Mysleli jsme, že vypukla válka, vzpomíná na srpen 1968 pamětnice Jolana Pohlodková

22. srpen 2022

Jolana Pohlodková je jednou z pamětnic událostí, které nastaly v srpnu 1968 během okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jak osudné dny prožívala vyprávěla redaktorce Ivetě Durdoňové.

Jolana Pohlodková

Jolaně Pohlodkové bylo v roce 1968 osmnáct let. Pochází ze Slovenska a v té době žila v Praze.

„Bydlela jsem na Praze 9 ve Vysočanech u tety. Říkala mi, abych nikam nechodila. Já vůbec neměla tušení o tom, co se děje. Dozvěděli jsme se to až v práci z rádia.”

„Něchtěli mě vůbec pouštět ven, ale já jsem musela, protože můj táta a bratři tady byli za prací. Bydleli kousek od Muzea na ubytovně.”

Strach, panika a zlost. Jolana si myslela, že vypukla válka.

„Když jsem byla malá, vyprávěli mi matka, děda i babička o tom, jaké to bylo za války. Když mi byly asi 4 roky, ještě u nás lítala letadla a gardisti podpalovali domy a stohy. Pořád se tam ještě v roce 1954 schovávali.”

Lidé na Václavském náměstí nesou 21. srpna 1968 zkrvavenou státní vlajku

Jolana s tetou se ráno z rozhlasu dozvěděly, co se stalo. Aby to viděla na vlastní oči, vypravila se do centra Prahy.

Čtěte také

„Tajně jsem tetě utíkala na Václavák. Viděla jsem tam paní s kočárkem a co se jí stalo. Plno lidí u sochy svatého Václava s krvavou vlajkou. Pak přišli (okupanti), začli střílet. Utíkala jsem kolem Muzea nahoru do Vinohrad a pak teprve domů.”

„Tetě jsem o tom neřekla, Když se to dozvěděla, dostala jsem strašně vynadáno a už mě nepustila ven. A to až do doby, než jsem se nevracela domů na Slovensko. Moje maminka psala telegram, že nás chce mít všechny okamžitě doma, nechtěla, abychom tady zůstali.”

Když se Jolana vrátila domů na Slovensko, prožívala situaci následovně:

„Na Slovensku jsme založili takovou rebelskou partu. Vzali jsme si kýble s vápnem, štětky a psali jsme různé hlášky po chodnících a domech.”

Na dobových fotografiích můžeme vidět plakáty nebo hesla napsaná na zdech. Lidé tak protestovali proti okupaci.

„Psali jsme proti Biľakovi. Dozvěděli jsme se totiž, že to on si je pozval, že si s nima v Rusku dojednal schůzku, aby napadli Československo. Takže jsem psala třeba 'S Biľakovou hlavou do záchodu, s Dubčekovou hlavou dopředu!'.”

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová