Práce v rozhlase je už taková nemoc, směje se moderátor Radiožurnálu Štěpán Pokorný

Práce v rozhlase je často koníčkem i vášní. „Podle mě je to už taková nemoc. Sednu do auta a první co si pustím je Radiožurnál,“ vypráví Štěpán Pokorný. V Českém rozhlase moderuje a zpovídá zajímavé osobnosti obvykle o všedních dnech od 16 do 20 hodin. V posledních dnech jste ho také často slyšeli na speciální stanici Radiožurnál Sport, která vysílala během mistrovství v hokeji.

Jeho otec je vedoucí zpravodajství Českého rozhlasu a bývalý šéfredaktor Jan Pokorný. „Už odmala nás táta bral do rádia, kde pracuje přes třicet let. Já jsem namlouval spoty motoristické redakci na nějaké auto.“ Do kontaktu s moderováním se pak dostal po maturitě, kdy v České televizi působil jako sportovní redaktor. Vždy ale, po vzoru tatínka, tíhl spíše k rozhlasové práci.

Ve čtvrtek 30. května Štěpán odpovídal na vaše dotazy. Přečtěte si jeho odpovědi na konci článku.

Svou každodenní pracovní rutinu zahajuje v autě. Při cestě do Českého rozhlasu poslouchá, jak se zrovna daří jeho kolegům v éteru. „Když jsem třeba v zácpě, hraju si sám pro sebe takové hry. Jestli to ten moderátor, který má službu přede mnou, trefí. Tak si s ním taky trošku povídám,“ popisuje Pokorný.

Štěpán Pokorný a jeho bratr Jan Pokorný při volejbale

Volejbal je životní cesta

Kromě táty má v Českém rozhlasu i bratra, mistra zvuku Jana Pokorného, který sedí v zákulisí Radiožurnálu a stará se o to, aby každé slovo, které v pořadu padne, bylo dobře slyšet.

Když zasedne za mikrofon od 16 do 20 hodin nebo při Večerním radiožurnálu, povídá si s různými osobnostmi ze světa vědy, filmu, hudby nebo zdraví – a nejraději ze sportu.

Je to právě rodina a sport, která propojuje jeho profesní svět. „S bráchou jsme od mala byli na volejbalovém kurtu a házeli si s balónem a vydrželo nám to vrcholově až do nějakých 21 let. Volejbal, to je taková životní cesta, bez toho bych se nedokázal obejít a jen tak to vypustit z hlavy,“ říká Štěpán Pokorný. Kromě volejbalu holduje i fotbalovému míči a se svým nevlastním synem Ondráškem pravidelně chodí na Slávii.

„Pro mě je rodina naprostá priorita a hlavně se o ni strašně rád starám. Nevěřil jsem, že mi dítě změní pohled na svět. Ale pak se narodil, dali mi ho do ruky a já věděl, že je úplný konec – tomu někdo zkřiví vlásek a budu takový ten ostrý lev, který ho bude naprosto bránit,“ říká o svém nejmladším synovi třicetiletý moderátor.

Máte na Štěpána nějakou otázku?

autoři: Štěpán Pokorný , anh

Související