Muzeum plné hudby a tónů
Víte, odkud je nejkrásnější výhled na Brusel? Říká se, že ze střechy bývalého obchodního domu Old England. Dnes už se tam neprodávají látky, obleky ani šperky. Zato se tam můžete setkat s hudbou. Sídlí zde totiž belgické Muzeum hudebních nástrojů. U většiny ze sedmi tisíc exponátů je sice cedulka: nedotýkat se. Přesto ale můžete slyšet, jak dnes už zapomenuté nástroje hrály.
Třeba skleněná harmonika. Vynález amerického politika a přírodovědce Benjamina Franklina, spoluautora americké Ústavy. Něco na principu dnešní oblíbené zábavy hraní vlhkým prstem na vinné skleničky. Různě velké skleněné misky seřazené za sebou se otáčely na tyči poháněné šlapadlem a třely se o namočenou houbu. Dámy pak jemnými prsty vyluzovaly na tento nástroj libozvučné tóny.
Jak mi u vitríny s exotickým nástrojem řekl průvodce Stéphane Colin, na konci 18. století měl tento nástroj velký úspěch hlavně v Rakousku. Například Mozart, když na něj slyšel ve Vídni hrát jednu mladou dívku, rozhodl se napsat pro skleněnou harmoniku vlastní skladbu.
Harmonika je za sklem, ale přesto si ji můžeme poslechnout. Každý návštěvník bruselského muzea hudebních nástrojů totiž v pokladně dostane bezdrátová sluchátka, ve kterých mu začne příslušný instrument hrát, když si stoupne přesně na značku před vitrínou.
V tomto muzeu mají ale i daleko starší exponáty než ty pamatující Mozartovu éru. Expozice začíná prohnutým kusem dřeva s několika dírami po strunách. Tři a půl tisíce let stará egyptská harfa. Ve třech patrech se dá projít hudebním středověkem, barokem a renesancí a sledovat, jak se vyvíjely housle, mandolíny, píšťaly nebo klávesové nástroje až do konce 19. století. Specifický oddíl tvoří lidové nástroje nejen z Evropy, ale i Asie a Afriky. V této sekci mají dokonce i dva české instrumenty. Dudy a fanfrnoch z Klenčí na Chodsku.
Na žádný ze zdejší exponátů si nemůžete sáhnout, natož si na něj zkusit zahrát, až na - theremin. První elektronický hudební nástroj na světě. Vynalezl jej Lev Sergejevič Těrmen krátce po bolševické revoluci. I když vlastně ani tohoto nástroje se nesmíte dotknout. Hraje se na něj totiž jen přiblížením ruky k anténě.
Další z rarit bruselského muzea hudebních nástrojů je čistě belgická. Je to vynález Adolfa Saxe. Výrobce klarinetů a nástroje, který se jmenuje po svém otci - saxofon. V roce 1840 vyrobil první nástroj v dílně, která stávala v ulici nedaleko dnešního muzea. "Proslavil se, protože jím zkonstruovaný instrument byl na svou dobu velmi překvapivý. Měl kvality žesťových nástrojů, ale také snadné ovládání a barvu zvuku dřevěných dechových nástrojů. Původně se ale uplatnil ve vážné hudbě. V 19. století ještě nikdo o jazzu ani nesnil," vyprávěl mi Stéfane Colin před vitrínou se čtyřmi saxofony přímo z dílny jejich vynálezce.
Koho už omrzí všechny hudební nástroje, může vyrazit do nejvyšších pater muzea, na střechu bývalého obchodního domu postaveného ve stylu secese. Z restaurace se zimní zahradou a terasou je snad nejkrásnější panoramatický výhled na Brusel.
"Rozhled je kolem dokola 360 stupňů. Na jedné straně je pod námi staré město s Velkým náměstím a radnicí. Na obzoru se pne bazilika Srdce Páně na Koekelbergu a Atomium. Z terasy se v létě díváte na královský palác a park před ním," ukazovala mi Brusel pod námi Nele Paelincková z propagačního oddělení Muzea hudebních nástrojů. Loni je navštívilo 150 tisíc lidí. Každý rok se počet návštěvníků zvyšuje o několik tisíc. Můžete být mezi nimi i vy.
