Motorkáři potřebují kličkovat mezerami. Provoz houstne, ale vztahy na silnici se zlepšují, míní motocyklový novinář

Někdo říká, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. Vy řeknete, že ze sedla motorky?

Samozřejmě, není nic krásnějšího.

To se stihnete dívat okolo na ty krásy?

Podle toho, s jakým motocyklem člověk zrovna jede.

A když je to motocykl, který musíte pečlivěji ovládat, tak z toho krásného světa moc nevidíte, nebo jak to je?

Čtěte také

Osamělá mořeplavba je dobrá studie sebe sama. Čechům ale chybí k moři respekt, říká jachtař Zindulka

Pak vidím jenom výsek přede mnou, to všechno přede mnou, jak se rychle přibližuje. Ale cílem mého ježdění je, abych toho viděl co nejvíc. Tím nechci říct, že jezdím co nejpomaleji, ale jezdím tak, abych všechnu krásu světa kolem sebe stihl vnímat.

A občas zastavil a fotografoval? To ale zdržuje.

Ano, zdržuje. Právě proto jsou moje cesty tak dlouhé, že jenom nejedu, ale hodně stavím a fotografuji. Také se hrozně rád bavím s lidmi.

Najel jste téměř 2 miliony kilometrů. Kolik vám do nich zbývá?

Je hrozné, když se to tak řekne, je to porce jako hrom. Vždy ale upozorňuji, že to ještě nejsou 2 miliony, do těch chybí necelých 180 tisíc kilometrů. Spousta lidí, kteří si to neumí představit, řekne, že to nic není, že to najedu příští týden. Ale přeci jenom, když člověk jezdí 50 tisíc kilometrů ročně – což je na motorkáře pořád hrozně moc – tak to představuje ještě tři a půl roku, což mi při mém věku zrovna nehraje do karet.

Vztahy se lepší

Letos se oteplilo brzy, takže velká města jsou plná nejen automobilů jako vždy, ale také řidičů skútrů a motorek. Už se vztah mezi těmito skupinami v Česku podle vašich zkušeností vylaďuje?

Ještě jsme zapomněli na cyklisty, těch je také hodně. Dnes jsem měl obavy, jestli vůbec stihnu vysílání, protože provoz v Praze neskutečně houstne. Tady na křižovatce před Flórou nastala humorná situace, kdy jsme byli společně s cyklistou na světlech zatarasení tak, že nešlo projet mezi auty. A já mu říkám: koukám, že už i cyklisti mají problém se někam do mezery vejít, jaký je tady provoz.

Čtěte také

Emise z dopravy a klima: Vědci nabádají politiky k budování měst krátkých vzdáleností

Je to šílené a nevím, jak to bude pokračovat v dalších letech. Jsem rád, že jsem na silnicích zažil dobu klidu. Dnes si to užívám prostě tak, jak to je, a jsem hrozně rád, že nejezdím autem.

Když ale sedím v autě jako řidič a skútr to vezme cyklopruhem zprava, tak se na něj podívám pohoršeně.

Samozřejmě, i policie se na to bohužel dívá pohoršeně. To bychom ale vůbec nikam nedojeli. Právě proto jezdíme na motorkách, na skútrech, abychom se někam dostali. Tím, že hledáme díry mezi auty, ten provoz jenom vylepšujeme: jezdíme trochu vpravo, trochu vlevo.

Tak to vysvětlete řidičům, že to nemyslíte zle.

Já si myslím, že nejlíp jim to vysvětlili Francouzi v 60. letech, kdy tam byla urážená zrcátka, prokoplé blatníky. A podívejme se dnes, jak se ve Francii chovají k motorkářům. To je úplně jiná kultura než u nás.

Protože většinou má ten Francouz zároveň auto i skútr.

To je samozřejmě jedna z věcí, které to vylepšují.

Abychom to vyvážili: když člověk jede Prahou na skútru a řidič auta před ním, který se dívá do zpětného zrcátka, má najednou takové puzení pustit ostřikovače čelního skla a dát vám takovou saponátovou spršku... Podle mě to někteří dělají schválně. Stalo se vám to?

Vím o tom. Stalo se mi to snad jednou v životě. Ne že bych tomu nevěřil, jsem velice nerad, že taková situace nastává. Spíš se ale čím dál víc na českých silnicích, jako i všude jinde ve světě, setkávám s tím, že na volné silnici, kde jedeme devadesátkou stovkou, mě autař vidí v zrcátku a uhýbá doprava až na krajnici, aby mě pustil.

Já přitom, jak jsme říkali, chci jet pomalu, vnímat krajinu kolem sebe a jsem vlastně nucen ho předjet, aby nejel tím pravým kolem v krajnici.

Takže vás nutí porušit předpisy rychlosti jízdy! Vy jste někde říkal, že třeba na Islandu je vztah mezi motorkáři a automobilisty úplně jiný: že tam auto předjede motorkáře a pak ještě dlouho jede v levém pruhu, aby ho nedej bože nějakým kamínkem nezasáhlo.

Čtěte také

Je lepší mít normy, aby ohleduplnost na silnicích byla předvídatelná, hájí Dolínek odstup aut od cyklistů

Ano, to platí nejen u Islandu, ale v celé Skandinávii. Tam je vztah k motorkářům ještě o dva řády výš než všude jinde na světě. Ohleduplnost ve Skandinávii, a tím pádem i na Islandu, je neskutečná. Já bych každému přál, aby si to zažil, vyzkoušel na vlastní kůži, protože není nad to si na věc pořádně sáhnout.

Já bych byl stejně rád, kdybyste mi řekl, že už se vztah mezi těmi skupinami lepší.

Ale lepší. Jak říkám: to, že mě nutí, abych je předjížděl, je jedna ukázka.

A ve větších městech, kde je pořád víc a víc kurýrů na skútrech, leckdy vystresovaných, aby stihli doručit včas jídlo nebo zásilku – ti asi nejezdí úplně správně?

Samozřejmě, to ani jinak nejde. Těžko by mohli vykonávat svoji práci tak, jak ji mají vykonávat. Vztahy se ale za posledních deset patnáct let výrazně zlepšily.

Autaři nám dělají uličky: když vidí, že se tam chci vecpat, nenechá si zrcátko urazit a radši uhne. Nevím, jestli to dělá proto, že radši uhne nebo jestli kvůli tomu, abych se vešel, ale ty vztahy se výrazně zlepšily, to můžu jenom potvrdit.

Které kouty světa Jaroslav Šíma na motorce procestoval a kde se s ní slavně proletěl? Poslechněte si celý rozhovor.