Miloš Barták

6. duben 2012

Pokud se člověk profesně dostane do Antarktidy, je podle pátečního hosta Lucie Výborné svým způsobem privilegován. Zážitky a bezprostřední dojmy, s nimiž se vrátí domů, totiž nezíská nikde jinde na světě. I to tvrdí profesor Miloš Barták, vědecký koordinátor české výpravy na Antarktidě, která se před pár dny vrátila zpět do Česka.

Už šest let provozuje brněnská Masarykova univerzita na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě polární stanici. V půli března se domů vrátila letošní expedice, jejímž vědeckým koordinátorem byl po lince z Brna právě páteční host Lucie Výborné Miloš Barták.

Nejprve do Santiaga de Chile, následně do jihochilského přístavu Punta Arenas a nakonec ledoborcem přes obávaný Drakeův průliv směrem k ostrovu Jamese Rosse. Tak vypadala cesta českých vědců, která měla za cíl mimo jiné sledovat rozvoj organismů, které se do Antarktidy dostaly zvnějšku.

„Vody Drakeova průlivu patří mezi nejbouřlivější na světě. Letos však tuto svou pověst nepotvrdily. Drakeův průliv byl mimořádně klidný. Ledoborec stihl přeplout do oblasti Antarktického poloostrova za pouhé tři dny,“ vzpomíná Miloš Barták, jak cesta na polární stanici vypadala.

Hlavní doménou Miloše Bartáka je botanika. I proto nepřekvapí, že se jej Lucie Výborná ptala i na to, co všechno vlastně na Antarktidě roste. Padly však i otázky po tom, proč se čeští vědci na Antarktidě nově zaměřili třeba na parazitologii ryb nebo analýzu těžkých kovů v lišejnících.

Záznam celého rozhovoru s Milošem Bartákem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.


Zvětšit mapu: ostrov Jamese Rosse

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.