Navigace v Nepálu? Běžte tři dny podél řeky a pak zahněte vpravo, směje se cestovatelka, která prošla Great Himalaya Trail
Cestovatelka Pavlína Adam prošla Bulharsko, přešla přes tropickou Tanzanii do polárního Švédska, potom vyrazila na Pacifickou hřebenovku a celé to vyvrcholilo v Nepálu na Great Himalaya Trailu, který má 1700 km. Prošla ho společně s kamarádkou Sárou. „Baví mě ta neskutečná svoboda. Člověk nemusí řešit standardní věci – co si vezme ráno na sebe, jaký má program... Je sám se sebou v přírodě, přemýšlí, jde si a vnímá přítomnost,“ popisuje s úsměvem Pavlína Adam.
Dívala jsem se na mapu a zjistila jsem, že to spojuje docela dobře značené a známé traily. Ale co se děje mezi těmi značenými traily? Když člověk ví, že tady je to značené, tady spoustu lidí potkám a pak se musím dostat o dvě údolí vedle, ale kudy?
Čtěte také
Tuhle otázku jsme si kladly taky. Dokud jsme tam nedorazily, netušily jsme. Hlavně navigace v Nepálu je kapitola sama o sobě. Sice nějaké mapy existují, ale topografie je spíš orientační.
Existují mapy i na internetu, já používám offline mapy hodně...
S nimi jsem to šla taky. Ty byly úplně nejlepší. Ale ten trail je spíš koncept trailu, není tam vyloženě vyšlapaná cestička, která by vedla z bodu A do bodu B, je popsaný spíš slovně. Takže instrukce jsou následující: běžte tři dny podél řeky a pak zahněte do údolí vpravo. Člověk jde tři dny a řekne si, je to ráno po třech dnech, v poledne, večer...?
Člověk třeba dorazil k řece. Věděl, že tam musí přejít most, který tam měl být, ale prokazatelně nebyl... Zastaví se, přemýšlí, jak se dostane přes řeku. Mrzlo, byl konec nepálské zimy, tají ledovce... Kolikrát jsme musely počkat do rána, kdy sníh zamrzl, hladina klesla. V pět ráno člověk leze do úplně ledové vody, namočí si jediné boty, ve kterých pak tráví celý den.
Vy jste šly v jediných botách? Na celou cestu, která má 1700 km, jste měly jediné boty?
Měly jsme dva páry bot. V jednom páru bot jsme šly, a když jsme ho prochodily, vzaly jsme si druhý. Šly jsme to v monzunech... vůbec jsme nevěděly, co máme očekávat, co to znamená jít v monzunech...
Bylo to trochu na hraně, lézt na šestitisícovku v teniskách...
Vy jste pankáči.
Volaly jsme si s tvůrcem trailu, ptaly jsme se na rady, protože o tom žádné informace nejsou. Neprošlo to ani sto lidí na světě. Volali jsme si a říkám: „Robine, co od toho máme očekávat?“ A Robin řekl: „Žádná očekávání jsou nejlepší očekávání.“ Řekly jsme si, máme si naplánovat 14 dní a improvizovat pak, nebo improvizovat od začátku? Vzaly jsme to touto strategií.
Čtěte také
Vyznáváme styl ultralightu, takže jsme to chtěly jít s co nejmenším množstvím věcí, abychom byly rychlejší a flexibilnější, což si myslím, že nám pomohlo. Jak byly monzuny, pršelo každý den hodně intenzivně, nemělo cenu mít suché oblečení. Měly jsme vesměs dva páry oblečení – jedno mokré, ve kterém jsme chodily, a jedno suché, ve kterém jsme spaly.
Některé věci jste šly opravdu na punk. Měla jste v nějakou chvíli pocit, kdy jste si řekla: „Jsem fakt pitomá, měly jsem si o tom zjistit víc“?
Musím říct, že ne. Sice to bylo hodně punkové, ale je potřeba říct, že nějaké zkušenosti jsme měly. Pomohlo nám, že jsme šly jiný dálkový trail předtím, protože člověk se naučí nějakou rutinu. Musí každé ráno vstát, i když se mu nechce a je venku hnusně, prší, je úplně promoklý, promrzlý, má hlad... ale vstane a jde. Rutina nám pomohla hodně. Obě máme horolezecké, lezecké zkušenosti.
Bylo to punkové, ale na základě zkušeností, které jsme měly, a pak jsme doufaly, že to bude na místě fungovat. Spousta věcí samozřejmě nefungovala, spoustu věcí jsme se musely naučit, ale vesměs dobré. Možná bychom zpětně přehodnotily výbavu. V ultralightu to bylo na hraně, chodit šestitisícovky v teniskách...
Jak se na cestě řeší jídlo? Z jakých zvířat měly cestovatelky strach? A která část cesty byla na psychiku nejnáročnější? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Cestovatelé řeší nejlepší boty a váhu batohu, vytrácí se podstata, soudí Miroslav Náplava
Jeho kniha o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic nikdy nevyšla. „Stále jsem s ní nebyl spokojen,“ přiznává cestovatel Miroslav Náplava.
-
Chtěli jsme Afriku ukázat tak, jak ji zažije prostý člověk, říkají průvodci dokumentu Po jedné stopě
Afrika a dvě motorky na dvorku v Nigérii. Cestovatel Igor Brezovar a herec Martin Písařík projeli kontinent na čtyři etapy od severu k jihu, z Maroka do Kapského města.
-
V Angole musíte od autonehody rychle ujet, jinak vás zlynčují, vypráví cestovatelé Holečkovi
Petr a Petra Holečkovi žili v Angole mnoho lest, poskytovali například závoz stavebních materiálů s Tatrou 148. Jak trávili Vánoce v africké zemi pod rovníkem?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.