Michal Koky se díky zaujetí pro středoškolskou chemii rozhodl studovat farmacii na vysoké škole
Jednadvacetiletý Michal Koky nejprve uvažoval o studiu medicíny, nakonec se ale rozhodl pro farmacii, kterou dnes už druhým rokem studuje na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Nejen o přípravě léčiv, ale například i o důležitosti jejich expedice, si s Michalem povídala Rena Horvátová.
Chemie Michala nadchla už na základní škole. Nikoho proto jeho rozhodnutí studovat farmacii ani moc nepřekvapilo.
„Na gymnáziu mě hodně nadchla chemie. A na farmacii je právě více chemie než na medicíně. Vybral jsem si tedy farmacii, ale o medicínu jsem se také zajímal. Dával jsem si tam také přihlášky. A je takový krásný citát, který odkazuje na to, že někteří farmacii berou jako takovou podřadnou vůči medicíně. Ten citát zní: Farmacie je sestrou medicíny, ne její služkou.“
Jednadvacetiletý student prozrazuje, jaké předměty měl v prvním ročníku studia na vysoké škole:
„Mám za sebou teprve první ročník, takže jsem měl obecnou chemii, anorganickou chemii a organickou chemii. V té organické chemii se hodně řeší syntézy sloučenin, výroba, hodně tam jsou reakce. Chemie je tam hodně. A je to zase na jiné úrovni než na střední škole. Je to o hodně náročnější a daleko podrobnější. Mám za sebou morfologii, ve které jsme se učili základní věci o lidském těle. Pak jsem měl latinu, botaniku, biofyziku, fyzikální chemii. Odborné předměty, které se přímo specializují už na léčivé látky, na léčivé přípravky, interakce, účinky léčivé látky na organizmus, to je až v pozdějších ročnících, takže si budu muset ještě pár let počkat.“
Michal si pochvaluje svou poslední praxi v lékárně, kde se mohl seznámit s veškerými činnostmi farmaceuta. Nejvíce ocenil míchání mastí a přípravu tobolek.
„Měl jsem to štěstí, že jsem si vybral opravdu úžasnou lékárnu, ve které byli skvělí zaměstnanci. Vycházeli mi ve všem vstříc. A seznámili mě s veškerými činnostmi, které se v té lékárně odehrávaly. Začínal jsem přejímkou léčiv, pak pokračoval skladováním léčiv, přípravou léčivých přípravků, mastí, krémů, nosních kapek i kapslí. Připravoval jsem třeba hořčíkové tobolky. Pak jsem také asistoval při expedici léčiv, při vydávání léčivých přípravků na recept pacientům. Opravdu jsem tam dělal všechno. Seznámil jsem se v té lékárně prakticky s veškerými činnostmi.“
Student druhého ročníku farmacie upozorňuje na důležitost odevzdávat nepoužité léčivo zpět do lékáren. Podle jeho slov si lidé často neuvědomují, že léčiva nepatří do běžného odpadu, protože zatěžují ekologii.
„Z ekologického hlediska je to určitě velmi důležité, protože to není běžný odpad. Nepoužité léčivé přípravky se musejí likvidovat určitým způsobem. Mělo by se to určitě odevzdávat do lékárny, tam se to shromažďuje. A pak se to předává specializovaným firmám, které ta nepoužitá léčiva znehodnotí, zničí vhodným postupem.“
Přestože v Česku funguje okolo 3000 kamenných lékáren a přes 200 internetových, Michal Koky sní o tom, že by si jednou rád otevřel svou vlastní:
„Sním o tom, že bych si v budoucnu chtěl otevřít vlastní lékárnu u nás v Bruntálu.“
