Městské sjezdy jsou divoké a šílené. Vyhrávám, protože se nebojím, popisuje cyklista Slavík
Hostem sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem je cyklista a mistr světa ve fourcrossu Tomáš Slavík. Proč se mu nepodařilo zvítězit na mistrovství světa už dříve? Jak svůj triumf oslavil? Jak důležité je v závodech fourcrossu vyhrát kvalifikaci? A jaký je rozdíl mezi městskými sjezdy v Evropě a v Americe? Poslechněte si celý rozhovor!
Ty už jsi zmínil městské sjezdy. Na některých tvých videích, která mají miliony zhlédnutí, se proplétáš šílenou rychlostí americkými městy. Často dokonce i skrze domy. Kde a kdy to vzniklo?
Ta myšlenka vznikla někdy okolo roku 2013, kdy jsem už měl titul mistra světa ve fourcrossu, titul ze Světového poháru a Světové série. Člověk, aby nezačal stagnovat, začne vyhledávat nějaké výzvy a tohle byla ta výzva pro mě. Měl jsem super mentora, který byl v tu dobu v městských sjezdech nejlepší na celém světě. Ten mě k tomu přivedl.
Nejšílenější závody se nejezdí v Evropě, ale v Americe. Je to hlavně kvůli konstrukcím měst. Takové konstrukce měst by tady neprošly. Jsou to standardně favely na strmém kopci. Vybereš si ten nejstrmější kopec, který by tady byl dobrý na vylézání s pohorkami. Oni tam ale postaví baráčky se schody. Je to strašně divoké, šílené a tím je to i zajímavé. Je to hrozně nebezpečné.
Cítíš se tam víc v ohrožení než na nějakém kopci, kde je spousta kamení?
Za ty roky jsme se dopracoval do takové fáze a to je také asi důvod, proč ty závody vyhrávám. Já se toho vůbec nebojím. Dokážu vypnout, ale mám k tomu pořád takový respekt. Vím, co si můžu a co si nemůžu dovolit. Je spousta sjezdařů, kteří jsou absolutní jedničky, ale přijdou na městský sjezd a nedokážou mě zajet, protože z toho mají větší respekt. Městská sjezdy se nedají naučit tím, že přijdeš do Prahy a jdeš trénovat na schody. Musíš jezdit závody. Já je mám najezděné a to je strašně důležité.
Já jsem viděl, že jsi někomu při tom závodě vjel do kuchyně. Některé ty záběry jsou šílené.
Je to šílenost. Bojuješ se spoustou věcí. Aby to pořadatelé udělali zajímavější, tak dělají různé šílenosti, které by u nás neprošly. V Mexiku jedné rodině zaplatili dva tisíce dolarů, což je pro ně strašná částka, a prokopali jim skrz barák díru. Vedle sedačky a televize jsem seskakoval sedm metrů dolů. Kolem toho stály tisíce diváků. To by tady nemohlo proběhnout.
Související
-
Motosport je adrenalin, nebezpečí si přestáváš uvědomovat. Josef Král v talkshow Davida Novotného
„V sedmi letech jsem si zkusil motokáry. Tak mě to chytlo, že mě z ní nemohli vytáhnout a od té doby jsem do motosportu zblázněný,“ vzpomíná závodník Josef Král.
-
České paralympijské hnutí neprožívá šťastné období. Je poznamenané osobními spory, myslí si Ježek
Hostem Pátečního finiše Kateřiny Neumannové byl šestinásobný paralympijský vítěz a šestinásobný mistr světa v cyklistice Jiří Ježek.
-
Bronz Alexandera Choupenitche je úspěch, který nebude nikdy zapomenut, myslí si kordista Beran
„Úspěchů českého šermu je hodně a teď to vyvrcholilo medailí z olympiády. Měli bychom to přetavit, aby se tělocvičny a šermírny naplnily mladými sportovci,“ říká Beran.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
