Na mosulské frontě neklid. Zdejší komunisté připomínají partyzány z druhé světové
„Podívej se víc vpravo. Vidíš? Jejich vlajka,“ ukazuje skrze improvizované opevnění Saíb, velitel kilometrového úseku, který hájí iráčtí komunisté. Jde o jeden z nejexponovanějších úseků mosulské fronty ležící před vesnicemi Bašika a Bahzání ovládaných Islámským státem.
Z kopce jsou obě vesnice vidět jako na dlani. Na jeho vrcholu si odhodlaní dobrovolníci vybudovali obranný val z pytlů naplněných pískem. Na každých deseti metrech pozoruje jeden z ostřelovačů, co se děje na druhé straně. A děje se tu pořád něco.
Na frontu se dostáváme jen díky našemu známému, ostřílenému bojovníkovi Muklusovi, který se za nás zaručil a jako jeden z mála se nebál vzít dvě evropské novinářky do míst bojů.
Komunističtí bojovníci rozhodně nepřipomínají pupkaté panáty z dob reálného socialismu
51letý Muklus je přesvědčený komunista. V Iráku ale komunismus vypadá jinak než v zemích bývalého socialistického bloku. Členové strany vyznávají rovnostářství v té nejčistší formě a velký důraz kladou na svobodu. Připomínají spíš partyzány z druhé světové války než pupkaté funkcionáře z dob reálného socialismu u nás.
„Všichni jsme tu dobrovolníci, nedostáváme žádný plat.Střídajíse tu dvě skupiny po15lidech. Jedna bojuje, druhá vydělává na obživu. Za frontou máme rodiny, které jsme naštěstí stihli zachránit z Bašiky a Bahzání, odkud pochází většina z nás,“ říká Faís v potemnělém stanu pod vlajkou s rudou hvězdou připíchnutou na zelené plachtě.
Nejmladší člen domobrany je sedmnáctiletý chlapec, jehož otec zemřel v partyzánském boji proti režimu Saddáma Husajna. Dobrovolníci sice nemají žádný profesionální výcvik a zbraně si opatřili, kde se dalo, ale zato jim nechybí odvaha. A rozhodně nemají problém střílet po nepříteli.
Bojovníci Islámského státu nejčastěji útočí v noci
„Někteří z pešmergských vojáků jsou přesvědčeni, že střílet po jiných muslimech je špatné. I když jsou z Da’iš. Takže bojují jenom tak napůl. Nedávno se stalo, že jeden z velitelů během útoku prostřílel pneumatiky vlastních aut, aby mu vojáci z boje neutekli,“ říká Muklus, kterého všichni respektují pro jeho až šílenou odvahu.
Častokrát provokuje islamisty k útoku tak, že si stoupne nad bariéru, roztáhne ruce a čeká, jestli se do něj některý z ostřelovačů trefí. A když se odhalí pozice střelce na druhé straně, nemilosrdně ho zlikviduje.
Úsek fronty kontrolovaný komunisty je velmi nebezpečný. Nepřehledný terén plný nerovností dovoluje nepřátelům dostat se až do bezprostřední blízkosti ochranného valu.
„Nejčastěji útočí v noci nebo když je mlha. Mnohokrát se dostali až na deset metrů od nás. Někteří z nich na sobě mají výbušniny, snaží se dostat do našeho tábora a odpálit se tu. Před pár dny jsme jednoho zabili,“ ukazuje na telefonu fotku muže s prostřelenou hlavou další z obránců a dodává, že podle vizáže by ho tipoval na Afghánce.
Američané nám zakázali i tajné výpady na území Da’iš...
Američané jim zakázali i tajné výpady na území IS
Boj s Islámským státem má daleko k válce podle ženevských konvencí. Saíb sáhne za sebe a vytahuje těžkou kovovou láhev na plyn. „Tohle na nás hází, láhve naplněné jedovatým plynem. Na vedlejším stanovišti kvůli tomu zemřelo pár lidí.“
Muklus a jeho soudruzi by věděli, jak na tyto praktiky odpovědět. Brzdí je ale rozkazy pešmergského velení korigovaného spojenci v čele s Američany. „Zakázali nám i tajné výpady na území Da’iš,“ dodává Saíb, který má osobní důvod, proč teroristy z Islámského státu nenávidět. Velký rodinný dům, kde bydlel se dvěma ženami a šesti dětmi, mu vyhodili do povětří.
Víme, že jednou tohle místo dobudou. Ale dokud tu budeme, nepřestaneme bojovat.
„Je zázrak, že jsme zatím pozice uhájili“
Jen to dopoví, začne se ozývat soustředěná palba. Přikrčené běžíme dál od ochranného valu. Obránci mají plné ruce práce s protivníkem. Dávají striktní pokyn, abychom zmizely z exponovaných míst.
Dvacet metrů od pytlových zátarasů sedíme ve stanu a posloucháme hluk boje. Palba neustane až do setmění, kdy odjíždíme. V noci komunisté očekávají další útok. „Už jsme tady devět měsíců a je zázrak, že jsme naše pozice zatím uhájili. I když máme velké ztráty. Víme, že jednou tohle místo dobudou. Ale dokud tu budeme, nepřestaneme bojovat,“ loučí se Saíb a jde vystřídat k valu jednoho ze svých soudruhů.
