Mimořádně nadané děti

Rozhodně mezi ně patří zvídavost a silná vnitřní motivace k činnosti, kterou si dítě samo zvolilo, touha po nezávislosti a co je zajímavé, i menší potřeba spánku.

Vondráková: Pokud se nevyspíte s miminky, tak u nadaných dětí je to ještě horší, protože mají menší potřebu spánku a chtějí stále něco vědět. Do doby než se naučí číst, tak třeba budí rodiče časně ráno a dožadují se, abyste jim něco přečetli.

Předsedkyně Společnosti pro talent a nadání Eva Vondráková dále popisuje vlastnosti nadaných dětí - přecitlivělost, obvykle provázenou bouřlivými emočními reakcemi. Ty se projevují větší vzdorovitostí. Některé nadané děti mají také sklon k perfekcionismu a pokud jim něco nejde, nedokáží se vyrovnat s nedokonalostí svých výkonů. To je přivádí k zoufalství. Takže je evidentní, že takové dítě potřebuji speciální péči.

A co mateřská školka, vždyť už tam musí být úplně nešťastné, že s nimi nikdo nedebatuje o filosofii nebo nečte v encyklopedii?

Je to tak! Problémy v přizpůsobení se mateřské škole jsou. Zejména tam, kde děti nemají možnost volby činností a jejich náročnosti. Víme, že všechny děti jsou nuceny jít po obědě spát a nadané děti by si raději skutečně povídali nebo něco tvořili. Mimořádně nadané děti, které mají vyspělý slovník i zájmy a znalosti, málokdy najdou sobě podobného kamaráda.

Vondráková: Znám případ, kdy čtyřletý chlapec rád poslouchal články o elektronice a v deseti letech opravoval rádia. Jiné dítě zase v roce a půl slušně mluvilo, chtělo si povídat a nemělo s kým, protože jeho vrstevníci nebyli na stejné úrovni.

Takové děti mají sami potřebu poznávání a je škoda jim neumožnit získávat podněty. Doslova hladoví po poznání, moc se chtějí učit a dovídat nové věci. Bombardují rodiče i učitele otázkami všeho druhu. Někteří rodiče mají štěstí, že si děti hledají odpovědi sami.

Vondráková: Viděla jsem chlapečka tři a půl roku a pokud ho nějaký pojem zajímal, našel si v knize heslo, nalistoval patřičnou stránku a přečetl si o tom.

Laici říkají, že tohle by se právě podporovat nemělo, že by se takové děti měli "brzdit", aby se od ostatních nelišily a rozuměly si s nimi. Že takhle vlastně ztrácí dětství.

Vondráková: Tak to není, takové děti mají samy potřebu poznávání a je škoda jim podněty neposkytnout. Spíše bych se přimlouvala za to, abychom se více věnovali všem dětem, aby i takzvaně průměrné děti měly možnost se rozvíjet, protože i ty jsou zvídavé. Největší rozdíl bývá v přístupu k výuce, protože dříve se od základní školy očekávalo, že naučí nějaké učivo. Dneska se očekává, že žáci budou vycházet, budou opět znát nějaké informace, ale budou s nimi umět i pracovat.