SERIÁL

1) Dubček byl výborná ikona, ale špatný politik, soudí historik

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alexander Dubček v roce 1968
Předchozí díl
Následující díl

Tanky Varšavské smlouvy v srpnu před 50 lety smetly naděje Čechů a Slováků na lepší budoucnost. Slibovali ji reformní politici – na prvním místě Alexander Dubček. 

Ikona pražského jara i věrný straník. Alexander Dubček v rozhlasových nahrávkách

První tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček při projevu k pracujícím Avia Praha, 17. srpna 1968

Politická ikona roku 1968, první tajemník nejprve slovenských a poté československých komunistů. A také dvojnásobný předseda Federálního shromáždění. Nejen tím vším byl Alexander Dubček.

Od ledna 1968 nejvyšší funkcionář KSČ, de facto tedy nejmocnější muž ve státě, byl nejvýraznější postavou demokratizačního procesu, proti kterému vystupovali konzervativci ve vedení KSČ, a hlavně sovětský vůdce Brežněv. Symbolem vzdoru a revolty proti komunistickému diktátu z Moskvy Dubček zůstal až do listopadu 1989. A sametová revoluce ho znovu vynesla na vrchol.

Nadšené Václavské náměstí v listopadu 1989 potvrdilo, že jméno Dubček má i dvacet let po pražském jaru stále silný zvuk. Lidé zapomněli na to, že se v roce 1969 jako předseda parlamentu podepsal pod takzvaný pendrekový zákon, který umožňoval pořádkovým silám tvrdě zasahovat proti demonstrantům. 

Politik s aureolou bojovníka za socialismus s lidskou tváří na podzim 1989 sahal dokonce po metě nejvyšší, prezidentském úřadu. Stal se nakonec předsedou Federálního shromáždění. „Vidím v tom uznání kontinuity dnešních převratných dní s událostmi pražského jara,“ prohlásil tehdy.

Jako politik selhal

Šéfem KSČ se Dubček stal v lednu 1968, kdy reformní komunisté získali ve vedení strany převahu. S Alexandrem Dubčekem přišel komunistický funkcionář, jakého lidé dosud neznali. Jak řekl Jan Werich, byl to člověk.

On se směje. Má malé oči a jeho optimismus je nakažlivý. Takovémuto člověku lidé rádi fandí.
Jan Werich

Snaha proměnit KSČ, o jejímž výsadním postavení tenkrát ještě nikdo nepochyboval, a skromné vystupování, opepřené předváděním skoků do vody, přineslo Dubčekovi obrovskou popularitu. Stal se ikonou pražského jara. Podle historika Michala Stehlíka z Národního muzea ale jako politik neuspěl.

Nápis - Dubčeku, nesmíš ustoupit, věříme

„Byl velmi zakotven do nomenklaturního systému komunistické strany. Byl tlačen ke změnám, zároveň byl pod tlakem Moskvy, aby je nedělal. Svou historickou roli nezvládl,“ říká. 

Podpisem Moskevského protokolu i Dubček potvrdil konec demokratizačního procesu v Československu. Po návratu vystoupil v rozhlasu v silně emotivním projevu.

V těžké situaci nám nezbývá nic jiného než napnout všechny síly, abychom další práci přestáli.
Alexander Dubček

Pod dohledem StB

Pro Michala Stehlíka zůstává Dubček tragickou postavou. „Kriticky ho vnímám jako člověka, který je úspěšný na prvních stránkách magazínů. Dokázal dát lidem naději. Byl výborná ikona, ale špatný politik.“

V dubnu 1969 Dubčeka v čele KSČ vystřídal Gustáv Husák, v říjnu Dubček odešel z funkce předsedy parlamentu a půl roku byl velvyslancem v Ankaře. Až do listopadu 1989 pak Alexander Dubček žil v ústraní a pod dohledem Státní bezpečnosti.