Muži pražského jara
Josef Smrkovský: politik s darem mluvit lidsky, kterého semlely politické procesy i okupace
Přední reformní komunista Josef Smrkovský byl v onom zlomovém období pražského jara předsedou parlamentu a stal se jedním z hlavních symbolů doby, jejíž ideje násilně ukončila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Smrkovský už měl tehdy za sebou dobrodružný politický život.
Československou vládu vítal Josef Smrkovský 10. května 1945 v osvobozené Praze. Byl místopředsedou České národní rady, jedním z hlavních komunistických vůdců Pražského povstání. V rozhlasovém pořadu z roku 1965 potvrdil, že komunisté postupovali velmi radikálně.
„Pro nás bylo jasné, že porážka Německa musí skončit tím, že moc bude v té chvíli v rukou pracujícího lidu…,“ vysvětloval Smrkovský, který za únorového puče v roce 1948 patřil mezi hlavní velitele Lidových milicí.
Muži pražského jara
Socialismus s lidskou tváří byl cílem demokratizace komunistického režimu v Československu v roce 1968. Kdo byl symbolem reformního procesu?
„Po roce 48 patří k tvrdému jádru mladých aktivních komunistů, on a Július Ďuriš mají plány a názory, jak musí být venkov tvrdě kolektivizován bez ohledu na oběti. Následně ho semelou politické procesy, je mučen, má za sebou neuvěřitelně tvrdé výslechy,“ líčí ve zkratce dramatický životní příběh Josefa Smrkovského historik Michal Stehlík z Národního muzea.
Později se snažil opět v komunistické straně etablovat a pražské jaro ho vyneslo do čela parlamentu. S nezbytnou cigaretou v ruce se výřečný Smrkovský stal jedním z hlavních propagátorů a popularizátorů reformních změn pražského jara. Svým lidovým vystupováním si získal sympatie.
Jako jeden z mála má ohromný dar mluvit k lidem. Dokázal mluvit jazykem lidí, ne nomenklaturním jazykem.
Historik Michal Stehlík
Po okupaci v srpnu 68 Josef Smrkovský podepsal moskevský protokol. Po návratu z Moskvy už tak sdílný jako předtím nebyl.
Jak dodává historik Oldřich Tůma, na rozdíl od jiných Josef Smrkovský svou tvář muže pražského jara neztratil. „Byl z těch, kteří se dokázali postavit intervenci, a tím se v očích Moskvy znemožnil a byl prvním z těch, kteří museli odejít,“ říká.
Nastupující normalizace zbavila Smrkovského všech funkcí a v roce 1970 i členství v KSČ.
Související
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka