Na návrat ruských sportovců není správný čas. Sport nemůže být apolitický, myslí si šéf českého biatlonu
Blíží se návrat ruských sportovců do mezinárodních soutěží? Co všechno v této souvislosti zvažují mezinárodní sportovní federace? Je na místě uplatňovat kolektivní vinu? A jaký je stav českého biatlonu před hoštěním světového šampionátu v Novém Městě na Moravě v roce 2024? Hostem Tomáše Pancíře byl prezident Českého svazu biatlonu a viceprezident Mezinárodní biatlonové unie Jiří Hamza.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se před dvěma týdny v rozhovoru s předsedou Mezinárodního olympijského výboru ohradil proti úvahám, že by se ruští sportovci mohli vrátit do mezinárodních soutěží, byť pod neutrální vlajkou. Vy jste v rámci biatlonu ruské a také běloruské sportovce vyloučili ze všech mezinárodních soutěží. Cítíte tlak na to, aby se mohli vrátit?
Čtěte také
Tlak cítím a cítím ho překvapivě právě z místa, jako je Mezinárodní olympijský výbor a od Thomase Bacha. Rozumím, že se hraje nejvyšší politika, ale plně se ztotožňuji s Volodymyrem Zelenskym, protože si myslím, že teď není prostor pro diskusi o návratu ruských sportovců, byť se Thomas Bach odvolával na vyjádření OSN.
Dokud se nevyřeší některé věci v evropském a světovém politickém rozložení, neumím si vůbec představit, že by se sportovci vraceli, i když mi jich je líto. Je to kolektivní vina, ale Ukrajinců se také nikdo neptal, jestli chtějí, aby se válčilo nebo neválčilo. Názor Mezinárodního olympijského výboru mě od začátku rozlaďuje, celé stanovisko je takové bezpohlavní. Pořád jsou tam někde otevřená dvířka a nemyslím si, že to image světového sportu prospívá.
Řekl jste, že cítíte tlak od Mezinárodního olympijského výboru. Je třeba ten tlak přímo na jednotlivé federace, nebo je to spíš tlak prostřednictvím mediálních vyjádření?
Tlak cítím prostřednictvím mediálních vyjádření. Pořád se to téma otvírá, ale musíme jít analogicky trochu do minulosti. Nemáme dodnes dořešené dopingové záležitosti, které vznikly po Soči, kde jsme hráli jako český biatlon a biatlonová unie dost zásadní roli při odkrývání dopingu. To je jedna kauza. Druhá kauza je válka, což je pro mě absolutně nepochopitelný krok. A všechny tyto věci končí u sportovního arbitrážního soudu v Lausanne a žádná z nich není dořešena.
Hypoteticky může nastat situace, že federacím arbitrážní soud nařídí, že máme sportovce nechat závodit. Ale neumím si to upřímně v této chvíli vůbec představit. Jako biatlonová světová unie jsme zaujaly jedno z nejtvrdších stanovisek v rámci světového sportu. Dnes ruská a běloruská federace nejsou členy Mezinárodní biatlonové unie.
Hypoteticky může nastat situace, kdy federacím arbitrážní soud nařídí, že máme sportovce nechat závodit.
Jak si vysvětlujete slova Thomase Bacha? Proč o té možnosti, že by se ruští sportovci, byť ne pod ruskou vlajkou, mohli vrátit do mezinárodních soutěží, proč o ní mluví?
Když říkáme, že je sport apolitický, tak nemůže být politicky, protože jsme závislí na rozhodování jednotlivých vlád. Mezinárodní olympijský výbor jedná s vládami o tom, aby byl vůbec schopný někde uspořádat olympijské hry. A podívejme se na historii posledních 20 let, kde se konaly olympijské hry: 2008 Peking, 2022 Peking, 2014 Soči, 2018 mistrovství světa ve fotbale v Rusku.
Čtěte také
Olympijské hry nabobtnaly do takové míry, že se staly nejen ekonomicky neudržitelnými. Proto pořadatelství většinou vyhrávaly s gigantickými projekty autoritářské režimy buď z bývalého východního bloku nebo bohaté asijské země. Jsem velice rád, že se olympiáda 2026 vrací do Milána a vrací se k normálnímu základu. To stejné vidím v Paříži.
