Navigace v Nepálu? Běžte tři dny podél řeky a pak zahněte vpravo, směje se cestovatelka, která prošla Great Himalaya Trail

Dívala jsem se na mapu a zjistila jsem, že to spojuje docela dobře značené a známé traily. Ale co se děje mezi těmi značenými traily? Když člověk ví, že tady je to značené, tady spoustu lidí potkám a pak se musím dostat o dvě údolí vedle, ale kudy?

Čtěte také

„Byl to návrat k přírodě, přinesl mi nadhled.“ Mladá cestovatelka prošla jednu z nejtěžších tras na světě

Tuhle otázku jsme si kladly taky. Dokud jsme tam nedorazily, netušily jsme. Hlavně navigace v Nepálu je kapitola sama o sobě. Sice nějaké mapy existují, ale topografie je spíš orientační.

Existují mapy i na internetu, já používám offline mapy hodně...

S nimi jsem to šla taky. Ty byly úplně nejlepší. Ale ten trail je spíš koncept trailu, není tam vyloženě vyšlapaná cestička, která by vedla z bodu A do bodu B, je popsaný spíš slovně. Takže instrukce jsou následující: běžte tři dny podél řeky a pak zahněte do údolí vpravo. Člověk jde tři dny a řekne si, je to ráno po třech dnech, v poledne, večer...?

Člověk třeba dorazil k řece. Věděl, že tam musí přejít most, který tam měl být, ale prokazatelně nebyl... Zastaví se, přemýšlí, jak se dostane přes řeku. Mrzlo, byl konec nepálské zimy, tají ledovce... Kolikrát jsme musely počkat do rána, kdy sníh zamrzl, hladina klesla. V pět ráno člověk leze do úplně ledové vody, namočí si jediné boty, ve kterých pak tráví celý den.

Každý den vrchovatě dobrodružství. Přírodovědkyně a cestovatelka Pavlína Adam zdolala jako první Češka Great Himalaya Trail|foto:Archiv Pavlíny Adam

Vy jste šly v jediných botách? Na celou cestu, která má 1700 km, jste měly jediné boty?

Měly jsme dva páry bot. V jednom páru bot jsme šly, a když jsme ho prochodily, vzaly jsme si druhý. Šly jsme to v monzunech... vůbec jsme nevěděly, co máme očekávat, co to znamená jít v monzunech...

Bylo to trochu na hraně, lézt na šestitisícovku v teniskách...

Vy jste pankáči.

Volaly jsme si s tvůrcem trailu, ptaly jsme se na rady, protože o tom žádné informace nejsou. Neprošlo to ani sto lidí na světě. Volali jsme si a říkám: „Robine, co od toho máme očekávat?“ A Robin řekl: „Žádná očekávání jsou nejlepší očekávání.“  Řekly jsme si, máme si naplánovat 14 dní a improvizovat pak, nebo improvizovat od začátku? Vzaly jsme to touto strategií.

Čtěte také

V Libyjské poušti jsem si sáhl na dno, vypráví cestovatel. Objevuje svět ve stopách Hanzelky a Zikmunda

Vyznáváme styl ultralightu, takže jsme to chtěly jít s co nejmenším množstvím věcí, abychom byly rychlejší a flexibilnější, což si myslím, že nám pomohlo. Jak byly monzuny, pršelo každý den hodně intenzivně, nemělo cenu mít suché oblečení. Měly jsme vesměs dva páry oblečení – jedno mokré, ve kterém jsme chodily, a jedno suché, ve kterém jsme spaly.

Některé věci jste šly opravdu na punk. Měla jste v nějakou chvíli pocit, kdy jste si řekla: „Jsem fakt pitomá, měly jsem si o tom zjistit víc“?

Každý den vrchovatě dobrodružství. Přírodovědkyně a cestovatelka Pavlína Adam zdolala jako první Češka Great Himalaya Trail|foto:Archiv Pavlíny Adam

Musím říct, že ne. Sice to bylo hodně punkové, ale je potřeba říct, že nějaké zkušenosti jsme měly. Pomohlo nám, že jsme šly jiný dálkový trail předtím, protože člověk se naučí nějakou rutinu. Musí každé ráno vstát, i když se mu nechce a je venku hnusně, prší, je úplně promoklý, promrzlý, má hlad... ale vstane a jde. Rutina nám pomohla hodně. Obě máme horolezecké, lezecké zkušenosti.

Bylo to punkové, ale na základě zkušeností, které jsme měly, a pak jsme doufaly, že to bude na místě fungovat. Spousta věcí samozřejmě nefungovala, spoustu věcí jsme se musely naučit, ale vesměs dobré. Možná bychom zpětně přehodnotily výbavu. V ultralightu to bylo na hraně, chodit šestitisícovky v teniskách...

Jak se na cestě řeší jídlo? Z jakých zvířat měly cestovatelky strach? A která část cesty byla na psychiku nejnáročnější? Poslechněte si celý rozhovor.