Nad rolí ve filmu Tancuj Matyldo jsem neváhala, přiznává herečka Rázlová. V čem ji inspiruje Karel Roden?

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste dostala nabídku na roli Matyldy, ženy zmáhané Alzheimerovou nemocí?

Vzpomenu si naprosto přesně. Bylo to asi před 8 lety po představení v Divadle Ungelt. Přišli za mnou manželé Slavíkovi a vyprávěli mi příběh Matyldy s tím, že by chtěli, abych se té role ujala. To vypadá samozřejmě, ale jde o to, že postava Matyldy prochází velkou psychofyzickou proměnou a oni chtěli najít herečku, která by byla ochotná takovou zátěž podstoupit.

Čtěte také

Jak si pamatovat? Vytvořit si asociaci a opakovat. Paměť omezuje stres a nesoustředěnost, říká autor Dokonalé paměti

Váhala jste, zda roli vzít?

Ne, ani vteřinu. Ten příběh se mi velmi líbil, to poselství, které je v něm obsaženo. A vzhledem k tomu, že já sama jsem celý život vypravěčka, šla jsem do toho hned.

Byla jste kantorkou Karla Rodena, který hraje druhou hlavní roli. Jaké bylo s ním hrát?

Tohle bylo poprvé, kdy jsme s Karlem hráli spolu. Já mám to štěstí v životě, že jsem učila velmi mnoho dobrých herců, celou silnou hereckou generaci. S některými z nich jsem se ještě při hraní nepotkala a moc bych chtěla, třeba s Evou Holubovou. S některými hrávám roky, například s Pavlem Vítkem nebo Simonou Postlerovou. A Mirek Hanuš se připravoval tři měsíce na to, až mě, kantorku, konečně zavraždí v seriálu Stíny v mlze.

Co jste si od Karla Rodena „vypůjčila“?

Karel patří mezi herce, kteří jsou dokonale soustředění, nenechají se vyrušovat a jdou si za svým. Když ho znáte a pozorujete, přijdete na to, jak se připravuje. On to umí báječně, takže to je něco, co bych se chtěla naučit – jeho způsob koncentrace a jak na setinu vteřiny ze sebe vydá, co je třeba, a pak se zabalí zpět do sebe.

Jak se pozná skutečné herectví?

To je těžká otázka. Dobré herectví je takové, ve kterém se diváci najdou. Není vůbec důležité, jestli se najdou ve vás osobně, oni se potřebují najít v tom příběhu, který vyprávíte bez ohledu na pohlaví, bez ohledu na věk. Jestliže tohle dokážete, je to dobré herectví. Pokud pouze plavete po povrchu, tak to po chvíli přestane diváky zajímat a začnou se zaobírat detaily jako jsou kostýmy nebo hudba. Právě proto je důležité vzdělávání herců, kde se učí techniky ponoru do role a emocionální start.

Dobré herectví je takové, ve kterém se diváci najdou.

Změnil se hodně film od dob, kdy jste začínala?

Samozřejmě, všechno je jinak, především technologie. Všichni mladí režiséři vyrostli na digitálu a filmový pásek jim připadá jako hrůzostrašná záležitost. Zatímco já jako absolvent Střední průmyslové školy filmové v Čimelicích jsem byla zvyklá běžně vyvolávat fotky.

Jak se těšíte na zkoušení nové inscenace Srpen v zemi Indiánů?

Je to trochu vystoupení z komfortní zóny, protože se jedná o slavnou hru ověnčenou Pulitzerovou cenou. Hlavně se chci trefit a nic nezkazit.

Jaká byla premiéra filmu Matylda? Změnila práce na filmu hereččin pohled na Alzheimerovu nemoc? Poslechněte si celý rozhovor.