Ale Thomas Bach je politik. Je to logické, že se takto vyjadřuje, ale nemyslím si, že nastal správný čas, abychom řešili návrat ruských sportovců. Myslím, že prvně se musí vyřešit základní atributy války na politické úrovni a pak se můžeme bavit o tom, jestli umožníme ruským sportovcům startovat, protože je to zkrátka propaganda Putinova režimu.
V počátku války byli přímo na frontě nasazeni ukrajinští biatlonisté.
Je mi líto sportovců, ale i v řadách ruských biatlonistů je spousta aktivních reprezentantů, kteří nás častovali všemi možnými přezdívkami a sprostými slovy, co jsme za blázny. Ti v podstatě válku podporují. A když na druhé straně vidíme, že v počátku války byli na frontě přímo nasazeni ukrajinští biatlonisti, tak si neumím představit, že se ti lidé objeví na závodišti.
Na druhé straně říkáte, že je vám líto ruských sportovců, ale přitom platí kolektivní zákaz. Nemělo by se přece jen postupovat individuálně? Vy jste teď mluvil o ruských biatlonistech, co vám říkali, jak se tvářili, že podporují režim. Nemělo by se opravdu individuálně posuzovat, jestli ten sportovec podporuje režim, podporuje válku? A v případě, že ne, neměl by přece jen mít šanci sportovat?
Čtěte také
Já si to nemyslím. To rozhodnutí je velmi těžké. Když jsme se začínali rozhodovat na mezinárodní úrovni na přelomu února a března, co uděláme, jaká bude reakce IBU, tak jsem cítil i ze svých kolegů, že my, co jsme prožili komunistický režim jsme to vnímali jinak a čím dále to bylo od Košic na západ, tím to vnímání války bylo jiné. Jinak to vnímají v Americe.
To, co se stalo v civilizované Evropě je absolutně bezprecedentní a žádá si to bohužel bezprecedentní řešení. Osobně se jako místopředseda světové unie neztotožňuji se stanoviskem Mezinárodního olympijského výboru. Myslím si, že by mělo být tvrdší, ale respektuji to a rozumím tomu, proč Thomas Bach říká, co říká. Můj názor je ale jiný.
Argumentem proti vyloučení ruských sportovců je i to, že u jiných válečných konfliktů ve světě sportovní federace nebo Mezinárodní olympijský výbor nepostupovali takto přísně a důsledně. Není něco i na tomto argumentu?
Člověk se musí zamýšlet nad všemi argumenty. Válka je výjimečná tím, že je v Evropě, v nejvíc civilizované části světa. Když si bude chtít ruská strana ospravedlnit to, co se děje dnes na Ukrajině, bude hledat argumenty tohoto typu. A pak je to samozřejmě o myšlení každého jednotlivce a o rozhodování kolektivních orgánů v případě sportovních světových federací. Je také vidět, že v silových sportech, jako je box, vzpírání a zápas, dostávají sportovci prostor.
Kdežto v jiných sportech, jako je biatlon, mají prostor úplně zavřený. Dlouho jsme v březnu čekali na nějaké vyjádření Mezinárodního olympijského výboru, kterým bychom se mohli všichni řídit, protože pořád vzhlížíme k MOV jako k nejvyšší sportovní autoritě. Jejich stanovisko nikdy nebylo přímočaré, ale jak jsem říkal, rozumím tomu, je to svým způsobem orgán politického typu, sdružuje přes 200 zemí. Ale myslím, že tento precedens není úplně správně nastavený.
Promítnou se ceny energií do cen vstupenek na šampionát v Novém Městě na Moravě v roce 2024? Chystá se návrat Gabriely Soukalové? A jaký je zájem dětí o biatlon? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Po skončení sezony nastanou v týmu změny, přiznává šéf českých biatlonistů Jiří Hamza
„Sportovní prostředí se nezachovalo úplně hrdinně, zareagovalo tvrdě, ale podle mě trochu pozdě,“ komentuje reakci federací na ruskou invazi předseda biatlonového svazu.
-
Jiří Hamza: Sport jde momentálně stranou, hlavní je být solidární vůči Ukrajině
„V této fázi nemají ruští a běloruští sportovci co dělat na mapě sportovního světa, minimálně do doby dokud se konflikt nevyřeší. Ukrajincům pomůžeme,“ má jasno Hamza.
-
Thomas Kulidakis: Za doping by mělo být potrestané Rusko, ne kolektivně ruští sportovci
Podle Světové antidopingové agentury by se příští čtyři roky ruští sportovci, včetně paralympioniků a ruských funkcionářů, neměli účastnit hlavních sportovních událostí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.