,“ doplňuje strojvedoucí.

Hra na alpské rohy na vrcholku hory|foto: Klára Bílá

Hora s kloboukem, chcete-li Pilatus, je opředena legendami. Ve středověku zde prý žil drak. Z hory navíc měl být svržen Pilát Pontský.

To dnes vás na hoře přivítá jen čerstvý vítr, a když budete mít štěstí, uslyšíte i melodie alpského rohu. Tedy pokud tam jedna z členek souboru bude opět slavit narozeniny.

Zvětšit mapu: z Alpnachstadu vede trať až na vrchol masívu Pilatus