Alfou a omegou literatury je příběh. Pokud nezaujme, ztrácí kniha čtenáře, zamýšlí se spoluzakladatelka festivalu Svět knihy Dana Kalinová

Nedávno jste obdržela čestnou cenu Magnesia Litera za přínos knižní kultuře. Co takové ocenění pro vás znamená?

Jde skutečně o prestižní cenu v oblasti světa knihy a literatury. Takže jsem byla jednak překvapena, protože je to už devět let, co jsem uspořádala poslední ročník. Zároveň mě to ale i nesmírně potěšilo, stejně jako Jana Kanzelsbergera, se kterým jsem u zrodu Světa knihy před třiceti lety stála.

Čtěte také

iROZHLAS

Hlavní cenu Magnesia Litera získal Hlaučův román Letnice. Ocenění obdržel i komiks zesnulého Smutena

Začínala jste jako knihovnice. Co vás na této profesi lákalo?

Knihy. Četla jsem odmalička. Už v pěti letech jsem uměla číst. Rodiče byli vzdělaní, vedli mě k četbě a v době, kdy jsme toho moc nemohli, jsme leželi v knížkách. Později jsem se zřejmě kvůli špatnému rodinnému posudku nedostala na právnickou fakultu, a tak jsem začala pracovat v městské knihovně, kde jsem byla 15 let.

Svět knihy jste vedla více než dvě dekády. Čím to, že se tato akce stala časem nejvýznamnější literární událostí u nás?

Může za to Praha. Jako hlavní město má tu možnost akci propagovat, a pro návštěvy ze zahraničí je velmi atraktivní. Obrovské renomé jsme získali tím, že se nám podařilo upozornit na sebe v mezinárodním měřítku hned na začátku veletrhu. Bylo to ale vlastně legrační. Ze začátku lidé nebyli zvyklí chodit na autorská čtení. První dokonce často zela prázdnotou. Postupně ale, jak se veletrh stával tradicí a jak přijížděli zajímaví hosté, si k nám lidé našli cestu.

Za týden se otevře už 30. ročník mezinárodního veletrhu Svět knihy. Letos má téma Síla příběhů. Jsou příběhy to hlavní, co vás osobně na literatuře fascinuje?

Myslím si, že literatura stojí na příběhu. Téma Příběh měl po několik let i Frankfurtský knižní veletrh, který je kompasem toho, kam jdou trendy vydavatelského průmyslu. Příběhem se zabýval více let. Měli spousty programů, filmové příběhy, literární příběhy. Příběh je zkrátka alfou a omegou literatury. A pokud příběh jako takový nezaujme, kniha ztrácí čtenáře. Čtenář podle mě hledá ve své četbě hlavně příběh.

Čtěte také

iROZHLAS

Na Svět knihy přijede nobelistka Tokarczuková. Festival ocení autora Sansala vězněného v Alžírsku

Mezi hvězdnými hosty bude nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuk. Její román Běguni je první polskou knihou oceněnou mezinárodní Man Bookerovou cenou. Patří mezi vaše oblíbené autorky?

Ano, její knihy jsou skutečně velmi dobré. My jsme ji měli na jednom z prvních veletrhů. Tehdy ještě nebyla tak známou spisovatelkou. Vzpomínám na ni jako na velice milého, upřímného a přirozeného člověka.

Jak důležité jsou literární ceny? Orientujete se podle nich, když přemýšlíte, po které knize sáhnout?

Myslím že ne. Někdy sleduji ceny udělené v zahraničí, ale ceny u nás pro mě prioritou nejsou. Samozřejmě to ale knize velice pomáhá. Je to takový bonus navíc. Navíc je dobře, že se Pavlu Mandysovi podařilo založit cenu, která synergicky dává dohromady vše, co aktuálně vychází, a která velmi dobře autory představuje. Do té doby to bylo roztříštěné. Každá instituce měla nějakou svoji cenu.

Mottem nadcházejícího ročníku je 30! Energie mládí – moudrost knih. Jak je na tom mládí se vztahem k literatuře? Čtou mladí lidé?

Čtěte také

Děti chtějí poznávat svět skrze papír. Nechte se uchvátit jejich fantazií, radí rodičům vydavatel časopisu Raketa

Podle průzkumů, které dělá pan Jiří Trávníček, jsme opravdu velkými čtenáři a čtenářkami. Úplně nevím, jak jsou na tom mladí lidé, kteří jsou velmi často na mobilních telefonech. Možná se z toho stalo až klišé. My jsme ale založili při naší organizaci projekt Rosteme s knihou. Inspirovali jsme se valonsko-bruselským projektem a jde o soutěž v četbě knih. A musím říct, že se docela podařilo přivést touto soutěží děti k četbě.

Dalším zajímavým projektem je akce Svazu knihovníků a informačních pracovníků nazvaná S knížkou do života, která je založena na tom, že rodiny, kterým se narodí dítě, jsou pozvány do knihovny a dostanou pro své dítě set knížek a metodický návod, co jim číst. Jsem přesvědčena, že se opravdu musí začít od útlého věku.

V jaké kondici je knižní trh u nás? A jak Dana Kalinová vzpomíná na roli viceprezidentky Konference ředitelů mezinárodních veletrhů, kterou zastávala pět let? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.