Martínkova naděje. Poslechněte si časosběrný seriál o výjimečné solidaritě a velké naději
Musíme společnosti něco vrátit, děkuje Martínkův otec. Chlapcův příběh může být nadějí pro ostatní
Ze dne na den se stali v Česku známou rodinou. Zatloukalovi mají dvouletého Martínka se vzácným genetickým onemocnění AADC. Češi mu poslali ve sbírce přes 150 milionů korun na léčbu. Jak Radiožurnálu popsal tatínek Tomáš Zatloukal, rozhovor s ním chtěla snad všechna česká média. On by se přitom mikrofonům a kamerám nejraději vyhnul.
S Tomášem Zatloukalem najednou chtěla mluvit snad všechna česká média. To bylo loňské září, kdy Češi do sbírky na genovou terapii pro jeho malého syna přispěli za čtyři dny zhruba 90 milionů korun.
„Jsem velký introvert. Je pro mě šílené, že musím vystoupit ze své komfortní zóny a mluvit před kamerami a v rádiu. Ale pro Martínka prostě musím,“ popisuje Tomáš Zatloukal, jak se přemáhá, když dává rozhovory.
Čtěte také
Svou manželku se snaží Zatloukal před mediálním náporem chránit. „Vzal jsem si to na starosti já, aby se mohla věnovat Martínkovi. Nerad bych, aby si někdo myslel, že jsme vybrali peníze a tím to pro nás končí. Musíme společnosti něco vrátit. Proto se do toho svým způsobem hrozně nutím,“ přiznává.
Naštěstí se neozvala zahraniční média, kvituje Zatloukal. „Ale i u nás je redakcí opravdu hodně, takže to stačí. Jsem zavalen dotazy a telefonáty, snažím se vyřizovat všechno, co to jde. Omlouvám se všem, kterým jsem nebyl schopen odepsat. Člověk má jen určitý čas, který tomu může věnovat. A je ho málo, dotazů je hodně,“ omlouvá se Tomáš Zatloukal.
Byli i nepřející lidé
Rodina bydlí v obci Doubravice, kde žije asi 150 lidí a která spadá pod Moravičany. „Reakce okolí? Člověk by řekl, že jim všichni fandí a drží jim palce,“ říká starostka Moravičan Jaromíra Saňáková (nez.).
„Tady se mluví o i tom, že byli nepřející lidé. Najednou se ze Zatloukalových stali milionáři, i když na ty peníze určitě nemůžou sáhnout jinak než na léčbu Martínka. Ale lidská závist mezi námi je a asi i bude,“ připouští starostka.
Čtěte také
Tomáše Zatloukala lidé na ulici nepoznávají – protože venku se skoro nepohybuje. Aby domů nepřinesl třeba virózy, které by jeho syna ohrozily. „Samozřejmě v práci všichni vědí, co se děje, i v okolí. Nesetkal jsem se s tím, že by mě někdo někde oslovil na ulici. Takže je to dobrý,“ říká.
Zatloukalovým začal pomáhat advokát Zdeněk Joukl, který se stal jejich právním zástupcem.
„Byli bychom rádi, aby tento fantastický příběh s dobrým koncem byl inspirací i pro další rodiče, kteří mají podobně nemocné děti nebo děti s jinými nevyléčitelnými a těžce léčitelnými chorobami, aby i oni měli šanci, že to pro ně může dobře dopadnout,“ věří Joukl.
Starší sestra musela počkat
Martínek má o tři roky starší sestru Emu, lidé ji znají z fotek na webu Donio. Každý den si s bratrem hraje, zpívá mu a on se nahlas směje. Právě Emě by se rodiče chtěli víc věnovat.
Čtěte také
„Nejvíc mě mrzí, že jsme neměli na dceru dost času a že jsme většinu času museli věnovat Martínkovi a tomu všemu okolo. Doufám, že se budeme moci věnovat oběma víc a že jí to vynahradíme,“ říká Zatloukal.
O čem je řeč, vědí Hlaváčkovi z Pardubicka. Mají dvě dcery, starší Terezu a patnáctiletou Míšu se stejným onemocněním AADC, jako má Martínek.
„Mají se rády. Ale myslím, že Terezka si hodně, když byla malá, vyslechla větu – teď ne, večer. Třeba když si chtěla hrát, tak ne teď, ale až večer, až dám Míšu spát. Jinak to nešlo. Ne že bychom ji šidili, ale musela počkat,“ dodává maminka Lenka Hlaváčková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
