Následná péče místo akutní. Potřebných pět tisíc lůžek chceme získat restrukturalizací, říká ředitel VZP Kabátek

Už počtvrté za sebou zvolila správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny do jejího čela stejného muže. Opravdu se v největší české zdravotní pojišťovně během jeho působení vše dařilo? „V první řadě bych hledal rezervy uvnitř systému, zvýšil jeho efektivitu na nákladové straně. A pak teprve vedl debatu, zda je správnou cestou navýšení odvodů na zdravotní pojistné, nebo umožnění vstupu soukromých zdrojů do zdravotnictví,“ avizuje znovuzvolený ředitel VZP Zdeněk Kabátek.

Vy jste už v několika rozhovorech v posledních měsících avizoval, že při jednáních s nemocnicemi o smlouvách na další období se budete snažit snižovat počet akutních lůžek. Jak se to zatím daří? Dá se říci, o kolik se vám podařilo počet akutních lůžek už snížit?

Určitě se nedá říct konkrétní číslo. Jsou to stovky lůžek. Ale to není podstatné. Ta myšlenka není jenom pouhé škrtnutí akutních lůžek a dosažení nějakých úspor takto primitivním způsobem. Ta ambice je úplně jiná: ambicí je reagovat na to, jak se mění zdravotnictví jako celek, jaký je demografický vývoj v ČR a v Evropě obecně.

Čtěte také

Musíme si uvědomit, že nám stárne populace. To je věc, která je naprosto neoddiskutovatelná. Jsou to tvrdá data, která máme k dispozici nejenom my, ale i ÚZIS a další subjekty.

Mění se nám medicína: mnohem dražší technologie, mnohem více inovací, mnohem více nákladných léčivých přípravků. Vstupují nám úplně nové metody léčby, jako jsou genové terapie. A to vše vyvolává potřebu změnit přístup k českému zdravotnictví. Nemůžeme zůstat na úrovni před třiceti, padesáti, nebo, když to přeženu, před sto lety. My se musíme měnit, a zdravotnictví, pokud chce fungovat efektivně, musí reagovat na to, že každý náš klient by měl mít garantovanou tu nejnákladnější péči.

Taková vsuvka, kdy trošku pochválím Českou republiku, protože nemám rád, jak sebemrskačsky říkáme, co je všechno špatně. Co se týče třeba onkologických onemocnění, což je velký strašák, co do dostupnosti léčby jsme na šestém místě v EU. To je dobrá vizitka českého zdravotnictví. Já se vždy snažím říkat, co je v tom zdravotnictví dobré. A my se nemáme za co stydět.

Čtěte také

Jestli se můžeme vrátit k těm akutním lůžkům. Říkáte tedy, že se zatím podařilo řádově o stovky. Máte nějaké cílové číslo?

Ne – a řeknu proč. Naší snahou je vycházet z dat. Není to snaha škrtat, je to snaha vést dialog – snaha ne o revoluci, škrtnutí či zavření, ale snaha o nalezení jiného způsobu poskytování zdravotních služeb, který bude zacílený na demografii – tedy více následné péče, kterou senioři potřebují – a který bude zaměřen na nové metody.

To znamená větší centralizaci super-specializovaných drahých metod léčby a řekněme snížení počtu akutních lůžek, o kterém mluvíte, na úroveň, která by odpovídala skutečným potřebám českých klientů.

A to nevíte, kolik je?

My pracujeme s určitým odhadem, že nám chybí 5 tisíc lůžek následné péče. Zhruba tolik bychom si dovedli představit, že bude restrukturalizováno lůžek péče akutní.

Čtěte také

Já si myslím, že je správnější cesta, pokud se dohodneme s poskytovatelem akutní péče, který má nízkou obložnost a problémy s personálem, na tom, že změní strukturu své nemocnice nebo zařízení na následnou péči, spíš než abychom budovali kapacity následné péče vedle nich, a pak nevěděli, co si počít s těmi, kteří v tom systému nebudou dosahovat kýžené efektivity.

Vy jste mluvil o tom, že populace stárne, že jsou dostupnější dražší léčebné postupy a možnosti léčit nejrůznější choroby. Zároveň lékaři chtějí víc peněz, a tím, že jich je nedostatek, tlaku ještě pomáhá. Dá se v této situaci obejít do budoucna, mluvíme-li o horizontu pěti let, bez navyšování zdravotního pojištění?

To je velmi těžká otázka. Obecně bych v první řadě hledal rezervy uvnitř systému, zvýšil jeho efektivitu na nákladové straně. A pak bych teprve vedl debatu – a to není debata ředitelů pojišťoven, to je debata politických zástupců – o tom, zda je správnou cestou navýšení odvodů na zdravotní pojistné, nebo zda je správnou cestou umožnění vstupu soukromých zdrojů do zdravotnictví, tak, jak je to obvyklé v některých zemích okolo nás – Rakousko, Německo –  nebo zda má ten model být nějaký jiný. To je skutečně na debatu politickou, možná odbornou.

Čtěte také

Včera jsem zrovna četl článek Národní ekonomické rady vlády, který jasně říkal, že ke změně dojít musí. Jako to podstatné definoval umožnění vstupu privátních zdrojů.

Já si myslím, že by to do budoucna měla být nějaká kombinace: to znamená nejenom umožnit komerční připojištění, ale i debatovat o tom, zda robustní dostupnost péče, kterou má český občan k dispozici, nemusí být vykoupena i „vyšším odvodem“, především pojistným zdravotního pojištění. V první řadě ale chceme hledat úspory uvnitř systému.

Jaké úspory může přinést digitalizace zdravotnických systémů? A podaří se VZP udržet hospodaření ve schodku 5 miliard korun? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh

Související